Tohle se málo ví. Třináct set převážně židovských dětí dokázal podle publicisty a badatele Stanislava Motla v koncentračním táboře v Buchenwaldu zachránit Antonín Kalina z Třebíče. "Každým dnem tam stál tváří v tvář smrti," řekl o Kalinovi Motl, který se o příběhu dověděl postupně v Izraeli a USA.
Koncentrační tábor v Buchenwaldu
Zdroj: Wikipedia |
Kalinův otec byl obuvník, syn se také vyučil tímto řemeslem. Mladého Kalinu podle Motla "sebrali" v roce 1939 – byl z něj politický vězeň. Prošel nejprve lágrem Dachau, aby se později dostal do Buchenwaldu.
"Vytvořili si tam organizaci, takové ilegální odbory. A Kalina se dostal do jejich vedení," uvedl Stanislav Motl, který o prázdninách v Třebíči přednášel a o Kalinovi chystá knihu.
V roce 1944 se Antonín Kalina stal v Buchenwaldu takzvaným "blokovým" a vytvořil tam unikátní záchranný mechanismus pro vězně, hlavně ty dětské. "Považuji za zázrak, že se to povedlo," řekl o Kalinově plánu Motl.
Vězeň v Buchenwaldu, který se narodil v roce 1902, přišel s myšlenkou soustřeďovat děti v jednom bloku s číslem 66. A když docházelo na transporty na smrt, vymyslel třeba to, že se na dveře bloku dá cedule, že tam řádí tyfus. Toho se Němci báli...
Přesuny dětí na blok byly organizované samozřejmě tajně, Kalina je "měnil" za dospělé vězně. "Děti měl rád, vypravovali jim tam pohádky, boty pro ně získávali za cigarety," zjistil Stanislav Motl. Hoši a dívky pocházeli například i z Nizozemí nebo Francie.
Využil "kolapsu" kartotéky
Kalina využil toho, že od roku 1944 – po bombardování – v Buchenwaldu neexistovala centrální kartotéka vězňů. "To byla výhoda, z živého se dal udělat mrtvý," poznamenal Stanislav Motl. A tak Kalina vymýšlel, že jedno dítě mělo choleru, jiné zase tyfus a podobně... Domů pak docházely dopisy, že děti zemřely v lágru. Přitom to tak nebylo.
"Po válce nechoďte za svou matkou rychle, aby nedostala ona i další příbuzní infarkt, že vás vidí mezi živými," vysvětloval dětem v Buchenwaldu další bod z "taktiky", jak přežít lágr, Kalina.
Na přelomu března a dubna 1945 se k Buchenwaldu blížila fronta. A nacisté věděli, že lágr budou muset "evakuovat". Jednou přišel rozkaz: "Všichni Židi ven!"
Na něj však "kalinovci" podle vyprávění Stanislava Motla byli připravení. Po barácích se jednak kopaly bunkry, třeba pro tři lidi.
A za další: z dětských vězňů se místo židů v kartotéce udělali křesťané. "Kdo řekne, že je žid, dostane přes holý zadek," varoval děti Kalina. A dozorcům řekl: "Tady žádní židé nejsou, jsou jinde!" Jenže to ještě nebyl konec...
9. dubna 1945 se Antonín Kalina ocitl v Buchenwaldu ve vedení vzpoury. Když byl ale mimo barák, tak do bloku 66 vlétlo komando a všechny děti vyhnalo ven. Kalina se to dověděl v hodině dvanácté. Doběhl tam a SS-manovi řekl, že on tvrdil, že tyto děti půjdou do transportu až jako úplně poslední. SS-man na to prý mávl rukou a zvolal: "Vem si je ke všem čertům!" Děti se tak vrátily do bloku 66 a přežily.
Antonín Kalina vytvořil v německém Buchenwaldu záchranný mechanismus pro dětské vězně.
