Blokáda Leningradu: mrtví na ulicích města, podlehli útrapám hladu a zimy

Blokáda Leningradu: mrtví na ulicích města, podlehli útrapám hladu a zimy | foto: http://englishrussia.com

Blokáda Leningradu při šálku čaje aneb jak jsem poučovala Angličanky

  • 7
Po čase se nám hlásí naše britská dopisovatelka z oblasti „každodennosti“, publicistka Anastázie Harris. Přibližuje jedno malé kulturní setkání žen, které si čtou knihy a povídají si o nich.

Pozvala jsem k sobě členky našeho maloměstského knižního klubu. Lehký oběd, čaj a jahodový dort nad knihou, kterou vybraly v mé nepřítomnosti. "Už se nemůžu dočkat, co nám k tomu řekne Anastázie!" těšila se zakladatelka klubu. Univerzitně vzdělané dámy si vybraly coby letní čtení román odehrávající se v obléhaném Leningradu. "Prostě si nagoogluj pár recenzí na Amazonu," radil mi manžel, když jsem se zařekla, že si dotyčnou knížku nekoupím a nebudu ji číst.

Dokonce bez toho, že bych se knihy dotkla, začaly se mi vracet obrazy z druhé světové války. Jsem sice ročník 1965, ale se školou jsme shlédli kilometry filmů, často plných naturalisticky zpodobněného zvěrstva fašistů. Vytřeštěné oči krvácející ruské puberťačky, kterou opakovaně znásilňovala jednotka německých vojáků, a která mě v dětství strašila ve snách, se najednou zase vrátily. Věděla jsem, že pokud se přinutím a začnu knihu číst, stanou se dvě věci. Všechny ty šťastně zasuté vizuální a slovní válečné bestiality, kterými zamořili paměť socialistické školačky, se mi vrátí. Ale mnohem horší bude vztek, který mě zachvátí při čtení samotné knihy. I nadprůměrní západní autoři - když popisují život v zemích někdejšího východního bloku - často sklouzávají do hloupých klišé, která opisují jeden od druhého.

Blokáda Leningradu v soudobém umění: Sergej Larenkov kombinuje záběry ze současného Petrohradu s dokumentárními snímky z časů druhé světové války

Už léta sbírám romány napsané západními autory o totalitním režimu. A zatím jsem narazila jenom na dvě výjimky. Bruce Chatwin v knize Utz věrohodně ztvárnil atmosféru Československa let osmdesátých. Druhá pozoruhodná kniha je od málo známého autora, který zjevně žil mezi sovětskými vědci na Sibiři. Většina ostatních se spokojí se "všudypřítomným smradem vařeného zelí" a s "chlupatými nohami upocených žen".

Když anglické dámy dorazily, zavtipkovala jsem nad saláty podle receptů nápaditého šéfkuchaře Yotama Ottolenghi, že jsem původně byla v pokušení servírovat titěrnou gramáž černého chleba, tak jak se vydávala obyvatelům Leningradu v době blokády. A zbrkle jsem se omluvila, že knihu nemám a číst ji nehodlám.

Angličanky byly plné pochopení a pak se jedna po druhé přiznaly, že je obsah knihy šokoval. "Studovala jsem historii, ale neměla jsem tušení, že na východní frontě se dělo něco tak otřesného," žasla Helen. "Jak je možné, že jsme o těch hrůzách vůbec nevěděli? Nikdy předtím jsem o tom ani nečetla, ani neslyšela!" přidala se Simone a všechny ostatní.

Blokáda Leningradu: zmrzlé město duchů...

Když se vzdálily, vyjela jsem na manžela: "Jak je možné, že vy Angličani nemáte o blokádě Leningradu ani páru?!" Ohradil se, že pokud někdo studoval historii a nemá tušení o tom, co se dělo na východní frontě, tak nemohl být moc dobrý student. Ale obecně Angličani o ruských útrapách moc nevědí. "Za druhé světové války jsme byli o bojích a ztrátách dobře informovaní a Angličané tehdy upřímně obdivovali statečnost Rusů. Ale jakmile začala studená válka, nikdo nechtěl oslavovat úhlavního nepřítele." Francis coby kluk hltal koncem šedesátých let ve vlaku vyprávění chlapíka, který vzpomínal, jak coby člen arktického konvoje vezl Rusům zásoby: "Nechali nás všechno vyložit, ale na konci mola stáli komisaři se samopaly. Nedovolili nám opustit loď, snad abychom je náhodou nenakazili bacilem kapitalismu."

Před několika lety byl otištěn ve Financial Times komentář, který vyzýval západní diplomacii k tomu, aby konečně splatila svůj dluh a vzala v potaz, že vděčí Rusům za to, že porazili Hitlera, protože nejméně 75 procent všech německých ztrát byly způsobeny Rudou armádou. Morálně tedy Rusům dluží -studenou válkou nedeformované - poděkovaní.

Vladimír Putin nastupuje vo automobilu Lada Granta. (11. května 2011)

Vladimir Putin mistrovsky manipuluje ruský národ často právě prostřednictvím jeho patriotickou válkou zaplácnuté paměti. Druhá světová válka byla očistnou krvavou lázní pro většinu Rusů, je to jediná kapitola jejich novodobé historie, na niž jsou pyšní. A Putin faustovsky rozehrává patriotickou strunu. A zjevně nehrozí, že by mu západní diplomacie v dohledné době mohla jeho falešné karty vyrazit z ruky. Nikdo nemá totiž chuť omlouvat se současné mafiózní a zkorumpované ruské politické elitě. A tak děsivý novodobý příběh obyčejných a pořád těžce zkoušených ruských lidí zůstává exotickou záležitostí, o níž se i vzdělané Angličanky dozvídají náhodně, z druhořadých románů.

Blokáda Leningradu: mrtví v ulicích, zemřelí vesměs hladem a vysílením


Video