Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Populisté stojí před branami a evropské levici dochází dech

  19:20aktualizováno  19:20
Dosavadní vláda levicových stran ve Francii a v Itálii je vážně otřesena. Dvě ze zakladatelských zemí EU procházejí vážnými politickými proměnami. Před branami moci stojí populisté. Nastává v Evropě nová politická éra?, ptá se v komentáři pro MF DNES publicista Josef Brož.

Řím. Plakát oslavující rezignaci italského premiéra Mattea Renziho poté, co utrpěl porážku v referendu o změně ústavy (20. prosince 2016) | foto: Profimedia.cz

Vypadá to na poslední Vánoce. Alespoň pro levicové vlády Itálie a Francie. Počátkem prosince došlo k demisi obou premiérů, Mattea Renziho a Manuela Vallse, ve dvou klíčových evropských zemích, kde vládne levice.

Jakkoliv jsou vnitřní národní důvody pádu obou premiérů odlišné, jedno je spojuje – neschopnost čelit narůstající vlně populismu opírající se o agresivní xenofobii, jež počíná ovládat kontinent. A efekt Trump v Evropě jen akceleruje stav, v němž jsou stále více legitimizovány protidemokratické a protisystémové tendence.

Ačkoliv formálně nastoupili v obou zemích noví premiéři – Bernard Cazeneuve v zemi galského kohouta a Paolo Gentiloni na Apeninském poloostrově – dny jejich vlády jsou již sečteny. Ve Francii zbývá pouhých pět měsíců do prezidentských voleb, po nichž následují parlamentní. V Itálii se vážně počítá s předčasnými volbami v červnu.

Fotogalerie

Nemuselo by na tom být v zásadě nic dramatického. V obou případech však nejde jen o tradiční proces volebního kyvadla, při němž se v rámci demokratických institucí střídají vlády levicové a pravicové. Zatímco pravice stále více přejímá rétoriku extrémů, levice ztrácí půdu pod nohama. Na povrch se náhle derou reflexy, které nejenže nemají nic společného s hodnotami tradiční sociální demokracie, respektive socialismu, ale ani s demokracií jako takovou.

Za fasádou institucí hlásících se k respektování hodnot humanismu slyšíme stále častěji přísliby, které mají nezakrytě proticivilizační akcent a které jsou posilovány rasismem a kryptofašismem. Xenofobie se stala módním konverzačním obratem elit nejen v kavárnách. Soudím, že máme co činit s pokusem o zásadní revizi dosavadního demokratického režimu: ať už má podobu elegantně uhlazeného integrismu ve Fillonově střihu, či burleskního nástupu politického uskupení komika Beppe Grilla.

Neměli bychom si nalhávat, že příznaky jsou to zcela nové. Už za vlády francouzské levice i pravice, tedy Mitterranda i Chiraka, bylo možné najít různé podoby toho, co bývá opovrženíhodné: kastovnictví, korupce i klientelismus. V Itálii, jež byla vždy kolébkou demokratických experimentů s novými vůdci (Berlusconi), byla odvrácenou tváří demokracie přítomnost mafie.

Konec evropské vize?

Obě země, které prošly těžkým poválečným přerodem – Francie se na scénu vrátila po kolaborantském režimu maršála Pétaina, v Itálii vládl jistou dobu diktátor Mussolini – nalezly však vždy dostatek sil, aby vrátily svým národům důstojnost a postavení. Společně stály na počátku 50. let u základů nové politické vize Evropy. Představitelé Francie a Itálie vždy patřili k těm politikům, jejichž činy vedl jistý typ étosu.

Ten se nyní vytrácí, mizí jako duch nad vodami, jež se s uprchlickou krizí zakalily. Pokrytectví, jež bylo neodmyslitelnou součástí přepychu západní civilizace, dostává podobu šklebu a jedovatých slin.

