SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
V ten moment bylo jasné, čemu zítra noviny věnují nejvíce prostoru - Lieberman to ještě nevěděl, ale nazítří měl být jeho snímek na titulních stránkách novin po celém světě.
O pár hodin později se prezident George W. Bush postaví v Bílém domě před pultík s mikrofonem. "Columbia je ztracena, nikdo nepřežil," pronese chvějícím se hlasem do hrobového ticha.
Obrázky z ranního nebe nad Texasem nejde vymazat z hlavy, třebaže si mnozí lidé ještě neuvědomují plný význam snímku s hořícími kusy raketoplánu.
AUTOR SNÍMKU Amatérský fotograf Scott Lieberman zachytil rozpad Columbie ze svého bydliště, města Tyler na východě Texasu. Použil Canon EOS D60 a objektiv 75-300 mm s polarizačním filtrem. Fotografii převzala agentura AP a snímek se dostal do médií po celém světě. Na titulní straně ho přetiskl také prestižní časopis Time. |
Ani jsme nevěděli, že tam létá...
Tam nahoře totiž shořela jedna z jistot - raketoplány prostě létají, patří to k životu jako dýchání.
"Pamatuji si, jak jsme seděli na malé židličce v tělocvičně, když startoval Alan Shepard v lodi Freedom 7 v květnu 1961. Ale teď byl únor 2003. Ani jsme nevěděli, že je Columbia na oběžné dráze," zavzpomínala socioložka Julie Arderyová z Houstonu, kde sídlí Johnsonovo kosmické středisko.
Původně v ten den mířila ke květinářské čtvrti, vyzvědět od obyvatel vietnamského, čínského či japonského původu něco o jejich tradicích, co se týče jara a květin. V souvislosti se svou prací v Human Flower Project, organizaci studující lidský vztah ke květinám.
Teď dostala ke studiu úplně jiný materiál. Lidé hromadně kupovali červenomodrobílé kytice, které květinář vázal jednu za druhou. Mířili s nimi právě ke kosmickému středisku.
Létání do kosmu se zdálo být samozřejmostí
VZPOMÍNKAA. VÍTKA"V momentě, kdy se Columbia rozpadala, se o ničem ještě nevědělo. Ale předtím, než se o možnosti, že je něco v nepořádku, začali bavit komentátoři NASA, jsem si říkal - vždyť už bychom raketoplán měli vidět v infračerveném zobrazení, tohle je nějaký průšvih..." |
I když miniaturizace družic pokročila natolik, že přepravní prostor raketoplánu nemohl být řádně využíván, raketoplány zůstaly americkou pýchou, ztělesněním průzkumu kosmu.
Flotila Columbie, Discovery, Atlantisu a Endeavouru se uplatnila při budování vesmírné stanice ISS.
Jejich lety se staly takovou samozřejmostí, že se o ně Američané už nestarali. Podobně jako o let Apolla 13 k Měsíci, který začal veřejnost a média zajímat až v momentě, kdy posádka začala bojovat o život.
"To byl typický příklad. Jedenáctka (první přistání lidí na Měsíci, pozn. red.), to bylo nadšení. Dvanáctka zajímala polovinu lidí. Třináctku už komentovali ve smyslu "zase dávají v televizi to blbé Apollo", glosuje to Antonín Vítek z Akademie věd, který se o kosmonautiku dlouhodobě zajímá.
Zkáza Columbie byla o to horší, že rok a půl před tím padla s věžemi Světového obchodního centra i další jistota - ta, že v Americe se neválčí. Aby toho nebylo málo, jako přízrak se do médií vrátily snímky klikatého kouře po výbuchu raketoplánu Challenger v roce 1986. Lidé si náhle uvědomili: dva stroje z pěti, to je zatraceně hodně.
Titulní stránky novin v USA i jinde ve světě se po zkáze Columbie vzácně shodovaly |
Čím více mrtvých, tím větší zájem veřejnosti
Raketoplán Columbia - dokument o havárii
Columbii při startu poškodil úlomek námrazy odpadlý z externí palivové nádrže. Poničenou náběžnou hranou levého křídla do útrob stroje vnikla žhavá plazma.
"Pro pár nadšenců jako jsem třeba já je zajímavý každý let, ale 99 % lidí se začne o nějakou techniku zajímat tehdy, když selže, když přitom zahynou lidé - čím víc, tím líp, s prominutím," říká smutně Antonín Vítek.
