"Nechci si podat ruku s žádným Židem, proti kterému jsem bojoval," odpověděl mu tehdy maršál Madžálí, kterému je nyní 91 let. Odmítl se též účastnit slavnosti při příležitosti oficiálního podpisu míru mezi Jordánskem a Izraelem v říjnu 1994 v poušti Arava.
Podplukovník Madžálí měl tehdy se svými muži za úkol zabránit tomu, aby se do Jeruzaléma dostala izraelská jednotka Alexandroni. Ta hodlala pomoci židovským obyvatelům západní části Jeruzaléma, kteří byli obklíčeni arabskými vojsky.
Patnáctihodinová bitva se odehrála právě 25. května 1948 v Báb al-Vád, asi 28 kilometrů od Jeruzaléma, a vyhráli v ní jordánští vojáci. Zajato bylo šest Židů, mezi nimi byl jeden lehce zraněný - poručík Šaron. Zajatec strávil několik měsíců na severu Jordánska ve vojenském táboře u města Mafrak a byl osvobozen v rámci výměny válečných zajatců.
V knize, která se věnuje jordánské účasti v izraelsko-arabských válkách (1948, 1967, 1973), cituje Cházir i svědectví dalších jordánských vojáků o zajetí Šarona. Maršál Madžálí o tom odmítl veřejně hovořit s tiskem.
Historikovi se však svěřil. Podle něj se Šaron tehdy podobal rozzuřenému medvědu. "Já jsem jej chytil a léčil a on se nyní stal hrdinou," řekl maršál historikovi.
Po první izraelsko-arabské velel Habís Madžálí královské gardě. Od roku 1961 do 1968 byl náčelníkem generálního štábu jordánských ozbrojených sil. Při střetech jordánské armády s Palestinci v září 1970 jej král Husajn opět povolal do zbraně. Nyní je maršál členem horní komory jordánského parlamentu, Senátu, jehož všech 40 členů jmenuje král.
