Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Armáda KLDR: Rezivý golem se zvolna souká do zbroje s ostrými hroty

  20:06aktualizováno  20:06
Přesun letadlové lodě Carl Vinson ke korejským břehům a rozmístění protiraketových baterií USA v Jižní Koreji vzbudil léta dřímající otázku: Co kdyby přišla druhá korejská válka? Technická převaha spojenců je zdrcující, střet by ale bolel i je. Většina techniky KLDR je zastaralá, ale pokročilých prvků přibývá.

Kdyby Severokorejci všechna svá děla, kanony a raketomety rozestavěli podél demilitarizované zóny na hranici s Jižní Koreou, stál by každých dvanáct metrů jeden systém. | foto: KCNAReuters

Síly KLDR

Vojenská služba je povinná. KLDR dává na obranu zhruba 25 % HDP (země NATO nejčastěji 1-2 % HDP). Armáda má 1,19 milionu vojáků a 600 tisíc rezervistů, ve zbrani je i 189 tisíc příslušníků sil Ministerstva veřejné bezpečnosti a odhadem 5,7 milionu členů Dělnických a rolnických Rudých gard (lehce vyzbrojených lokálních milicí).

Zdroj: Military Balance 2017

Experti se vesměs shodují na dvou věcech, které si opticky protiřečí: jednak že severokorejský režim je nevyzpytatelný, zadruhé, že KLDR sama nezačne válku, pokud nebude mít jinou možnost, protože to patrně bude znamenat její konec.

To, zda se blíží, je samozřejmě ryzí spekulace. Ale americký prezident Donald Trump naznačil, že se stalinistickým skanzenem, který skrze svůj jaderný program hrozí nepřátelům shořením v pekle, nebude mít velkou trpělivost.

Jistě to může být rétorika mající za cíl dostat Kima k jednacímu stolu (a všichni by si oddechli, kdyby se Kim Čong-una podařilo „pozvat na hamburger“). Ale kdyby přece jen ne?

1Rakety a jaderný program

Jestli něčím KLDR budí velký respekt, je to raketový program a arzenál zbraní hromadného ničení. Obojí se Pchjongjang snaží mít co nejbojeschopnější, a to podle prosté logiky: USA sice sem tam po světě zničí nějakého diktátora, ale jaderné střely (neměl je Saddám Husajn ani Muammar Kaddáfí) slouží jako odstrašení. Západní protiraketové systémy by je možná zničily. Ale možná ne.

Fotogalerie

Je to trochu paradox, Severokorejci vlastně napodobují taktiku „imperialistů“. Právě Američané v prvních fázích studené války jaderným arzenálem vyvažovali konvenční převahu Sovětů.

Odhaduje se, že KLDR disponuje 200 balistickými raketami krátkého a středního doletu - zjednodušeně zbraněmi schopnými zasáhnout jižní Koreu a Japonsko (o severokorejských raketách jsme podrobně psali zde). Na internetu se dá najít hodně map, zobrazujících kolem KLDR soustředné barevné kružnice. V průběhu let jich přibývá, jak Severokorejci staví výkonnější a výkonnější rakety.

Dosah severokorejských raket podle japonského ministerstva obrany

Dosah severokorejských raket podle japonského ministerstva obrany. V době tvorby této grafiky byl zřejmě ještě Taepodong-2 považován za funkční systém, později se ale ukázalo, že tomu tak není a Severokorejci se věnují perspektivnějším typům raket.

Silné a slabé raketové karty

„Střely Hwasong, Nodong-1 a BM25 Musudan používají kapalné palivo, které se musí tankovat krátce před odpálením. To vyžaduje čas i přítomnost cisteren, takže jde o značně zranitelné zbraně,“ říká vojenský analytik a publicista Lukáš Visingr.

KLDR ale podle něj už zvládla technologii raket na pevné palivo - zejména střely Pukkuksong proto Visingr označuje za zřejmě nejnebezpečnější zbraně KLDR. Jednak kvůli verzi nasaditelné na ponorkách, jednak kvůli pozemní verzi schopné díky pásovým nosičům působit i při faktické absenci použitelné silniční sítě v KLDR.

