Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Expert: Miliardy do silnic nepomůžou, když po nich necháme jezdit raply

  2:15aktualizováno  2:15
Je velká nerovnováha mezi tím, kolik stát dává na opravy silnic a kolik na vzdělávání řidičů, říká dopravní psycholog z Centra dopravního výzkumu Petr Zámečník. Češi jsou navíc tolerantní k nerespektování pravidel. Systém výchovy řidičů by se mohl už do konce příštího roku výrazně změnit.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Kolik lidí si stěžuje na agresivitu na silnicích?
Dvě třetiny lidí v testech řeknou, že za poslední den zažili v dopravě agresivní chování. Ne takové, že vás nepustí auto na přechodu, ale že na vás někdo bliká, najíždí zezadu, podjíždí zprava, troubí, nadává, ukazuje, nebo se chová jinak bezohledně. Zhruba stejný počet lidí ale rovněž přiznává, že lehké překročení rychlosti nebo drobné přestupky, jako třeba špatné parkování, považují za normální, a nesouhlasí s tím, aby bylo pokutováno.

A kolik řidičů se obvykle přizná, že se agresivně chová?
Zhruba polovina řidičů přiznává, že se nechávají vytočit, třeba nadávají. Přibližně třetina z nich pak podle výzkumů i agresivně reaguje. Jsou ale samozřejmě rozdíly v tom, co ten který řidič považuje za agresivní.

Co je zpravidla spouštěčem agresivního chování?
Jsou to nejen osobnostní vlastnosti, ale také vliv společnosti, aktuální dopravní situace či geny a hormony.

Dopravní psycholog z Centra dopravního výzkumu v Brně Petr Zámečník

Dopravní psycholog z Centra dopravního výzkumu v Brně Petr Zámečník

Jak se projevuje vliv společnosti?
To, že vidíme, jak se chovají autority. Kolik z politiků jezdí opilých nebo navrhují vyšší rychlosti. Už ve škole se klade důraz spíš na soutěžení než spolupráci. Učí nás, že dosáhneme svého spíš bojem než kooperací. To se projevuje i v tom, že u nehody poskytne pomoc jeden člověk z deseti. Deset procent zraněných umře proto, že ostatní nejsou schopni či ochotni dát první pomoc. Třetina lidí vám neposkytne pomoc, pokud jste z jiné etnické skupiny.

Jakou roli hraje to, že se agresivní jízda někdy asociuje s odvahou?
Ve filmech, počítačových hrách, všude je agresivita či násilí v dopravě prezentováno spíš v kontextu pozitivním. Když při nehodě nedávno umřel herec Paul Walker z Rychle a zběsile, negativně to glosovalo minimum lidí. Výrobci od počátku prezentovali auto jako symbol svobody a moci. Teď už to máme tak spojené, že jakékoli omezování svobody u auta vnímáme citlivě.

Je to obecně i vyšší tolerancí české společnosti k porušování pravidel?
Ano, podle průzkumů většina lidí schvaluje porušování rychlosti, o deset až dvacet procent jim to přijde normální. My ale víme, že překročit rychlost o deset procent se rovná zvýšit riziko kolize na úroveň řízení s půl promile v krvi, což je dost.

Děláš to taky! BESIP spustil novou kampaň proti agresivitě

Když překročíte ve Švédsku rychlost, lidé nemají problém okamžitě zavolat policii s tím, že je ohrožujete na životě. Nebo když vás někdo vidí jít opilého k autu. Obecně čím víc jedeme na západ a na sever, stoupá i dopravní kultura, ohleduplnost ke zranitelným účastníkům dopravy, čím víc na východ a na jih, tendence dodržovat formální i neformální pravidla se snižuje.

