Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se v posledních týdnech snaží bojovně přesvědčit voliče, že jeho strana je levicová a že hnutí ANO Andreje Babiše je naopak pravicové. Jen za poslední víkend, kdy se odehrával sněm ANO, je Sobotka z pravicových plánů osočil několikrát (o sněmu ANO čtěte zde).
Mezitím sám dělá vše pro to, aby se od hnutí odlišil. Naznačil, že by byl ochotný jít do příští vlády s KSČM (o vládě ČSSD s komunisty čtěte zde), plánuje uvalit sektorovou daň na banky představil poměrně drasticky nastavené progresivní zdanění (o změnách v daních dle ČSSD zde a zde).
Poslední stéblo
Třetí Sobotkův krok mnozí trochu posměšně označují za jedno z posledních stébel, kterých se může strana, jež v předvolebních průzkumech stále častěji ztrácí víc než deset procentních bodů na hnutí ANO, ještě chytit. Jenže z toho stébla se časem může stát podpěra dost silná na to, aby Sobotka rozdíl mezi hnutím ANO a ČSSD snížil nebo dokonce úplně vymazal. Potřebuje především, aby mu pokus připomenout tradičním voličům levice rozdíly mezi sociálními demokraty a hnutím ANO vyšel.
Vytažení drakonické progresivní daně před volbami dává smysl z mnoha důvodů. A nejde jen o to, že podle statistik agentury Median spadá pětadevadesát procent potenciálních voličů ČSSD mezi ty, kteří by na návrhu vydělali.
Mnozí voliči ČSSD totiž mohou mít oprávněný dojem, že po vstupu jejich partaje do vládní koalice s ANO se vytratily rozdíly mezi oběma stranami. Možná dokonce váhají právě mezi těmito dvěma subjekty.
Hnutí ANO má výrazně lepší marketing a charizmatičtějšího lídra, a proto má u potenciálních voličů větší šanci uspět.
Přitom v době úpadku tradičních stran, vzestupu hnutí miliardáře Andreje Babiše a všeobecných obav z destabilizace Evropské unie a Západu jako celku začala mnohá média, tradičními voliči ČSSD považovaná za pravicová, psát o straně přívětivěji než dříve. S návrhem progresivně zdanit příjmy občanů se však přístup médií vrátil do starých kolejí. Kritika to je tvrdá, ale dá se s úspěchem pochybovat o tom, že výrazně poškodí ČSSD.
Levicově naladění voliči totiž pravicově orientovaným médiím nebudou věřit.
Ostatně už v prezidentské volbě před čtyřmi lety se ukázalo, že téměř jednotná mediální fronta nedokázala zabránit zvolení Miloše Zemana. A to měly její argumenty mnohem racionálnější obsah než ty proti progresivnímu zdanění. Potřeba vymezit se vůči Sobotkově daňovému plánu za každou cenu totiž vedla k vystavění konstrukcí, které jen horko těžko drží pohromadě.
Vychází z nich třeba to, že na bohatém Západě, kterému se snažíme vyrovnat, jsou bohatí, úspěšní, ale k práci demotivovaní lidé okrádáni chudou většinou. Zadruhé, že v Česku není moc chudých lidí, ale přitom lidé s padesáti tisíci - tedy s příjmem vyšším, než má asi 93 procent Čechů - žijí od výplaty k výplatě. Zatřetí, že princip progresivního zdanění, který platí v západních zemích a ve svém programu ho má i KDU-ČSL, se příliš neliší od praktik komunistů. Znamená to, že nerovnost v Česku není nejpalčivějším problémem dneška? Omyl, nízké platy tématem jsou a budou i nadále. V tom se Sobotka nemýlí.
Hnutí ANO se zatažení do pravolevého střetu zřejmě obává, o čemž svědčí neobvykle nevýrazná reakce Andreje Babiše na Sobotkův daňový plán. Babiš i jeho tým si očividně vzpomněli na mechanismus, podle nějž ve prospěch ČSSD vždy hraje obava levicových voličů z možnosti, že by zemi mohla ovládnout pravice.
Babiš už dal najevo, že raději sníží daně úplně všem, než by progresivní daní polepšil jen chudším. I tím by ale mohl ČSSD pomoci, aby přesvědčila voliče rozhodující se mezi sociálními demokraty a hnutím ANO, že hlas pro Andreje Babiše je hlasem pro pravici a že po volbách utvoří koalici třeba s ODS. Dá se očekávat, že ČSSD brzy udělá další tah a slíbí výrazné navýšení minimální mzdy.
Sobotku však při stahování náskoku ANO čeká řada překážek. Ústřední otázka zní: Dokáže vedení strany levicová témata svým voličům prodat? Dokáže se za svůj návrh progresivního zdanění pevně postavit a všemožnou kritiku, byť populisticky, využít ve svůj prospěch, jako to dělával Jiří Paroubek, nebo se zalekne a před kontroverzemi vycouvá?
Stranická (ne)jednota
S tím souvisí také možná stranická nejednota, která se začala projevovat hned první den poté, co vedení strany plán zavést progresivní daň oznámilo. Kandidát na prvního místopředsedu ČSSD Jeroným Tejc se pustil do Bohuslava Sobotky. Zatím jen opatrně, s tím, že svou kritiku naplno rozbalí na blížícím se stranickém sjezdu.
Klíčové je, zda strana dokáže voliče přesvědčit, že její návrhy budou prospěšné pro Česko a že jí nejde pouze o to udržet se u moci za každou cenu. Klíčovým testem tohoto pokusu bude postoj komunistických voličů. Protože jestli se má někdo opravdu bát „nového levého Sobotky“, je to právě KSČM. Začne-li ČSSD v následujících týdnech a měsících odčerpávat dosavadní příznivce nejen ANO, ale i komunistů, může se stát něco na české politické scéně dosud neobvyklého - politická strana uspěje s novým programem, aniž by ho přinášel nový lídr. To by bylo zcela unikátní.