KLDR zřejmě disponuje zhruba deseti jadernými hlavicemi (podle některých zdrojů více, až 30, kvůli dlouhému běhu jaderného programu v utajení). Podle Visingra se má za to, že hlavice mají dosud podobu leteckých pum. Teoreticky je ale možné zkusit takovou bombu například na lodi dopravit k přístavu protivníka.

KLDR už dávno od řízených střel sovětského původu (Luna, Točka) pokročila k raketám schopným zasáhnout celou Jižní Koreu (Hwasong; těchto kopií raket Scud střel má stovky) či Japonsko (Nodong). V roce 2016 zřejmě neúspěšně otestovala vylepšenou střelu řady Musudan schopnou - s přimhouřením očí nad odhadem doletu - zasáhnout Guam.

Za nejvýkonnější raketu KLDR byla dlouho označována třístupňová verze střely Taepodong-2, která podle japonských zdrojů mohla zasáhnout cíl až deset tisíc kilometrů daleko. Tedy i značnou část území USA. Koncepce rakety se ale neosvědčila a vyvíjené dalekonosné korejské rakety (KN-08, KN-14 a další) se spíše inspirovaly u raket ruských a čínských.

Získání schopnosti používat mezikontinentální střely podle vojenského analytika a publicisty Lukáše Visingra vyžaduje dlouhé roky testování. Musí fungovat všechno: pevnost materiálů trupu, palivo, řízení... Na přehlídkách tak podle něj Severokorejci vozí téměř určitě makety, ne použitelné střely.

Otázkou také zůstává, zda už KLDR dokázala miniaturizovat jaderné nálože tak, aby je jako hlavice namontovala na rakety. A také to, zda by podobnou střelu vůbec stihli odpálit a zda by ji například Američané nesestřelili.

Další větví výzkumu raket pak jsou střely určené k odpálení z ponorek (a vývoj odpovídajících ponorek). Severokorejci tím sledují jednak zvýšení dosahu střel, jednak větší schopnost přežití odpalovacích platforem.

KLDR se vojenskou technikou chlubila nedávno při výročí narození vůdce:

2Pozemní síly a dělostřelectvo

Pozemní síly jsou správně po „severokorejsku“ masivní, i když čísla lze jen odhadovat. Milion vojáků (přesněji 1,02 milionu z 1,19 milionu vojáků v aktivní službě všech složek celkem) je vybaveno více než 3 500 hlavních bojových tanků, 500 lehkými tanky a více než 2 500 obrněnými transportéry.

„Základem tankové konstrukční školy KLDR je starý sovětský typ T-62, ale Severokorejci postupně provedli takové množství změn a modernizací, že současné tanky jako Songun-215 a Chunma-216 už původní sovětskou konstrukci připomínají jen vzdáleně. Mají prodloužený podvozek, nová děla, nové senzory či dynamickou ochranu,“ vyjmenoval pro iDNES.cz Visingr.

Kimovo pozemní eso

Dělostřelectvo pokládá Lukáš Visingr za nejsilnější stránku pozemních sil KLDR. K samohybným i taženým kopiím starých čínských a sovětských děl vyvinula novou houfnici Koksan s dostřelem přes 50 kilometrů a s pomocnou raketou až 70 kilometrů.

Země také vlastní velké množství samohybných raketometů včetně kopií československého systému RM-70 i těžkých raketometů ráže 300 mm s dostřelem až 200 km.

Dále pak Severokorejci mají jednadvacet tisíc (!) kanonů, houfnic, raketometů a minometů - pro hrubou ilustraci to odpovídá jednomu takovému systému na každých dvanácti metrech celé délky demilitarizované zóny podél 38. rovnoběžky.

V případě války se jeví jako sporná schopnost KLDR útočit a postupovat do hloubi jihokorejského území - krom jiného kvůli logistice a zásobovacím trasám, které by byly zranitelné přesilou spojeneckého letectva.

Obavu ale budí dělostřelecké a raketové systémy zaměřené především na desetimilionovou aglomeraci hlavního města Soulu (s metropolitní oblastí 25 milionů obyvatel).

3Letectvo a protivzdušná obrana

O letectvu KLDR nejde říci to, co o ostatních složkách jejích ozbrojených sil - tedy že se modernizuje a má silné elementy, o nichž se dosud příliš nemluví. Je zkrátka zastaralé (podrobnější rozbor jsme psali zde).

