Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ilegální imigranti otročí pro rybáře z Irska. Bez spánku a zájmu úřadů

  3:59aktualizováno  3:59
Irští rybáři využívají ilegální přistěhovalce k otrocké práci na lodích lovících ryby a krevety. Pracovat musí za nevyhovující mzdu v náročných podmínkách, bez dostatečného spánku a dovolené. Lidskoprávní organizace volají po ráznějších krocích irské vlády, ministerstvo vnitra však tvrdí, že stávající legislativa je dostačující.

Práce na rybářské lodi patří k nejtěžším povoláním. | foto: Profimedia.cz

Rozsáhlou síť pašeráků lidí a novodobých otrokářů odhalila roční investigativní práce reportérů britského serveru The Guardian. Otrocké práce přistěhovalců z Ghany, Filipín, Egypta a Indie podle serveru využívají provozovatelé rybářských lodí v mnoha přístavech v Irsku. Při rekrutování pracovníků využívají rybářské firmy nedostatky v legislativě.

V Británii bují moderní otroctví. Nová statistika všem vyrazila dech

Ty umožňují všem námořníkům ze zemí mimo EU, aby po příletu do Británie během 48 hodin mohli cestovat napříč zemí a nastoupit na plavidla mířící do mezinárodních vod. Tato možnost by však neměla platit pro rybáře, kteří operují v mezinárodních vodách, ale opakovaně se vracejí zpět do přístavů na Britských ostrovech. Jakmile se lidé z ciziny dostanou na rybářské lodě, stávají se moderními otroky.

Ještě nedávno jím byl i 39letý Filipínec Demie Omol. Do Irska ho na počátku letošního roku dostali pašeráci. Okamžitě začal pracovat na jedné z lodí. Nebýt nemoci, kvůli které ho museli zaměstnavatelé dopravit do nemocnice, zřejmě by stále trpěl v otřesných podmínkách a nekonečných pracovních směnách.

Sen o lepším životě

O možnosti pracovat na rybářské lodi v Evropě se poprvé dozvěděl loni v březnu, kdy ještě pobýval na Filipínách. V práci na lodi viděl budoucnost a možnost, jak zajistit slušný život své manželce a třem malým dětem.

„V té době jsem pracoval jako řidič tříkolky. Dostával jsem zaplaceno asi tři a půl dolaru za den,“ vzpomíná Omol. Věděl, že když se upíše práci na lodi, svoji rodinu uvidí jen sporadicky, za jejich lepší budoucnost to však podle něj stálo.

Práce na rybářské lodi patří k nejtěžším povoláním.

Po dlouhém zvažování kývl na nabídku práce na lodi Labardie Fisher, která pod irskou vlajkou loví tresky, mořského ďase a platýse. Podle smlouvy měl Omol dostávat výplatu tisíc dolarů měsíčně plus bonusy za přesčasy a svátky. Za týden měl odpracovat 48 hodin. Součástí smlouvy byla také část, ve které Omol slíbil, že se dostaví do přístavu v Belfastu, odkud loď měla odplout k pobřeží Maroka. Na přesun po britském území měl využít 48hodinového tranzitního víza.

Moderní otroctví v Thajsku

Moderní otroctví na rybářských lodí je podle ochránců lidských práv nejrozšířenější v Thajsku. V thajském rybářském průmyslu pracuje podle posledních statistik na 300 tisíc lidí. Jen zlomek z nich má platnou licenci či smlouvu. Počet regulérních otrockých dělníků tak může jít až do desítek tisíc.

Muž, kterému se z thajské rybářské lodi podařilo po několika měsících uprchnout, reportérům popsal otřesné podmínky, v nichž po mnoho měsíců žil. Běžné podle něj byly i 20hodinové pracovní směny, bití, mučení a popravy rebelujících dělníků. Někteří prý na moři dřeli nepřetržitě i několik let. Kapitáni jim nabízeli metamfetamin, aby vydrželi pracovat co nejdéle (více o podmínkách rybářů v Thajsku zde)

Když dorazil do Belfastu, loď na něj nečekala. Místo toho ho jeho noví zaměstnavatelé posadili do auta a odvezli do městečka Crosshaven, kde loď skutečně kotvila. Bylo mu řečeno, že hned ráno vyplouvá na čtyři dny na moře. Omol měl štěstí, že už na Filipínách podstoupil základní trénink a byl držitelem certifikátů o bezpečné práci na moři. Ostatní ilegální dělníci totiž ve většině případů podobnou praxi nemají.

