V reakci na článek iDNES.cz o dětských koutcích v kavárnách jste se podílela na otevřeném dopise o bariérách, na které rodiny s dětmi narážejí. Máte problém sehnat kavárnu, kam jít s dětmi?
Já částečně pobývám i v Brně a tam je atmosféra taková inkluzivní. Vzniklo tam plno nových podniků, které akceptovaly fakt, že se v nich pohybují matky s dětmi. V Praze je ten problém trochu větší, i když je tu hodně kaváren.
Téma iDNES.czDětské koutky v kavárnách |
Vyhledáváte jen kavárny s dětskými koutky?
Je to výhoda, pokud chci v kavárně pracovat nebo si odpočinout. Není pro mě ale předpokladem pro návštěvu. Já vyhledávám podnik, kde mi dají najevo, že jim děti nevadí. Třeba v Brně je kavárna Tři ocásci, která nemá dětský koutek a moje děti tam tráví čas rády, i když si tam nemají jak hrát.
Majitelka brněnské kavárny V Melounovém cukru se nechala slyšet, že do tradiční kavárny děti nepatří. Jak to vidíte vy?
Já si uvědomuji, že nikdo nemůže soukromníky nutit k tomu, aby měli dětské koutky a uvažovali, že kavárny jsou místo pro děti. Jsou to podniky, které jsou zaměřené na zisk a děti jim pochopitelně část zákazníků odradí. Když jsem to ale měla možnost srovnat se zahraničím, tak tam děti v dospělém prostředí jsou, ale nikdo se na ně netváří dotčeně.
Kolik času trávíte v kavárnách?
Docela dost, i když teď méně, co mám malé dítě. V kavárnách se často scházíme s kamarády. Je to normální. Když si chceme dát kafe a jsme venku, tak jdeme i s dětmi. Někdy to může být každý den.
Myslíte, že se změnily volnočasové aktivity matek a děti jsou v kavárnách víc než dřív?
Děti, o kterých se bavíme, se rodí v určité společenské vrstvě. Jsou to často děti vysokoškolských rodičů, kteří byli zvyklí na nějaký společenský standard. Jsou zvyklí trávit čas s přáteli, o což s dítětem přichází. Pokud se toho nechtějí vzdát úplně, tak se snaží to nějak skloubit. Podle mě teď dorostla generace žen, které jsou sebevědomější a nenechají si ukrást, na co byly zvyklé.
Podle majitelky pražské kavárny Alchymista prospívá, když se děti do kaváren vodí, protože se tak učí, jak se tam chovat. Souhlasíte s tím?
Já si myslím, že se děti obecně málo pohybují v dospělém světě. Odložíme je někam do dětského koutku s tím, že my si tady zatím v klidu vypijeme kafe. Taková separace namísto přirozeného začlenění může zapříčinit, že děti nejsou schopné se adaptovat na dospělé dostatečně a mohou působit jako rušivý element. Na druhou stranu, do jistého věku ani nejde děti ovládat. Dítěti do roka těžko vysvětlíte, že má sedět a pít džusík. Já jsem děti nikdy nevyčleňovala. Chodila jsem s nimi do školy i do práce. A přišlo by mi skvělé, kdyby si to mohla „dovolit“ každá matka, která po něčem takovém touží.
Apolena Rychlíková (1989)Dokumentaristka a aktivistka, dcera režiséra Břetislava Rychlíka. Natočila například portrét někdejšího hradního kancléře Petra Hájka, do cyklu Expremiéři přispěla profilem Mirka Topolánka. Vyjadřuje se k veřejnému dění. Je redaktorkou serveru A2larm a píše také do Deníku Referendum nebo do čtrnáctideníku Nový Prostor. |
Zažila jste, že by vám dal v kavárně kvůli dětem někdo najevo, že tam nejste vítaná?
Já jsem vůči takovým věcem imunní, což je výhoda. Často se ale stává, že když mám dítě v šátku nebo pláče v dopravním prostředku, tak je dost lidí, kteří mají potřebu se k tomu vyjadřovat nebo utrousit nějakou hlasitou poznámku. To je častá věc, se kterou se setkávám, a je to nepříjemné.
Majitelka pražské kavárny Divoké matky nabádá k tomu, aby rušící dítě oslovili ostatní hosté (více čtěte zde). Oslovila byste cizí dítě, když bude v kavárně zlobit?
Až kdyby atakovalo moje dítě, tak bych to začala řešit. A priori si ale nedovedu představit, že bych oslovila to dítě. Pokud by tam byl rodič, spíš bych oslovila jeho.
Kde narážíte s dětmi na největší problémy?
Když pominu kavárny, tak především veřejné instituce by měly být k dětem vstřícnější. Muzea, galerie... Ty přece platíme ze svých peněz.
A myslíte, že děti z takových aktivit mohou vůbec něco mít?
Ne, ale jde o matky, které jsou pořád zavřené mimo společnost. Pro mě to souvisí s fenoménem uzavírání se do sebe, kdy matky odchází na mateřskou, jsou finančně závislé na mužích, jsou zavřené doma a zažívají sociální vakuum. Když se odváží někam jít, tak se jim negativní zážitek může vrýt pod kůži.
