Obdržev osvědčení, musel občan na úřad. Tam proti osvědčení a patřičné částce dostal lesklou známečku, kterou si mohl vylepit na svůj vůz. Tak splnil povinnost.
Můžeme se nyní ptát, k čemu to chtěli. Chtěli snad pátrat po kradených autech? Nebo prostě jen chtěli vylepit další známku? Současný ministr, Milan Šimonovský, nám nyní dává ústy své mluvčí odpověď: Bylo to zbytečné obtěžování lidí. Vy, kdo jste povinnost nesplnili, už nemusíte. Ostatním se omlouváme.
V našem příběhu vidíme vztah státu a občana jako v magickém zrcadle. A spolu s obrazem vyskakují otázky: Kdo zbytečné obtěžování lidí vymyslel? Kdo ponese odpovědnost za peníze, které vyhodil úřad oknem? Cožpak nikdo z nás nevěděl, že je to zbytečné obtěžování? Tady odpovím: Věděli jsme to.
Jen nejsme zvyklí se bouřit. Jsme zvyklí vystát poslušně frontu a vydat o pár korun navíc, když vrchnost uzná za vhodné.
Další otázky následují: Kolik zbytečností z vůle úřadu (zdaleka ne jen ministerstva dopravy) musíme dělat? Kolik peněz zbytečně vydáme, protože někoho napadne vytisknout nějaké lejstro? Kolik času marně prostojíme ve frontě?
Ministr Šimonovský se nakonec přiznal k hlouposti svého úřadu - čti svého předchůdce. Ale přiznal se až pod tlakem. Oficiální informace, která vyšla už před deseti dny, je úředně nesrozumitelná.
Nakonec však přece jasně řekl: Promiňte, občané, obrali jsme vás o čas a peníze zbytečně. Za to mu patří chvála, v Česku je to skoro hrdinský čin.
Na druhou stranu však zůstává v půli cesty. Pořád si myslí, že, když vrchnost sedlákovi zničí políčko, bohatě stačí blahosklonná omluva. Nestačí. Úřad jednou přiznal, že obral lidi o peníze. Z toho přece nutně plyne, že je musí vrátit!
Žádný slušný člověk, ale ani stát si nemůže ponechat to, k čemu přišel neprávem.
Pokud ministr nic neudělá, příští dny prověří, jak daleko je tato země v občanské kultuře. Uvidíme, zda mu například premiér nařídí, aby odcizené peníze vrátil.
A pokud ne, jak rychle se poškození domůžou soudní cestou svého práva. Tady nejde o pár korun. Tady jde o princip. Buď tento stát patří občanům, nebo občané státu.
