Je to příběh známý, zfilmovaný, ale přesto si ho připomeňme: v roce 1976 čtveřice německých a palestinských teroristů unesla letoun Air France z trasy Tel Aviv - Paříž. Nastoupili při mezipřistání v Aténách, zbraně pronesli díky laxnosti bezpečnostních kontrol.
Klíčových 15 sekundRekonstrukce akce: od prvních střel do zabití teroristů v hale uběhlo čtvrt minuty |
Airbus přinutili přistát v Benghází, kde dotankovali palivo a zamířili do hlubin Afriky. V ugandském Entebbe na ně už čekali další teroristé i vojáci brutálního režimu diktátora Idiho Amina, který se opájel nepřátelstvím k Izraeli. Kdyby Izrael v beznadějné situaci kývl na propuštění desítek teroristů ze svých věznic, Amin by získal image státníka, který zprostředkoval řešení krize.
Dlužno dodat, že Amin se navenek (a zpětně) vydával za oběť teroristů, kteří úplně náhodou přistáli právě v Entebbe, svědectví o kooperaci ugandských jednotek s únosci ale bylo příliš a svědčila o opaku.
Izraelci během nepřímých jednání s únosci sestavili plán noční letecké přepravy elitních sil do Entebbe, osvobození rukojmí a vyklizení letiště, než se ugandská armáda vzpamatuje - s dotankováním v Keni, protože let na jeden zátah by herculesy izraelského letectva nezvládly.
Akce skončila úspěchem a záchranou 102 ze 106 unesených rukojmí. Izraelci bleskově a s využitím momentu překvapení zabili únosce v hlavní hale, následně i ostatní a spolu s nimi desítky ugandských vojáků, kteří teroristům pomáhali. Tři rukojmí se během přestřelky v hale zvedli ze země a v palbě utrpěli smrtelná zranění (podrobně jsme o akci samotné psali zde).
Izraelská komanda měla jednoho padlého - velitele 29členné úderné skupiny Jonathana „Joni“ Netanjahua (bratr nynějšího izraelského premiéra).
Experti mají pro zákrok jen slova chvály
Na otázku, jak z řemeslného hlediska hodnotí provedení akce v Entebbe, mají čeští odborníci odpovědi plné respektu a uznání.
Marian Brzybohatý z Policejní akademie ČR
Marian Brzybohatý z Policejní akademie připomíná velkou vzdálenost mezi Izraelem a Ugandou (téměř čtyři tisíce kilometrů) a to, že poměrně velký rozsah akce prověřil izraelskou organizaci, velení, logistiku, plánování, výcvik i zpravodajskou přípravu. „Operace obsahovala velkou míru rizika, Izraelci ji však zvládli skvěle a s minimálními ztrátami, čímž prokázali vysoký profesionální standard,“ řekl iDNES.cz.
Speciální protiteroristické jednotky byly přitom v roce 1976, čtyři roky po masakru izraelských sportovců v Mnichově, obecně v plenkách. Ale Izraelci měli už s terorismem zkušenosti a proto byli v budování funkčních sil - na rozdíl od Evropanů na vojenské, nikoliv policejní bázi - napřed, připomíná šéf Útvaru rychlého nasazení Libor Lochman.
Libor Lochman, ředitel policejního Útvaru rychlého nasazení (URNA)
„Odrazilo se to i na použité taktice zásahu. Izraelci v Entebbe dokonale využili zkušenosti z předchozích let,“ řekl iDNES.cz Lochman a zdůraznil spolupráci armády, politiků, zpravodajců i letectva, kreativitu při hledání nejlepšího postupu a obrovské osobní nasazení vojáků dané soudržností Izraelců.
K té ostatně přispěli i sami teroristé. Soudili, že jednají pragmaticky, když propustili nežidovská rukojmí - že jejich požadavkům bude Izrael čelit osamocen - ale ještě předtím oddělili zadržované Izraelce od ostatních cestujících. Což bylo memento. Mezi únosci byli Němci. A izraelští vojáci dobře věděli, co se dělo naposledy, když Němci oddělovali Židy od ostatních.
Informace, základ úspěchu
Čeští odborníci se shodují, že klíčovou roli hrála spolupráce se zpravodajci, kteří do poslední chvíle zásobovali vojáky informacemi o letišti a únoscích. Včetně důležitých znalostí, které získali od propuštěných rukojmí: jaký režim hlídkování teroristé volí, co mají za zbraně, kde jsou rukojmí...
„Přesné a dostatečné informace byly základem tvorby plánu operace,“ říká Lochman a připomíná odvahu izraelských politiků a vojáků převzít zodpovědnost. Vyzdvihnutí vycvičenosti a zkušenosti komanda, které cestou k terminálu rychle zlikvidovalo ugandskou hlídku, dobře se orientovalo v letištní hale a odhalilo i naoko se vzdávající únosce, asi nikoho nepřekvapí.
Akce, které nevyšlyJak připomíná Marian Brzybohatý, při každé podobné protiteroristické operaci mohou nastat okolnosti, které přesáhnou možnosti speciálních sil, i kdyby tyto síly - což byl případ Izraelců v Entebbe, podotýká Libor Lochman - neudělaly žádnou chybu, a to ani v rovině osobního selhání jednotlivců. Neúspěchem skončil například i pokus amerických speciálních sil osvobodit rukojmí, které uvěznili íránští revolucionáři poté, co v roce 1979 svrhli proamerický režim šáha Pahlavího. V roce 1985 se zase egyptské komando pokusilo silou řešit únos egyptského letounu na Maltě, což vyústilo v masakr šedesáti cestujících. Smrtí 133 rukojmí skončil v roce 2002 zásah ruských sil proti teroristům, kteří obsadili moskevské divadlo Dubrovka. Všechny tři akce nicméně spojuje to, že jejich naplánování a provedení obsahovaly chyby ze strany zasahujících složek. |
Brzybohatý přidává další klíčové faktory: politickou a logistickou podporu, na níž se podílely i další země. Tedy zejména USA, které dodaly část informací o letišti, a Keňa, přes jejíž území Izraelci letěli a kde dotankovali palivo na cestu zpět. Zuřící Amin nechal v odvetě po akci zmasakrovat stovky Keňanů, kteří byli zrovna v Ugandě.
Inspirace z Entebbe funguje dodnes
Zásah v Entebbe položil základ v rozvoji protiteroristických technik. „Akce je jednou z historicky nosných, na kterých se učily všechny světové speciální jednotky, ať již armádní, nebo policejní,“ říká Lochman. Všechny použitelné prvky jsou podle něj už využité a zapracované, byť se na jiné úrovni nyní nachází výcvik elitních sil i postupy současných teroristů.
Každá protiteroristická operace je totiž sice unikátní, některé operační postupy, zejména moment překvapení, ale zůstávají. „Řešení incidentu v Entebbe bylo ve své době unikátní a především úspěšné. Z tohoto důvodu je stále užitečnou historickou případovou studií, na které lze demonstrovat taktické a strategické postupy využitelné i v dnešní době,“ říká Brzybohatý.
Zároveň připomíná, že se během akce v Entebbe vyskytla řada kritických situací, které nasazené jednotky a jejich velení rychle vyřešily, často i díky improvizaci. „Z toho je možné dedukovat, že kompetence, velení i výcvik zasahujících jednotek byly na velmi vysoké úrovni,“ soudí.