Zdá se, že agresivita řidičů v poslední době stoupá...
Delta argument přirovnává agresivitu člověka k řece, která se rameny vlévá do moře. Současná společnost několik ramen delty usekla, žijeme v bezpečí, riziko je minimální, nespotřebováváme nakumulovanou agresivní energii. Panovalo přesvědčení, že když usekneme pár ramen, rizika zbude méně. Jenže řeka se do moře vlít musí, takže se zvýší průtok ve zbývajících částech.

Dřív lidé fyzicky pracovali, vytvářeli fyzické a nejen virtuální hodnoty. Nyní, když chcete nabudit, zažít riziko, výkonovou situaci, příležitost se otevírá při provozování extrémních sportů nebo právě v dopravě.

Ego si honí řidiči drahých i levných aut

Jsou ženy horší řidičky, jak se často říká?
Ženy mají více estrogenu, který stimuluje mozková centra odpovědná za dodržování pravidel, díky čemuž jsou bezpečnější řidičky, méně překračují pravidla, jsou méně agresivní. V poslední době ale i u nich pozorujeme vzestup agresivity, jezdí víc pod vlivem alkoholu a podobně. Pořád ale poměr zůstává asi deset ku jedné muži vůči ženám.

Je prokázané, že se chovají agresivněji řidiči v dražších autech?
Není tomu tak. Samozřejmě je malá část lidí, kteří si honí ego tím, že si koupí drahé auto, zatmaví si okna a podobně. Honit ego si ale potřebují i ti, kteří na drahý vůz nemají. Nedá se říct, že by řidiči v drahých autech byli agresivnější. I když třeba auta SUV bourají častěji, většinu agresivního chování pozorujeme u řidičů aut starých osm až deset let. Jako nejagresivnější se dlouhodobě profiluje skupina řidičů mezi 18 až 25 lety, kteří obvykle nemají na drahá auta. Zároveň jsou i nejčastěji mezi oběťmi.

Kampaně jako prevence agresivity

Nejčastější příčina smrti v dopravě je nedodržování rychlosti, to může za necelou polovinu všech smrtelných nehoda na českých silnicích, na druhém místě je alkohol (asi třetina nehod) následovaný méně objektivními kategoriemi jako nesprávný způsob jízdy nebo nedání přednosti.

Mezi lety 2006 až 2009 hodnotil evropských projekt, jaké typy kampaní fungují. Obecně lze konstatovat, že humor moc nefunguje, ideální je mírná až střední míra vystrašení. Příliš brutální spoty nefungují, člověk nemůže sedat do auta s tím, že kdykoli může umřít, mozek má své obranné mechanismy a informaci vytěsní. Kampaně však nemají sílu změnit lidské chování, s výjimkou používání pásů a dětských sedaček, Na jízdu pod vlivem alkoholu, drog a agresivní chování mají kampaně nízký dopad, zvláště ty celostátní. Aby fungovaly, musí být co nejvíce lokální a brát v úvahu regionální rozdíly. Hodí se ale velmi dobře k nastartování společenské diskuze o tématu, po níž by měly následovat změny.

Kampaně mohou mít i negativní dopad, protože ve společnosti je 5 až 15 procent lidí z některou formou fobie či úzkosti z řízení. Ti, když vidí krvavou kampaň, vystraší se ještě víc a může je to demotivovat a odrazovat od řízení, protože už takhle si myslí, že je někdo srazí, nebo že nabourají.

Agresivní tedy může být kdokoli, i když z různých důvodů. Proto nejsou účinným řešením povinné psychologické testy?
Testy odchytí snáze ty, u nichž je agresivita a sklon k extrémnímu jednání součástí životního stylu. Pro masu normálních řidičů mají nízkou rozlišovací schopnost. Jestli se člověk rozčílí v zácpě, můžeme z jeho chování při testech zjistit velmi nepřímo.

Chceme-li zamezit agresivitě, nestačí zpřísnit testy, musíme mít něco velmi komplexního - od dopravní výchovy, která je ve školách povinná zhruba dva roky, přes systém postupného vzdělávání až po práci s nenapravitelnými řidiči. Je třeba jednoznačná souvislost mezi délkou autoškoly a nehodovostí či agresivním chováním. V Belgii a Nizozemsku trvá až pět let, než uchazeč dostane plnou licenci, ve Švédsku tři roky, v Rakousku dva až tři roky. To hodně pomáhá.