Podmínky na lodi byly podle Omola otřesné. „Byla to nikdy nekončící práce. Dnem i nocí. Neměl jsem žádné volno či svátky,“ popisuje. Mnohdy prý ani neměl čas, aby se najedl. Často se stávalo, že stihl pouze jedno jídlo za den.

Většinu výplaty posílal přímo své rodině na Filipínách, jen malou část dostával vyplacenou v hotovosti – zaměstnavatelé mu dávali kolem 225 dolarů měsíčně. Varovali ho, aby za žádnou cenu neopouštěl loď bez povolení. Výplatu ze smlouvy prý dostával, nikdy mu však nevyplatili prémie za nekonečné přesčasy a práci ve svátky.

Ryby z lodí, kde bují moderní otroctví, se dostanou do obchodů po celém světě.

Výplata, která se v přepočtu pohybuje okolo 25 tisíc korun, se na první pohled jeví jako zcela vyhovující. Ostatní rybáři mu však prozradili, že místní pracovníci a ostatní zaměstnanci ze zemí EU běžně berou za práci na rybářské lodi až čtyřnásobný plat.

Podle filipínské agentury, která Omolovi práci zprostředkovala, bylo už ze smlouvy jasné, že tisíc dolarů je fixní výplata bez ohledu na přesčasy a svátky. „Posádku vždy seznamujeme s pracovními podmínkami. Víme, že se někdy pracuje i 24 hodin denně bez přestávky. Je to stejné i na Filipínách, nonstop práce. I když pracujete sto hodin, dostanete vždy stejnou výplatu,“ uvedl zástupce agentury.

Chemoterapie a sen o návratu domů

Z lodě se Omol dostal až na počátku června. Při plavbě na moři ucítil ostrou bolest v břiše a zádech. Během několika dní se začal cítit unavený a měl problémy s dýcháním. Požádal proto své zaměstnavatele, aby ho odvezli do nemocnice. Tam mu lékaři našli osmicentimetrový tumor na žaludku. Potřeboval operaci, ale coby ilegální dělník si nákladný zákrok nemohl dovolit. Odvrátili se od něj i jeho zaměstnavatelé. „Volal jsem jim, ale neodpověděli,“ tvrdí Omol. Později začali tvrdit, že je podvedl a o své nemoci musel vědět ještě před podepsáním smlouvy.

Moderní otroctví

Organizace Walk Free za oběti moderního otroctví považuje oběti nucených sňatků, obchodu s lidmi a ty, kteří do otroctví spadli kvůli dluhům (více o problematice moderního otroctví se dočtete zde).

Svou rodinu Omol neviděl od března letošního roku. Lékaři mu řekli, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se nesmí vrátit domů. Spolu s dalšími Filipínci tak zůstává v Irsku. Nedávno začal docházet na chemoterapii, jejíž úhradu mu vyjednali sociální pracovníci. Netuší, jak se bez něj jeho rodina uživí. Jeho manželka vydělává v přepočtu asi 80 korun za den. Omol doufá, že se domů jednou vrátí. Musí. Svým dětem prý v Irsku nakoupil slušivé oblečení v secondhandu.

Podobných příběhů podle reportérů The Guardian existují stovky. Po zjištění britského serveru se o situaci začaly zajímat organizace na ochranu lidských práv. Snaží se tlačit na irskou vládu, aby zpřísnila zákony.

Ministerstvo vnitra je však neoblomné. Kritika je prý neopodstatněná. „Silná legislativa, administrativní a operativní opatření už v Irsku byla zavedena. Mají zabránit pašování lidí,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení.

Stačí se však podívat do praxe a je zřejmé, že vládní opatření příliš nefungují.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.