Evropská komise připomněla, že v letech 2014 a 2015 bylo zpět domů vráceno jen okolo 36 procent těch, kdo vráceni být měli. V nejbližší budoucnosti by území EU mělo opustit okolo 1,5 milionu neúspěšných žadatelů o azyl.
V roce 2016 bylo v unii okolo milionu cizích občanů, u poloviny už bylo jasné, že mají blok opustit. Vráceno však bylo jen 226 tisíc z nich a komise takovou situaci označila za „neuspokojivou“.
Výrazné podpory by se proto mělo dostat té části unijní společné pobřežní a pohraniční stráže, která má návraty na starosti tak, aby mohla svou činnost vykonávat aktivně a úspěšně koordinovat návratovou politiku na celoevropské úrovni. Komise dnes také nabídla členským zemím nový návod, jak návraty urychlit ze své úrovně. K získání lepší spolupráce přijímajících zemí by EU měla podle názoru komise využít všemožných dostupných pobídek a pák, jak ze strany celého evropského bloku, tak ze strany jednotlivých unijních zemí.
Riskantní a zbytečné cesty přes moře k evropským břehům by měl nahradit nový přesídlovací program, kterým by unie otevřela legální cesty do Evropy lidem majícím reálný nárok na mezinárodní ochranu. Končí totiž platnost stávajícího mechanismu, který umožnil do EU přesídlit z táborů v Turecku či na Blízkém východě více než 23 tisícům lidí.
Sever Afriky
Komise nyní navrhuje nejméně padesát tisíc míst v novém schématu, které by se tentokrát soustředilo také na severní Afriku, země jako je Libye, Egypt, Niger, Súdán, Čad nebo Etiopie. Na podporu snah členských států v této oblasti komise vyčlenila půl miliardy eur (13,5 miliardy korun) a komise vyzývá státy, aby samy podporovaly přesídlovací programy například nevládních organizací.
Komise se novými návrhy ohledně migrace zabývala den poté, co skončila platnost kontroverzního dvouletého programu přerozdělování žadatelů o azyl podle kvótového systému. Státy si v rámci mechanismu, na kterém se ale Česko a další země odmítly podílet, přerozdělily z Itálie a Řecka 29 144 lidí, uvedla dnes komise.
Protože si mají rozebrat ještě i ty žadatele o azyl z konkrétních zemí, kteří byli do úterka do programu zařazeni, čeká komise, že program bude nakonec znamenat přesun celkem okolo 37 tisíc lidí. Státy se v roce 2015 dohodly na transferech celkem 160 tisíc lidí.
Úprava schengenského kodexu
Evropská komise rovněž navrhla úpravu schengenského hraničního kodexu tak, aby členské země mohly udržovat na vnitřních hranicích mimořádné hraniční kontroly po delší dobu. Podle Avramopulose návrh ale neznamená automatické prodloužení stávajících kontrol.
„Musíme pečlivě vyrovnávat dva důležité principy: svobodu pohybu a potřebu mít možnost řešit významné bezpečnostní hrozby,“ podotkl Avramopulos. Opakované teroristické útoky v Evropě podle něj ukázaly, že státy EU musejí mít potřebu kontroly zavést právě i kvůli vážným bezpečnostním hrozbám. Například pachatele útoku v Berlíně z prosince 2016 po několika dnech zastřelila policie až v Itálii, kam se bez potíží dostal cestou přes Francii.
Některé členské státy EU, například Německo nebo Dánsko, zavedly za nedávné migrační krize kontroly na svých vnitřních hranicích podle stávajících pravidel. Opakovaně je v souladu s pravidly po půl roce prodlužovaly. Nyní už ale tento postup dál nebude možný, a tak státy jako právě Německo či Francie žádaly od komise návrh změn pravidel.
Zapojení Rumunska a Bulharska
Komise reagovala návrhem prodloužit příslušné lhůty až na jeden rok místo oněch šesti měsíců platných teď a zároveň zavést přísnější procesní záruky. Země tak například budou muset posuzovat, zda hrozby, kvůli kterým chtějí kontroly spustit, by nešlo lépe řešit jiným způsobem, a předložit podrobné posouzení rizik.
Kontroly budou moci být prodlouženy na dobu delší než jeden rok, pokud hrozba trvá a už byla podle komise přijata přiměřená výjimečná opatření uvnitř území, jako je vyhlášení výjimečného stavu. Takové prodloužení kontrol uvnitř Schengenu by vyžadovalo doporučení členských zemí na základě návrhu Evropské komise. Omezeno by bylo na šest měsíců, s možností nejvýše trojnásobného prodloužení maximálně na dva roky.
Avramopulos jednoznačně podpořil také plné zapojení Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru. Je to podle něj nejen spravedlivé, protože obě země podmínky vstupu plní, je to i politický signál a je to potřeba z bezpečnostního hlediska. „Vnitřní bezpečnost jednoho členského státu znamená bezpečnost všech našich občanů,“ řekl.