Je třeba pracovat s konflikty mezi rolemi, chováním řidičů vůči cyklistům, motorkářům, chodcům - ti jsou vždy v pozici druhořadého účastníka provozu.

Jaké se tedy chystají novinky?
Od léta se zpracovává vládní záměr novelizace zákona o autoškolách. Do konce roku 2016 by se měl významně změnit systém vzdělávání řidičů. My ze systému postupného vzdělávání, který je běžný v Evropě, zatím máme jen postupné získávání licence u motorek. Existují ale další způsoby.

První je doprovázené řízení - rok či dva od získání řidičáků by vedle vás musel sedět někdo, kdo nemá body, zato má aspoň 10 let zkušeností. Pro čerstvé řidiče by platila přísnější pravidla, při spáchání přestupku od 4 do 7 bodů by automaticky přišli o řidičák. Dále jsou preventivní kurzy, kdy řidič po roce absolvuje sezení s dopravním psychologem, při němž reflektuje svůj první rok za volantem. Bude záležet na expertech, na čem se shodnou.

Objevit by se tam mělo i opatření pro práci s malou skupinou nejhorších řidičů, u nichž pomáhají jen nápravné, psychoedukační kurzy, kdy se pracuje na zvyšování empatie a prosociálního chování.

Pokuty: Za rychlou jízdu bude až 25 tisíc

Kdo k vám tohoto problematického řidiče pošle?
Pokud to bude v zákoně, bude ho muset automaticky absolvovat každý, kdo přišel o řidičák kvůli alkoholu či rychlosti. Nyní nám soudci posílají jen ty nejhorší případy, u kterých je jasné, že když je pošlou do vězení, nebo budou mít podmínku a zákaz řízení, je velmi malá pravděpodobnost, že se napraví. Sami by se třeba chtěli chovat jinak, ale neumí to. Je to koncipované jako pomoc se změnou životního stylu pro procento či dvě nejhorších řidičů, na které nic jiného nefunguje.

Nadávání za volantem může řidiče zklidnit

Co radíte lidem, kteří vědí, že mají sklony k agresivitě?
Nic univerzálního není. Tak jako jsou důvody pro agresivitu různé, jsou i různé recepty, jak jí předejít. Někomu pomůže talisman, někomu krátká relaxace při čekání na červenou, stačí půl minuty a vyladí se, někomu pomůže změnit úhel pohledu, přemýšlet o motivech chování ostatních lidí. Způsobů, jak se uklidnit, je moc. Dost lidí nadává, ženy častěji v duchu, muži nahlas.

Nadávky jsou tedy žádoucí ventilací agrese?
Části řidičů pomáhají. Samozřejmě když vezeme děti, tak by si neměly z cesty pamatovat, že jezdí jenom debilové. Jinak je odreagování nadávkami žádoucí.

Putuje na prevenci agresivního chování v dopravě dostatek peněz?
Za dvacet let máme dvě desítky ministrů dopravy, je to prokleté místo. Vždy říkají, že agresivní, zdrogovaní a opilí řidiči jsou pro ně priorita, ale když se koukneme na rozpočet nebo energii, kterou tématům věnují, moc to nevypadá. Nedávno vyhlásili, že příští rok dají 70 miliard na opravy silnic, ale zdroje na práci s lidmi omezují. Třeba Besipu loni zkrátili rozpočet na polovinu. Přitom člověk je na prvním místě, on silnice používá. Můžeme mít široké cesty, ale když po nich necháme jezdit raply, tak budou bourat stejně jako na úzkých.

Jeden ze spotů ke kampani BESIP nazvané „Děláš to taky!“



Témata: Psycholog




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.