Volební místnosti se otevřely v 8 hodin a uzavřely se v 17 hodin místního času, v Turecku je o hodinu více než v Česku. První průběžné výsledky by mohly být známé o dvě hodiny později. Oficiální výsledky však budou až v pondělí.
Aby Erdoganova Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) mohla sama měnit ústavu, musela by v 550členném parlamentu získat nejméně 367 křesel. Aspoň 330 poslanců je pak nezbytných, aby mohla o nové ústavě vypsat referendum. Pravicová a islamistická strana založená Erdoganem v roce 2001 má nyní v parlamentu 312 křesel.
Podle časopisu Foreign Affairs by změna ústavy mohla „zvrátit pozitivní demokratické změny, které zavedla právě AKP po svém prvním volebním vítězství v roce 2002“. Britský list The Guardian si všímá, že právě před třinácti lety byla AKP velmi blízko magickým 367 křeslům v parlamentu - tehdy jí k tomu chyběly jen čtyři poslanci. Přitom získala pouhých 34,3 procent odevzdaných hlasů.
Volební systémTurecký parlament je jednokomorový, naposledy se volební zákon měnil v roce 2006. Turecko je při volbách rozděleno do 79 volebních okrsků a voliči si vybírají stranickou listinu. Strana musí získat alespoň 10 procent hlasů v celé zemi, aby její kandidáti mohli usednout v parlamentu. Volby jsou povinné, nicméně neúčast není trestaná. Volí občané straší 18-ti let a zvoleni mohou být od 25 let. Zdroj: INTER-PARLIAMENTARY UNION |
Erdogan dlouhá léta zastával funkci premiéra a loni byl zvolen prezidentem, a to v první přímé volby prezidenta v Turecku. Jednašedesátiletý politik se domnívá, že parlamentní systém se ukázal jako neefektivní a pouze silný prezidentský systém může vytvořit z Turecka světovou velmoc.
Jeho stoupenci věří, že jako přímo zvolený prezident by měl mít i výkonné pravomoci. Kritici naopak tvrdí, že prezidentský systém by se pod Erdoganovou taktovkou brzy změnil v diktaturu.
„Erdogan se považuje za nejvyššího vládce Turecka - něco jako sultána v osmanské tradici,“ citovala americká stanice CNBC významného ekonoma Lubomira Mitova. Podle něj posílení moci turecké hlavy státu povede ke zhoršení ekonomiky a již nyní je patrné, jak se turecký trh obává výsledků voleb.
Erdogana podporují především nábožensky založení Turci z venkova. Obdivují ho za to, že se postavil sekulární tradici kemalovského Turecka, prosazuje větší vliv islámu ve společnosti a oslabil vliv dosud mocné armády. Řada voličů ve vládě AKP vidí záruku stability a silné ekonomiky.
Recep Tayyip Erdogan: nová hlava Turecka s cejchem zastánce islamizace |
Přesto popularita AKP klesá, zřejmě i v důsledku Erdoganovy radikální rétoriky, která zesílila po masových protestech v Istanbulu před dvěma lety. Není pochyb o tom, že AKP se opět stane nejsilnější stranou, průzkumy ji však věští zisk „jen“ 40 procent hlasů, což v parlamentu nemusí stačit ani na prostou většinu.
Přitom ještě relativně nedávno AKP měla podporu až 47 procent Turků. Zřejmě i proto Erdogan vystupuje na předvolebních shromážděních po celé zemi, přestože mu to ústava zakazuje. Stejně tak zintenzivňuje výhrůžky vůči opoziční médiím.
Opoziční vyzyvatelé
Opoziční lídři si na předvolebních mítincích stěžovali, že Erdogan vystupuje jako stranický lídr a ne jako nestranná hlava státu. Po svém uvedení do prezidentského úřadu často předsedal jednání vlády, což hlava státu může dělat jen ve výjimečných situacích, upozorňuje BBC.
Důležitým tématem předvolebních mítinků byla nejen zpomalující se ekonomika a stoupající nezaměstnanost, ale i práva Kurdů, jichž v 74 milionové zemi žije 14 milionů.
Za AKP se v průzkumech umisťuje sekulární sociálnědemokratická Lidová republikánská strana (CHP) s 26 procenty. Jde o největší opoziční stranu v zemi, kterou založil Mustafa Kemal Atatürk. Strana se zaměřuje na ekonomická témata. Slibuje vyšší důchody, vyšší minimální mzdy i boj s nezaměstnaností. Také chce zvýšit svobodu tisku, protože na žebříčku Reportérů bez hranic se Turecko umístilo až na tristním 148. místě.
Pravicová nacionalistická Strana národní akce (MHP) přezdívaná Šedí vlci získá podle předvolebních průzkumů 17 procent. Přestože podporuje práva menšin, je proti mírovému procesu s Kurdy.
Kolem deseti procent se pohybuje prokurdská levicová Demokratická strana lidu (HDP), která byla založena teprve v roce 2012 a je přirovnávaná k řecké Syrize. Je známá svou obhajobou ženských práv či občanských svobod.
Kartami může zamíchat i turecký volební systém. Podle ústavy, která byla zavedena po vojenském puči v roce 1980 a kterou nyní chtějí Turci změnit, je v zemi nejvyšší limit pro vstup do parlamentu - deset procent.
Pokud by ho HDP nepřekročila, většina hlasů by připadla AKP, která by tak mohla dosáhnout většiny nutné pro ústavní změny. Nezdar prokurdské strany by navíc mohl posílit již tak rostoucí napětí v kurdských oblastech a ohrozit mírový proces, který se zatím víceméně dodržuje.
Asad je regionální rival Erdogana
Jestliže volby umožní zavedení prezidentského systému a Erdoganovy autoritářské sklony se ještě posílí, bude to další rána pro sbližování Turecka s EU. To se však táhne desítky let a již nyní je v podstatě zablokované.
Erdogan už naznačil, že Turecko buď vstoupí do EU do roku 2023, kdy bude slavit sté výročí od vzniku republiky, nebo vůbec. V dohledu se nezdají být ani kroky, které by donedávna vůči EU vstřícní Turci uvítali - například zavedení bezvízového styku.
Výsledky voleb budou mít také dopad na rozbouřený Blízký východ - Turecko má druhou největší armádu ze zemí NATO a za jeho hranicemi se rozpíná teroristická organizace Islámský stát.
Ankara se také od začátku občanská války v Sýrii staví proti Bašáru Asadovi, kterého Erdogan považuje za svého regionálního rivala. Po čtyřech letech syrské občanské války se Turecko potýká s přílivem uprchlíků ze Sýrie, kterých je v zemi podle oficiálních údajů již 1,7 milionu.
