Obě se o tom zmínily při čtvrteční debatě o důsledcích rozsudku v případu D.H. a ostatní versus Česká republika, který v roce 2007 poukázal na neoprávněné zařazování romských žáků do zvláštních škol (více o případu čtěte zde). Pořádala ji Nadace Open Society Fund.
Aby se romští rodiče mohli podobné diskriminaci bránit, mohl by jim pomáhat orgány sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), jehož pracovnice bývají s rodinami v kontaktu. „Měla by být více vysvětlována jeho role v diskriminaci ve vzdělávání,“ řekla Laurenčíková, která působí i jako členka expertního týmu pro společné vzdělávání ministerstva školství.
Doplnila, že při jednáních s ministerstvem práce a sociálních věcí naráží na argument, že školské záležitosti do pravomocí OSPOD nepatří. „Já si myslím, že patří. Měl by se z jeho podnětu případně svolat interdisciplinární tým, aby se porušování práv dětí nedělo,“ řekla Laurenčíková.
Segregací přicházíme o talenty dětí. Tvoříme nezaměstnané, říká expertka |
Veřejná ochránkyně práv Šabatová vzpomínala, jak na začátku tisíciletí jako zástupkyně ombudsmana řešila případ romských dětí neprávem odebraných z rodiny. Zjistila při tom, že sice mají dobré známky, ale všechny navštěvují tehdejší zvláštní školu. Sociální pracovnice to vysvětlovaly tím, že rodina má tuto školu přes ulici a doma by se s dětmi neměl kdo učit, vzpomínala Šabatová.
Oponovala jim, že to nejsou zákonné důvody k přeřazení dítěte do zvláštní školy. „Upozornila jsem sociální pracovnice, že by také měly dohlédnout na to, aby nebyly děti bezdůvodně přeřazovány do zvláštních škol,“ řekla.
Kvůli roli OSPOD při spolupráci se školami by se měly brzy sejít ministryně školství Kateřina Valachová a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (obě ČSSD). Valachová nedávno připomněla možnou preventivní roli OSPOD, když se hovořilo o šikaně ve školách.
Podle studie organizace Open Society Justice Initiative, jejíž česká verze byla ve čtvrtek zveřejněna, se sice situace pomalu zlepšuje, ale diskriminace a segregace Romů v českém vzdělávání přetrvává i více než osm let po rozsudku ve zmíněném případu D.H. a ostatní versus ČR.