„Letectvo má zhruba 560 bojových letadel, většinou staré typy vyrobené v Číně nebo SSSR, ale také pokročilé stíhače MiG-29 a bitevní letouny Su-25,“ uvádí japonské ministerstvo obrany. Upozorňuje též na využívání vrtulových letounů An-2. S letouny, které Češi znají jako bachraté aeroklubové „anduly“, by Severokorejci podle Visingra mohli kopírovat hornatý jihokorejský terén, „podlétnout“ radary a vysadit za linií protivníka speciální jednotky.

Severokorejské migy (kromě zmíněného MiG-29 hlavně starší letouny MiG-23 a MiG-21 a jejich čínské deriváty, celkem až 430 letounů stíhacího typu) by se utkaly s početně zhruba srovnatelným, ale co do schopností boje za hranicí viditelnosti nepoměrně silnějším jihokorejským sokem (zejména typy F-15 a F-16), dost možná podporovaným americkými „neviditelnými“ letouny F-22.

Americké vrtulníky a drony

Severokorejské vrtulníky jsou podle Visingra vesměs ruské výroby, země ale vlastní i několik desítek vrtulníků Hughes 500 americké výroby, koupených na civilním trhu. Je možné, že vyrábí jejich bezlicenční kopie, stejně jako v případě dronů, nápadně podobných starým americkým terčovým letadlům.

Otázkou je, do jaké míry jsou severokorejské letouny (různé zdroje uvádějí i vyšší počty, než Japonsko) reálně bojově nasaditelné.

Protivzdušná obrana disponuje hustou sítí 11 tisíci kulometů a kanonů a také 450 systémů země-vzduch s tisíci přenosných protiletadlových raket, podle Visingra zřejmě kopií ruských střel Igla. „Jsou to vesměs zastaralé zbraně, ale pro letadla v malé výšce by za jistých podmínek hrozbu znamenat mohly,“ hodnotí analytik. Severokorejci si podle něj účinnost svých střel testovali dodáním na syrské bojiště.

Další protivzdušné systémy jsou převážně staré a sovětského původu, KLDR ale vlastní i komplet Pongae-5 (KN-06), zřejmě kopii ruské baterie S-300.

4Námořnictvo

Japonské ministerstvo obrany odhaduje, že Severokorejci mají 780 plavidel o celkovém výtlaku něco přes sto tisíc tun. To je pro srovnání zhruba stejně, jako má samotná letadlová loď Carl Vinson, která po určitých komunikačních šumech snad už opravdu míří ke Korejskému poloostrovu.

Zlepšení neviditelná i jiná

KLDR modernizovala dvě staré čínské fregaty, které jsou vybavené protilodními střelami Kumsong-3 (zřejmě kopie ruských raket 3M24 Uran; používá je i v systémech pobřežní obrany). Podle Visingra staví ale Severokorejci i nové korvety a malé fregaty, z nichž některé působí pokročile a vypadají jako obtížně zjistitelné pro radary.

Severokorejci si s omezeným rozpočtem a malou dostupností paliva nemohou dovolit nákladné a plnohodnotné námořnictvo. Používají tak hlavně malá plavidla - například rychlé raketové čluny, ponorky (nanejvýš dvacítku sovětských oceánských ponorek třídy Romeo z 50. let, padesát miniponorek schopných střílet torpéda či klást miny) a kolem 140 vznášedel uzpůsobených k výsadkovým operacím.

Miniponorky a vznášedla jsou v očích japonských stratégů přepravní prostředky pro speciální síly. V roce 2010 jedna z takových ponorek torpédovala a potopila jihokorejskou korvetu Čchonan. KLDR to samozřejmě popřela, posádku miniponorky nicméně tajně vyznamenala.

„Je zřejmé, že KLDR podobně jako Írán sází na masový útok velkého počtu plavidel, o kterém doufá, že dokáže překonat obranné prostředky amerických lodí,“ usuzuje Visingr.

