Muž z Toronta, jenž se stal terčem sporu mezi ministrem kultury Danielem Hermanem a Hradem o udělení státního vyznamenání, doma nikomu nemusel vysvětlovat, čím vším byl a co dokázal.
„Rád jezdím domů, do Česka, ale tady jsem opravdu doma. Děkuji všem, že jste přišli,“ pozdravil dav před radnicí. „Nejedná se ani tolik o mě jako o demokracii. Nebudu vám říkat, jak máte volit, ale choďte k volbám. Aby se stalo to, co si přejete,“ vyzval lidi k větší aktivitě.
Po krátkém projevu Jiřího Bradyho dokonce ženský hlas z davu spontánně začal zpívat státní hymnu. A ostatní se přidali.
Do Česka přiletěl Brady minulou neděli a od té doby jej provází nečekaný zájem. Místo vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana se dočkal mnoha jiných ocenění. „Na každý pád jsem nic takového nečekal. Co se dělo v Praze na Staroměstském náměstí a v parlamentu, setkání s panem premiérem, dostal jsem klíč od města Prahy, v pondělí jedu do Brna... Těch klíčů a odznaků a vůbec všeho je tolik, že nevím, jestli mě pustí do aeroplánu,“ glosoval Brady s nadsázkou.
Zavzpomínal na bezstarostné dětství
V Novém Městě jej po krátkém setkání s vedením města, veřejností a novináři čekal oběd s rodinou a přáteli. Jako obvykle při cestě na Vysočinu se chtěl zastavit i na evangelickém hřbitově u rodinného hrobu.
Brady za války prošel Terezínem a Osvětimí a přežil i pochod smrti. Řádění nacistů jej připravilo o celou rodinu, po další změně režimu emigroval do Kanady. Tam už jako úspěšný podnikatel podporoval krajany a po sametové revoluci uspořádal sbírku na rozjezd Lidových novin. Také cestuje po světě a přednáší o holocaustu, který zosobňuje příběh jeho sestry, o které vyšla kniha s názvem Hanin kufřík.
Osvětim mě naučila neobracet se k lidem zády, říká Jiří Brady |
V rodném městě vzpomínal hlavně na bezstarostné dětství. Jak ho otec Karel při sjíždění Harusáku držel za límec, když ještě neuměl lyžovat, jak si s Hanou hrával na námořníky na potoku Bezděčka, který Bradyovým protékal přes zahradu, i na společné výlety, když rodiče v neděli zavřeli koloniál a měli celý den jen pro sebe.
Brady od vedení města převzal unikátní zlatou lyžičku, kterou každoročně získává vítěz slavných novoměstských závodů. „Tahle se liší jen tím, že je na ní napsáno věnování,“ prozradil starosta Michal Šmarda.
Brady v mládí na lyžích závodil, jeho otec se navíc jako hlasatel podílel na organizaci lyžařských závodů. Novoměstští dokonce kvůli vzácné návštěvě vyhledali v depozitáři Horáckého muzea původní hlásnou troubu, kterou si pak se zájmem prohlížela celá Bradyho rodina.
„Úcta je dílem života, ne vyznamenání“
Místní evangelíci Bradyho podpořili transparentem umístěným na jeho rodném domě na protější straně Vratislavova náměstí. „Úcta je dílem života, ne vyznamenání. My si vás vážíme, pane Brady,“ napsali.
„S manželem (evangelickým farářem, pozn. red.) a několika přáteli jsme přemýšleli, jak bychom vyjádřili to, že si myslíme, že je ostuda, co se dělo kolem státních vyznamenání. Pana Bradyho tady lidé znají a váží si ho,“ reagovala iniciátorka Ruth Šormová.
Do Nového Města Bradyho doprovodila manželka Tereza, dcera Lara i dva synové. „Vzal jsem je s sebou, aby viděli, co se děje. Když to řeknu v Kanadě, tak mi to nikdo nebude věřit,“ řekl s úsměvem.
