Podobně jako mnoho jiných událostí listopadu 1989, i vznik ochranky Občanského fóra provázela spontánnost a nadšení.
"Vašek Havel tenkrát prostě potřeboval, abych zařídil ochranu. Neváhal jsem. Znali jsme se už od jednasedmdesátého z Reduty, byli jsme ochotní za něj i položit život."
Zkušenosti v té době měl Kollman bohaté. Dělal judo i jiu-jitsu, v roce 1968 chránil Alexandra Dubčeka při jednání se Sověty v Čierné nad Tisou. Jak chránit důležité lidi, učil i Izraelce. V Redutě pracoval jako vyhazovač.
Kollman přiznává obavy, zejména v prvních dnech po 17. listopadu. "Volal jsem mámě. Říkala mi, že po mně asi půjdou a zavřou mě. Já ale řekl - mami, bohužel. Musím jít oznámit, že začala revoluce - a já jsem ještě revoluci nedělal."
Budeš viset, cedili skrz zuby komunisté
Komunistické kádry se svých pozic nevzdávaly snadno, Kollman si vybavuje například scény z Prahy 9, která byla dělnickou baštou metropole. "My vám to tu klidně předáme, ale s nějakou dohodou," říkali v sídle tamní komunistické buňky. "Bez dohody," opáčil nekompromisně Kollman.
Nakonec prosadil svou. "Za tohle budeš jednou viset, Kollmane," zaslechl u desky, na kterou rozezlení poražení milicionáři napsali zlověstné proroctví My se vrátíme.
Po devatenácti letech se podle Kollmana jejich slova naplňují. "Myslím, že se vracejí. Bohužel," říká k povolebním vyjednáváním o krajských vládách, jichž se komunisté někde přímo účastní.
Obsadil Hrad, viděl Dubčeka plakat
Z první ruky zažil Kollman i volbu Václava Havla prezidentem. "Vzal jsem nejlepší specialisty, aby se nic nestalo. Když jsme šli na Hrad, měli jsme jen takový papírek Ochranka Občanského fóra. Zabouchali jsme na bránu, že máme připravit Hrad na volbu prezidenta," vzpomíná.
Dovnitř je pustit nechtěli. Strážce brány "přesvědčila" až čepel vrhací hvězdice, kterou mu Kollman bleskově opřel o krk. "Chlapci, obsadíme Hrad," zavelel.
To byla úsměvná scéna, smutněji už vzpomíná na Alexandra Dubčeka. "Ten mě trochu mrzel. Byl trošku naštvanej, chtěl být prezidentem. Ještě před Havlovou inaugurací se z toho rozbrečel, to byl průšvih," říká Kollman o hrdinovi roku 1968.
Potom už napětí opadlo. "V té době už nikdo nechtěl dělat žádný atentát. To napětí bylo řekněme prvních čtrnáct dní revoluce, potom už ne."
Topolánka může volit jen šílenec, Paroubka jen blázen
Nynější politika je pro Kollmana těžkou deziluzí. Zvrat pro něj znamenal pobyt v nemocnici, když se nedávno těžce zranil při pádu ze schodů. "První, co říkali - zaplať, zaplať. Nikdo z těch, co tam leželi, nevolil Julínka," kritizuje zdravotní poplatky muž, který se jinak označuje za pravicově orientovaného.
"Havla jsem miloval, pořád ho mám rád a jsem hrdý, že jsem ho mohl chránit. Naproti tomu Topolánka může volit jen šílenec a Paroubka jen blázen. Klidně napiš, že chci, aby byl předsedou vlády Kočka, to je proti nim ještě slušnej člověk, ten aspoň udělá varieté. Přijdu do restaurace a říkají mi: 'Fando, pojď, uděláme převrat... Fando, jdi do toho... Fando, kdy do toho půjdeme?'" říká s hořkostí v hlase bývalý bodyguard.
FRANTIŠEK KOLLMANFrantišek Kollman se narodil 29. června 1947 v Praze v manželství italské šlechtičny a syna německého malíře. K bojovým uměním ho přivedl otec, který se jako jediný z rodiny nevěnoval malířství. V jiu-jitsu dosáhl osmého danu, v judu šestého. Vystřídal pestrou škálu zaměstnání - vyučil se štukatérem, zámečníkem i číšníkem-kuchařem, opravoval barokní kostely, jako stavební mistr pomáhal stavět Severní Město, vyučoval bojová umění, dělal vyhazovače v Redutě. Tam se seznámil s budoucími osobnostmi revoluce. V listopadu 1989 se stal šéfem první dobrovolné ochranky Občanského fóra a Václava Havla, zajistil převzetí silné buňky KSČ v Praze 9. Působil jako šéf výcviku policistů, nakonec se ale vrátil k umění. Vystavuje v Česku i v zahraničí, v obrazech se zaměřuje hlavně na vyjádření pohybu. Maluje vším, co je po ruce - kromě standardních rekvizit i popelem z cigaret, kávou či jinými nápoji a jídlem. Před dvěma měsíci utrpěl při pádu těžký úraz, s deseti zlomeninami a propíchnutou plící byl dva týdny v kómatu ve vysočanské nemocnici . |
