| Text návrhu na uvalení vazby najdete ZDE. |
Vyšetřovatel Ladislav Čadský, který pochybil a Kanalošovu minulost zkreslil, se o případu odmítá bavit a tvrdí, že při vyšetřování postupoval podle svého nejlepšího svědomí. "Když jsem podával návrh na uvalení vazby, čerpal jsem z policejních záznamů, které jsem měl. Nebo myslíte, že jsem to četl ze stropu?" Nakonec připustil, že výpis z rejstříku trestů obviněného vůbec neviděl. "Nebyl čas všechno shánět, vycházel jsem prostě z toho, co jsem ten moment měl v ruce."
Soudkyně Vlasta Zvelebilová, která o vazbě rozhodovala, tvrdí, že ji omyl vyšetřovatele nijak nezmátl ani neovlivnil. "Já v podstatě ani žádost vyšetřovatelů nečtu. Mě zajímá to, co je ve spise a v drtivé většině případů tam bývá i výpis z rejstříků. V tomto případě si vybavuju, že při rozhodování jsem určitě věděla, že jde o netrestaného člověka," uvedla.
Kanaloš přesto podal na Čadského trestní oznámení pro pomluvu. Informace o tom, že byl v minulosti trestán, se totiž objevila nejen v návrhu na vazbu, ale vyšetřovatel ji také poskytl redaktoru TV Nova, který o kauze točil reportáž do pořadu Na vlastní oči. "Ta lež o mně tam taky zazněla a já teď těžko můžu všem říkat, že to tak není," vysvětluje Kanaloš. Trestní oznámení mají už na stole lidé z Inspekce ministra vnitra. Tisková mluvčí Marie Masaříková však žádné podrobnosti o průběhu vyšetřování nesdělila. "Je příliš brzo na to, abychom mohli dělat jakékoliv závěry," konstatovala.
O explozi v nemocnici se Kanaloš poprvé dozvěděl z novin a televize. Pak se v médiích objevil identikit (kresba sestavená experty z výpovědí svědků z místa činu, kteří popsali podezřelého muže s igelitkou, v níž byla výbušnina i s nástražným systémem). Někomu z Kanalošových známých byla nápadná jeho podoba s nákresem, a tak šel na policii. "Za pár dní přišli a ptali se mě, co jsem ten den dělal. Myslel jsem si, že jsem jim předložil dost neprůstřelné alibi a tím pro mě celá věc hasne," vzpomíná muž. Pak přišlo pozvání do Prahy a osudná rekognice. To je akt, při němž mají svědci v řadě osob - mezi nimiž je i podezřelý - označit toho, koho viděli na místě činu. "Poznávaly mě tři ženy, které pachatele popsaly zhruba takto: věk 50 - 55 let, silnější postava, prošedivělé vlasy. Pak ale dvě z nich v rekognici shodně označili mě, který jsem byl z těch mužů nejmladší - bylo mi osmatřicet a byl jsem nejštíhlejší. Asi je zmátlo to, že jsem byl jako jediný z pětice mužů v tmavém oblečení a pachatel měl taky na sobě něco černého, prý snad koženou bundu," domnívá se Kanaloš.
Policie ale po "úspěšné poznávačce" měla v ruce trumf. Ostatní karty ale naopak za moc nestály: Kanaloš měl několik důkazů, které prokazovaly, že v době exploze byl 200 kilometrů od Prahy: Kromě účtenky ze sokolovského květinářství s vyraženým datem a hodinou také výpis od operátora mobilních telefonů, podle něhož v kritické době telefonoval ze Sokolova (hovory byly potvrzené i volanou stranou, které šly přes sokolovský "zesilovač" a nemohl tedy volat například z Prahy). Předložil také zápis z návštěvní knihy sokolovského dopravního inspektorátu. Jeho jméno i s rodným číslem je uvedeno mezi lidmi, kteří podle svých výpovědí byli na inspektorátu - jeden kolem desáté a druhý kolem dvanácté. Výbuch poliklinikou otřásl krátce po jedenácté. Po propuštění z vazby se také dobrovolně podrobil vyšetření na detektoru lži - s negativním výsledkem.
Vyšetřovatele však tyto argumenty nijak nezviklaly a i dnes říká: "Když se rozhodnete, že třeba někoho zabijete, taky si dopředu opatříte alibi. Ať si na mě pan Kanaloš podá několik trestních oznámení. Já mám svědomí čisté."
 Výpis z trestního rejstříku z února 2000 |
