Australská přísná imigrační politika funguje od roku 2013. Země se v té době potýkala s přílivem uprchlíků z Iráku, Íránu, Šrí Lanky či Afghánistánu, kteří se za lepším životem plavili na rozpadajících se a přeplněných člunech. Noviny plnily zprávy o námořních tragédiích, při nichž lidé umírali po desítkách.
Dnes námořnictvo odchytává lodě s migranty na moři a vrací je do zemí, odkud připluly - většinou do Indonésie. Běženci, kteří se do Austrálie dostali na lodích, se nemohou v zemi trvale usadit. Jsou zadržováni v táborech na ostrově Nauru nebo v Papuji-Nové Guineji (více o odsunu uprchlíků zde). Mohou se pak buď vrátit do vlasti, nebo si zažádat o azyl. Pokud ho dostanou, nečeká je život v Austrálii, ale například v Kambodži, s níž má Austrálie příslušnou dohodu (více o dohodě s Kambodžou se dočtete zde).
Jim Molan (66) V roce 1968 nastoupil do armády. Sloužil ve Východním Timoru, v letech 2004 - 2005 se podílel na velení spojeneckých jednotek v Iráku. V roce 2013 ho vláda Tonyho Abbotta jmenovala zvláštním přidělencem k námořní Operaci Sovereign Borders. Je považován za architekta politiky nulové tolerance vůči migrantům připlouvajícím po moři. Loni se neúspěšně ucházel o senátorské křeslo. |
Molan je přesvědčen, že zavedením podobného systému by migrační krize v Evropě skončila. Australský model podle něj totiž není založen na geografické poloze, ale na odhodlání vlády. A evropské vlády jen hledají výmluvy.
„Evropa je na tom stejně, jako byla Austrálie v roce 2012 a na počátku roku 2013, než začala platit nová azylová politika,“ uvedl pro web Politico Molan. Ostraha evropských břehů je podle něj složitá, ale nikoliv těžší než u protinožců.
Zatímco australské pobřeží včetně ostrovů měří přibližně 60 000 kilometrů, břehy Evropy mají asi 70 000 kilometrů. Australské námořnictvo je však podle Molana v porovnání se silami evropských států drobné. „Evropané si myslí, že ochrana našich je hranic snadná, ale snaží se tím pouze omluvit to, že sami žádné kroky ke zlepšení situace nepodnikají,“ myslí si.
Evropa nám nemá co vytýkat
Podle mnohých lidskoprávních organizací či OSN je australský systém nehumánní a barbarský. Nedávno se například objevila zpráva o více než dvou tisících případů napadení a zneužívání, kterému byli vystaveni uprchlíci v táboře na Nauru. Nejvíce obětí bylo mezi dětmi (více zde). Tábor na ostrově Manus, kde panují obzvlášť brutální podmínky, by dokonce měl být podle rozhodnutí australského ústavního soudu uzavřen (psali jsme zde).
Kromě humánního hlediska brání převzetí australského modelu i právo. Největší problém by měla Evropa právě s vracením lodí. Příkladem je případ z roku 2012, kdy Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Itálie porušila mezinárodní právní předpisy v oblasti lidských práv tím, že zastavovala migranty ve Středozemním moři a vracela je zpět do Libye.
Austrálie to má v tomto ohledu snazší. Není totiž vázaná Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Místo toho je signatářem Úmluvy o právním postavení uprchlíků OSN, která své členy zavazuje tím, že uprchlíci nemohou být vraceni na místo, kde by mohli být pronásledování, nebo trestání za způsob, jakým se do země dopravili. Austrálie trvá na tom, že toto pravidlo nikdy neporušila.
Molan míní, že Evropa nemá Canbeře z etického hlediska co vytýkat. Podle něj se díky jeho modelu od roku 2013 u břehů Austrálie neutopil jediný uprchlík. „Každý Australan by měl být hrdý na to, co pro uprchlíky děláme,“ říká. „Pokud si myslíte, že přivést tyto lidi do Evropy je humánní, tak v Jordánsku, Libanonu nebo Turecku můžete pomoci daleko více lidem,“ radí.
Ochrana před terorismem
Australský systém má v Evropě své zastánce. V říjnu například německý ministr vnitra Thomas de Maizière navrhl, aby byli migranti, které se podaří zadržet ve Středomoří, posíláni do táborů v Africe. Vybudování záchytných center na severu Afriky navrhoval nedávno také český prezident Miloš Zeman či maďarský premiér Viktor Orbán. Libye to však odmítla (více zde).
Také rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz vyzval, aby si Evropa vzala australskou metodu za vzor. „Dokonce i Merkelová připustila, že kdyby mohla vrátit čas, udělala by některé věci jinak,“ odkazuje Molan k prohlášení německé kancléřky po prohraných volbách v Berlíně, v němž nicméně uvedla, že za rozhodnutím nabídnout uprchlíkům pomoc si stojí (více zde).
Podle Molana by australský model vyřešil nejen příliv migrantů, ale i problémy s terorismem. „Existují případy - Nice, Paříž, Brusel - kde bylo potvrzeno propojení mezi terorismem a nelegální migrací. Nikdy nemůžete tvrdit, že jste vymýtili terorismus, můžete jen říct, že jste snížili pravděpodobnost úspěšného teroristického útoku.“ tvrdí spoluautor australského imigračního systému.
