Pro někoho žena reprezentující hodnoty, jež v české politice chybí, pro jiné snílek, který tíhu reálné praktické politiky neunese. Už v ní byla, namítají její zastánci s poukazem na její čtyřleté poslancování. "Je to pravdoláskařka," kontrují stručnější odpůrci z řad klausovského tábora české politiky. Řeč je o Táně Fischerové.
Táňa Fischerová se narodila v roce 1947, dva roky poté, co se její otec, divadelní režisér, vrátil z Osvětimi (předtím byl v Terezíně). Po dvouletém studiu Janáčkovy akademie múzických umění nastoupila do Činoherního klubu, odkud za normalizace musela odejít. Hrála v divadlech, točila filmy (mj. s Karlem Kachyňou), v roce 1989 kritizovala vládu KSČ podpisem petice Několik vět. Diváci a návštěvníci adventních koncertů ji znají jako moderátorku.
Do politiky vstoupila jako poslankyně v roce 2002, ke zvolení na kandidátce Unie svobody (vymezující se proti opoziční smlouvě ČSSD a ODS) jí pomohly preferenční hlasy. Patřila mezi velmi aktivní zákonodárce. Neúspěšnou kandidaturou do Senátu v roce 2006 její politická dráha skončila, její Klíčové hnutí založené o dva roky později totiž už neuspělo.
Kromě umělecké činnosti se Fischerová podílí na práci v nadacích a občanských sdruženích. Je členkou správní rady Vize 97, čestnou předsedkyní sdružení Remedium (pro duševní zdraví) či členkou Amnesty International (podrobnější seznam zde). Podporuje protivládní levicovou iniciativu ProAlt, která se naposledy postavila za jihočeskou komunistickou radní Vítězslavu Baborovou.
Fischerová chce zásadně změnit ekonomické, společenské i politické poměry v zemi. Přiznává, že její program je idealistický: "Stavíme na přesvědčení, že jsou lidé, kteří chtějí tvořit ve všech oblastech života a kteří chtějí převzít odpovědnost za sebe i druhé."
Silně levicová vize společnosti, kterou si představuje, je dramaticky odlišná od té dnešní. Možnost "samostatně utvářet okolnosti vlastního života" by například podmínila (což zní zvláštně) dobrovolně odevzdanou prací a časem ve prospěch společenství (celý program najdete zde).
Utopie? A je to špatně?O svých názorech je Táňa Fischerová ochotna mluvit poměrně nenuceným, vstřícným způsobem. Jakkoliv by se to mohlo zdát samozřejmé, při pohledu na stylizovaný či sebestředný diskusní styl části ostatních kandidátů to úplně samozřejmé není. Jiná věc je samotná podstata názorů - Táňa Fischerová předpokládá, že je v Česku tolik obětavých lidí, kterým leží na srdci všeobecné blaho, že se její představy mohou uskutečnit. To je - velmi mírně řečeno - sporné. Slovo "utopie", které se v souvislosti s Táňou Fischerovou občas zmiňuje, má dnes silně negativní nádech. Nebylo tomu tak vždy. Možná to stojí za to mít na paměti, ať už ji chcete volit či nikoliv. |
Mzda by namísto ceny práce byla "oprávněným podílem" z výtěžku společně vytvořených hodnot, majitel bytu nemající peníze na rekonstrukci by dostal finanční podporu, množství peněz by přerozdělovaly různé "veřejně prospěšné fondy" financované přímými podíly (tedy ne daněmi) ze zisků podniků.
Důchody by podle ní měli pobírat jen ti, kteří nemají jiné zajištění - ale kdo se k pobírání důchodů přihlásí, to by podle ní mohlo záležet i "čistě na osobní etice". Od daní by osvobodila umělecká zařízení, umění by rovněž více financovala. Stejně jako studenty, nezávislá média, solární energetiku...
Určitý vhled do postojů, které Táňa Fischerová zastává, dává rekapitulace období jejího poslancování. Organizace Zelený kruh jí přisoudila první místo ve statistice, kteří poslanci nejvíce hlasují pro ekologické zákony. Snažila se zajistit nezávislé financování ČT, posílit roli porodních asistentek a vystoupila proti zákonu zakazujícímu potraty (sama pečuje o syna Kryštofa, který se narodil s mozkovou obrnou, více si přečtěte zde).
Jako poslankyně také podporovala domácí či alternativní školství, vstřícnou azylovou politiku, registrované partnerství, antidiskriminační zákon či ochranu zvířat proti týrání.
Ve smyslu podpory občanským organizacím, neziskovkám a podobným uskupením by Táňu Fischerovou šlo zajisté vnímat jako prezidentku aktivistickou. Sama kandidátka se charakterizuje jako "občanská aktivistka a politička". S aktivitou jako takovou se to ovšem nemusí vylučovat.