5Speciální síly a boj v kyberprostoru

Speciální jednotky KLDR jsou označované za největší speciální síly na světě. Početnostní odhady se různí: od „více než 60 tisíc“ (americký odhad z roku 2012) přes zhruba 88 tisíc (Military Balance 2017) po „přibližně 200 tisíc“ (jihokorejský odhad z roku 2014).

Elita, o které se nepochybuje

Publicista Visingr poznamenává, že u severokorejských speciálů existuje „téměř absolutní shoda, že jde o opravdu špičkově vycvičené muže a ženy“.

Na letošní vojenské přehlídce v Pchjongjangu předvedli nové verze útočných pušek Typ 88 (severokorejská úprava AK-74) a přístroje nočního vidění, zakoupené zřejmě na civilním trhu. Pozornost podle Visingra vzbudily i přilby, vypadající jako nové kevlarové přilby čínské armády.

Zatímco v minulosti zřejmě KLDR provozovala dvoje speciální síly - jedny pod vedením armády, druhé vedené korejskými komunisty, tedy Korejskou stranou práce, nyní už jsou podle Japonců obě větve spojené a spadají čistě pod vojáky.

Ve válce by speciální síly zřejmě KLDR nasadila nasadit podle vzorce, kterým tento typ elitních jednotek používají i jiné státy: za bojovou linií, k rozvratu zázemí, sabotážím a zpomalování přísunu sil a zásob na frontu. To všechno je spojené s vázáním jihokorejských sil, které by Soul musel vyčlenit jako protiopatření.

K tomu Severokorejci v posledních letech výrazně posilují kybernetické kapacity a čas od času je naostro otestují. V únoru 2016 Američané označili KLDR za „zřejmě schopnou a odhodlanou provádět rozvratné nebo destruktivní kybernetické útoky na podporu svých politických cílů“, což se zdá být ještě hodně uměřená formulace. Jihokorejci v roce 2014 odhadovali, že KLDR má šest tisíc specialistů na kybernetické operace.

Kde na to Severokorejci berou?

KLDR se podle Lukáše Visingra daří obcházet zbrojní embarga a nakupovat zboží dvojího (tedy civilního i vojenského) využití - například těžké nákladní automobily z Číny, zakoupené původně na dopravu klád, nyní vozí balistické rakety.

Na civilním trhu kupuje KLDR zřejmě i elektroniku, motory a další věci, které sama neumí vyrobit - třebaže se Severokorejci zlepšují v kopírování a výrobě bezlicenčních duplikátů i pokročilých výrobků. „A svoji práci nepochybně odvedli i zahraniční experti, převážně ze SSSR po jeho rozpadu, když mnozí přišli o místa,“ podotýká Visingr.

Svou roli sehrávají i severokorejské zpravodajské služby, které získávají vzorky pro kopírování - dvouhlavňová puška, která byla k vidění na letošní přehlídce, například připomínala jihokorejský typ Daewoo K11.

KLDR zbrojí jednak velmi mohutným podílem HDP (až 25 %), jednak má dle Visingra k dispozici ilegální zdroje financí jako falšování dolarů a obchod s drogami. O tom, že Severokorejci zdaleka nejsou neschopní, podle něj svědčí i to, že mezi jejich zákazníky patří například Írán, Sýrie a některé africké země.

Takhle Severní Korea testuje své balistické střely:

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Uprchlíci na ostrově Lampedusa
Lampedusu ovládla uprchlická anarchie. Starosta velí k uzavření tábora

Italský ostrov Lampedusa se potýká s přetlakem uprchlíků. Na anarchii v ulicích upozornil starosta ostrova Salvatore Martello. Běženci podle něj obtěžují ženy....  celý článek

Donald Trump poprvé promluvil na půdě OSN (19. září 2017)
Je to „štěkání psa“, označil severokorejský diplomat Trumpův projev

Severokorejský ministr zahraničí označil úterní projev Donalda Trumpa na Valném shromáždění OSN za „štěkání psa“. Trump vyvolal svým proslovem pozdvižení, když...  celý článek

Jeden z předvolebních plakátů německé strany Die Partei
Řízení v opilosti, kokain na předpis. Německé síti vládne strana satiry

Německá politická strana Die Partei, která kandiduje do parlamentních voleb, válcuje na Facebooku Alternativu pro Německo i Merkelové křesťanské demokraty. V...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.