Barbaři před branami

Itálie se chystá na vítězství Hnutí pěti hvězd

Mohou hnutí Národní fronty Marine Le Penové či Hnutí Pěti hvězd Beppe Grilla přinést novou podobu lidové vlády, v níž budou rozhodovat jen naše atavismy a frustrace? Bude to ještě demokracie? Obě uskupení (v Itálii rovněž Liga Severu, na francouzské Korsice nacionalisté) jsou silně protievropská, destruktivní, a byť často vystupují s obhajobou sociálně slabých, i antisociální.

Evropská levice, pyšná na své zakladatele, byla ve svých počátcích obhájkyní slabých proti silným. Ve vrcholných funkcích v Evropě to byli právě politici levicoví jako Jacques Delors a Romano Prodi, kteří dokázali převzít štafetu od vizionářů křesťanských, Roberta Schumanna či Alcida de Gasperiho. V posledních dvaceti letech se ale rozpadem bipolárního světa ztratila i užitečnost evropského projektu, z něhož se stala zdánlivě nedobytná pevnost jen pro vyvolené.

Evropský étos, živený pravda dlouhou dobu Američany, provázela vždy nepřehlédnutelná evropská vize. Ta je ve Francii a mnohem více v Itálii stále přítomna. S odchodem USA z Evropy však sílí tendence, které mají varovný tón. Zní to někdy jako hlasy Sirén, jež lákají zbloudilé námořníky k zániku. Slyším v těch hlasech, jež se ozývají, byť jen zcela bezvýznamně – ale přesto, i jeden slabý český tón.

Nepřátelé za branami i ti vnitřní

Dokáže levice, jež se uměla zbavit s příchodem té druhé levice dogmatismu, fanatismu a staré veteše, ještě čelit vlastní agonii? Protože to není jen nepřítel za branami, jenž demokracii ohrožuje, na rozpadu hodnot pracují velmi usilovně i nepřátelé vnitřní, řečeno starým žargonem, kteří si spletli politické angažmá s vlastní sebeprezentací a nadutým egomaniactvím.

Na levici francouzské mezi Mélenchonem, Montebourgem a Macronem nyní probíhá bitva o primát kandidovat v prezidentských volbách poté, co François Hollande vyhlásil, že už do toho nejde. Bývalý premiér Manuel Valls se zatím navzdory své neodolatelné touze nedokáže zbavit Hollandova dědictví. V Itálii člověk nikdy neví, co se stane – Matteo Renzi, jenž hlasováním o své budoucnosti zdánlivě ze scény odešel, se ještě může triumfálně vrátit. Popularitu i většinu v parlamentu na to má.

Nikde však není vidět nikoho, kdo by reprezentoval „návrat ke kořenům“ levice, té levice, jež přenechala dělníky a lidi bez perspektivy populistům, kterým z nich vyrostli obhájci. Může za to příklon k liberalismu? Může za to malá evropská lež institucí, že jsme všichni Evropané? Debata o budoucnosti evropské levice by měla začít. Dříve než jí bude definitivně konec. Někdy to vypadá, že evropská levice prochází agonií.

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Věžový dům Grenfell Tower čeká po požáru demolice.
Proces ke Grenfell Tower povede nekompromisní soudce, vrátí se z důchodu

Na řádné prošetření tragédie v londýnském věžovém domu Grenfell Tower bude dohlížet soudce Martin Moore-Bick. Vláda ho kvůli ostře sledovanému případu povolala...  celý článek

Národní garda zabila v Caracasu protestujícího mladíka. (22. 6. 2017)
Venezuelská garda zastřelila demonstranta z pár metrů, dokazují fotografie

Střety mezi demonstranty a státními bezpečnostními složkami pokračují ve Venezuele už tři měsíce. Zatím poslední obětí nepokojů, při kterých lidé požadují nové...  celý článek

Britská premiérka Margaret Thatcherová a její čínský protějšek Čao C´-jang...
O nás bez nás. Jak Thatcherová tajně domlouvala předání Hongkongu

V sobotu 1. července to bude 20 let, co se Hongkong vrátil pod čínskou správu. Že ho Velká Británie vrátit musela, o tom nebylo sporu. Měla totiž území od Číny...  celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.