Jak by ale idealistka, jíž Fischerová nesporně je, působila v ryze pragmatickém ringu, v němž o moc soupeří politické strany? Sama politička uznává, že vize radikálních změn, kterou předestírá, by nešla uplatnit hned. I kdyby se jí podařilo nastavit kurs země ke změnám (k čemuž by potřebovala dosud neexistující podporu stran, má-li se tak stát demokratickou cestou), byla by spolutvůrcem rutinního politického života. Stejně jako ODS, ČSSD a další strany.
Fischerovou by tak čekalo například moderování jednání rozhádané koalice, jmenování soudců, vedení delegací v zahraničí, komunikace s ministry... A při tom všem by se snažila neztratit morální glanc, jímž oslovuje své voliče.
V Evropské unii se Fischerová chce zaměřit na narovnání vztahů a rovný přístup na trh pro ty, kdo "nedeformují ceny rabováním životního prostředí a neužívají otrocké práce druhých". Podporovala by ekonomiky třetího světa a tlačila by na Unii, aby zúročila zkušenosti postkomunistických zemích z desítek let totalit.
EU i OSN podle ní selhaly v konfliktu na Balkáně (neupřesňuje jak). Podle Fischerové nelze ve jménu svobodného trhu obchodovat s režimy, které porušují lidská práva, říká a vymezuje se tak například proti Číně a Rusku. Jak by se ale například Česko zejména v zimě obešlo bez ruského plynu, kterým topí 3,5 milionu Čechů a který tvoří tři čtvrtiny dodávek plynu do ČR, ale neříká.
EU může podle Fischerové být úspěšná jen pokud se vyvine ve společenství v duchu programu Klíčového hnutí, pokud nerezignuje na rozvíjení duchovních a kulturních hodnot a pokud namísto vstupování do konkurence jiných ekonomických bloků přispěje k překonání jejich "mocenských modelů".
Proti myšlence na změnu společnosti, kterou Fischerová prosazuje, stojí zejména argument, že celá vize potřebuje lidi, kteří ji dobrovolně změní ve skutečnost - budou pracovat za méně peněz a podobně. Fischerové Klíčové hnutí však ve volbách do Sněmovny v roce 2010 oslovilo jen 1 099 voličů (0,02 % hlasů).
Podpisy pod peticí (a preferenční hlasy ve sněmovních volbách 2002) ukazují, že osobnost bývalé poslankyně je patrně silnější než málo známá značka Klíčového hnutí. Řady těch, kteří chtějí dobrovolně pracovat pro společnost a být placeni ne za odvedenou práci, ale podle abstraktně znějících "potřeb", se však přece jen zdají být příliš řídké. A tak se její vize jeví - minimálně prozatím - jako utopická.
Rovněž velké nadšení pro fotovoltaickou energetiku a snaha o její rozvoj na úkor jádra, stejně jako příklon k tvrdě levicovému uskupení ProAlt, nebude řadě pravicově či liberálně orientovaných voličů po chuti.
Za zmínku stojí příběh s Transparency International. Její česká pobočka seřadila prezidentské kandidáty podle průhlednosti kampaně a Fischerové přisoudila nelichotivý zisk 37 %. Kandidátčin tým prý poslal informace požadované organizací pozdě a z podivného e-mailu "kocour.serchan" namísto oficiální komunikační adresy (více zde). Fischerová se proti metodice Transparency ohradila a organizace jí pak přisoudila aktualizovanou míru průhlednosti 91 %.
Fischerová není odbornicí na řadu oblastí, v nichž by prezident měl mít alespoň základní orientaci, proto se obklopila volebním týmem, který jí v tom má pomoci. Například s energetikou jí radí zastánce obnovitelných zdrojů a kritik výroby elektřiny z jádra Milan Smrž (publikuje v Deníku Referendum, články najdete zde), se zahraniční politikou odborník na Německo Tomáš Kosta (byl poradcem premiérů Grosse, Špidly a Paroubka i ministra zahraničí Schwarzenberga). V oblasti práva by se dle svých slov obracela například na Elišku Wagnerovou.
Transparentní účet Táni Fischerové ukazuje, že kandidátka nemá podporu žádných milionových dárců či velkých kontroverzních sponzorů. Největší příspěvky, které na účet dorazily, mají hodnotu deset tisíc korun, jak Fischerová sama žádala. K 10. lednu činily její příjmy 136 tisíc a výdaje 83 tisíc korun. Za svůj kandidátský web utratila deset tisíc - v porovnání například s Milošem Zemanem či Janem Fischerem se tak její kampaň pohybuje ve velmi úsporných částkách.
Její prezidentskou kandidaturu podpořili například Marta Kubišová, Josef Somr, Vladimír Metra, Jiřina Šiklová či exministr vnitra Jan Ruml (širší seznam zde).
