"Obžaloba se týká až Vašovy činnosti od června 1948. Jenže stejný Vaš mě začal vyšetřovat 25. února 1948. Když mě k němu prvně přivedli, řekl mi: Soudím třídně, mě dosadila strana. Nařídil, abych byl sedm měsíců spoutaný na rukou i na nohou. Do spisu vložil písemnosti od provokatéra, kterého jsem vůbec neznal. Udělal to stejně jako u generála Píky, aby dosáhl mého obžalování z vojenské zrady. Ještě dnes v mých spisech onu provokatérovu výpověď může kdokoliv najít. Proto si myslím, že činnost Karla Vaše je nutné zhodnotit ne až od června, ale už od února 1948," prohlásil Václav Eminger.
Ten by rád v procesu s bývalým prokurátotrem vystoupil, ale neví, jak toho dosáhnout.
Václav Eminger tvrdí, že v jeho případě Vaš použil stejné paragrafy jako v případě generála Píky.
"Byl to například paragraf šest - vojenská zrada ve styku s cizí mocí. Jak k tomu Vaš přišel, nevím. Neměl nic, čeho by se mohl chytit. Přesto tehdy navrhl, abych byl souzen podle třetí stupnice, tedy za velmi těžce přitěžujích okolností. To znamenalo, že budu viset. Zachránilo mě, že známí i přes Vaše můj případ dokázali převést do Brna," líčí Václav Eminger, který je zřejmě prvním politickým vězněm koministického režimu v Československu.
"Generála Píku zatkli až v dubnu 1948, zatímco mě už 11. února. Drželi mě v dřevěné bedně poblíž Pražského hradu. Vaš na mě vydal zatykač o půlnoci 25. února," říká šestasedmdesátiletý důchodce z Habartova.
Za pravý důvod svého uvěznění považuje Eminger skutečnost, že se za války v koncetračních táborech setkal s pozdějšími komunistickými prominenty, kteří se tam prý nechovali dobře.
"V Dachau jsem poznal řadu komunistických hodnostářů, z nichž někteří byli v lágru chráněnými osobami. Třeba pozdější ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva, někdejší ministr průmyslu Gustav Kliment. Z lidí jako já se tudíž stali nevítaní svědkové nepříliš skvělé minulostí důležitých komunistů, ať už to byli Zápotocký, Dolanský, Čepička nebo Široký," konstatoval Václav Eminger.
