Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Krvavý masakr, dštilo Rudé právo na Izrael a krylo ugandského diktátora

  9:29aktualizováno  9:29
Zatímco svobodný svět oceňoval odvážnou vojenskou akci, během níž Izrael zachránil 102 židovských rukojmí z Entebbe, ugandský diktátor Amin se vzpamatovával z největšího ponížení své kariéry. Čtenáři v Československu se o úspěchu kapitalistického Izraele neměli dozvědět. Archiv Rudého práva ukazuje, jak na to komunisté šli.

Jak o útoku v Entebbe psalo Rudé právo 5. července 1976 | foto: Repro: Rudé právo 5. července 1976, strana 6 (Ústav pro českou literaturu Akademie věd)

Díky tomu, že archiv Rudého práva je k dispozici na webu Ústavu pro českou literaturu Akademie věd, lze sledovat, jak tento deník a ústřední tiskový orgán vládnoucí KSČ o vojenské akci v Entebbe informoval.

Agenturní zpravodajství

Rudé právo značnou část zahraničních zpráv přebíralo od tehdejší Československé tiskové kanceláře (ČTK). Je to i případ prvního článku s titulkem Krvavý masakr u Kampaly.

Rovněž ČTK byla zcela v moci komunistického režimu. Byla „nástrojem politické propagandy vládnoucí strany,“píše agentura ve své historii. Zpravodajství bylo „silně cenzurováno“, agentura „formálně podřízena vládě, fakticky ji ale řídil ústřední výbor KSČ“.

Řídili ji tedy titíž komunisté, kteří ovládali Rudé právo.

Vůbec první zmínku - tak jako jiné ráno vycházející deníky, protože izraelská operace se odehrála v noci na neděli 4. července 1976 - přineslo Rudé právo v pondělí 5. července. Z osmi stran byly zahraničnímu dění přiděleny šestá a sedmá. V článku s titulkem „Krvavý masakr u Kampaly“ stálo, že „prezident Amin viní Izrael z vojenského vpádu do Ugandy a smrti stovky vojáků“.

Označení prezident evokovalo státnický rozměr ugandského diktátora, jehož vykreslovalo výrazně méně krvavě, než odpovídalo realitě. Za osm let jeho krutovlády zahynulo při popravách a mimosoudních vraždách 100 tisíc, ale možná až 500 tisíc Uganďanů. Drtil politickou opozici i jiná etnika.

Ani jedna citace izraelské strany

Bylo ironií studené války, že se „řezník z Kampaly“ k moci dostal jako prozápadní vůdce. Západ na něj vsadil, když levicová vláda Ugandy začala znárodňovat a přiklánět se, minimálně v očích Západu, k sovětskému bloku. Krátce po převratu, jímž se chopil moci, si ale Amin našel nové kamarády. Ten nejsilnější se jmenoval Sovětský svaz.

Onoho 5. července Rudé právo sdělilo, že izraelskou akci „ostře odsoudili“ lídři Organizace africké jednoty, a citovalo Amina, podle nějž výsadkáři vnikli do Entebbe „pod záminkou osvobodit cestující uneseného letadla“. V tomto ani v žádném z dalších textů, které Rudé právo o akci otisklo, není ani jednou citováno stanovisko izraelské strany.

Kurt Waldheim

Rakušan, v době akce v Entebbe generální tajemník OSN. Za jeho mandátu prošla OSN rezoluce, označující sionismus za formu rasismu.

Za druhé světové války sloužil Waldheim ve wehrmachtu, po válce byl obviněn z podílu na masakrech civilistů. Zvláštní komise došla k závěru, že se jich neúčastnil, ale že o nich (v rozporu se svým tvrzením) věděl. Lhal také o tom, že byl z wehrmachtu propuštěn. Podle některých informací schvaloval šíření antisemitské propagandy za sovětskou linií. V letech 1986-1992 byl rakouským prezidentem. Zemřel v roce 2007.

„Pán ryb všech moří", který chtěl aureolu mírotvorce

V úterý 6. července popřál list sluchu generálnímu tajemníkovi OSN Kurtu Waldheimovi, hovořícímu o „jasné agresi proti svrchovanému členskému státu OSN“. Došlo i na bagazelizaci únosu samotného coby „individuální akce“.

„Individuální akce“ přitom měla přímou podporu od Amina, který hrál i vlastní hru: kdyby, jak předpokládal, Izraelci vyhověli únoscům, mohl by se před světem vydávat za mírotvorce, který zprostředkoval dohodu a zabránil krveprolití.

Část světa by to určitě vzala vážně, což se nedalo říci o jiných titulech, které si výstřední diktátor sám udělil a mezi nimiž nechyběl „dobyvatel britského impéria“, „král skotský“ či „pán ryb všech moří“.

Jediným Izraelcem, který se dočkal citace v Rudém právu, byl komunistický poslanec Knesetu Avraham Levenbraun, který patřil k okrajové straně Rakach (později Chadaš) a jehož politická moc byla nulová. Akci v Entebbe kritizoval.

Ugandský prezident Idi Amin (vlevo). Švihákem vpravo není nikdo jiný než mladý libyjský vůdce Muammar Kaddáfí (snímek je z roku 1974).

Ugandský prezident Idi Amin (vlevo). Švihákem vpravo není nikdo jiný než mladý libyjský vůdce Muammar Kaddáfí (snímek je z roku 1974).

Sedmého července si Rudé právo všimlo komentáře britského silně levicového listu Morning Star, jenž odsoudil „britský buržoazní tisk za schvalování izraelského útoku“, který „může podpořit nejagresívnější militaristické živly v izraelské vládě“. Rudé právo připustilo, že existují „pochybnosti o úloze prezidenta Amina v této aféře“ - ale nic více.

V autorském názorovém textu, který Rudé právo přineslo ve čtvrtek 8. července, píše list o izraelském „aktu zvůle“, „smrtonosné palbě samopalů výsadkářů“ a „pochopitelném pohoršení světové veřejnosti“. Komentář obviňující Izraelce z „vraždění“ rámuje celkově negativní obraz Izraele v tehdejších zpravodajských textech.

Uganďané rukojmí chránili, tvrdilo Rudé právo

Následně se Rudé právo omezilo jen na několik dalších odsudků. Citovalo ugandského ministra zahraničí Jumu Orise Abdalla, podle nějž uganští vojáci „chránili rukojmí v uneseném letadle, přičemž je Izraelci postříleli“.

Operace Entebbe

List citoval i sovětského zástupce v Radě bezpečnosti OSN Michaila Charlamova, který hovořil o „gangsterském útoku“ a „novém článku v řetězu zločinů Izraele“.

Rezoluce, která měla výslovně odsoudit Izrael, tehdy Radou bezpečnosti neprošla - Tanzanie, která ji připravila, návrh stáhla. Rada v téže době zamítla rezoluci USA a Británie, která obecně odsuzovala terorismus (demokratické státy tehdy neměly v RB OSN dost sil k jejímu prosazení), ale o akci v Entebbe - slovy Rudého práva „izraelské agresi proti Ugandě“ - mlčela.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.