Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Recep Tayyip Erdogan: nová hlava Turecka s cejchem zastánce islamizace

  5:00aktualizováno  5:00
Léta ho Západ dával za vzor muslimského vůdce, jehož země je demokratická a směřuje do Evropy. Poslední rok však tureckému premiérovi Erdoganovi kritici čím dál častěji vyčítají opilost mocí. Jednoznačným vítězstvím v prezidentských volbách však dokázal, že je stále nejsilnějším politikem v Turecku.

Do politiky vstoupil Recep Tayyip Erdogan dřív než dostudoval vysokou školu. Už v roce 1976, když mu bylo 22 let, byl zvolen předsedou mládežnické odnože Strany národního pořádku (MNP) pozdějšího prvního islamistického premiéra Neçmettina Erbakana, jehož Erdogan považuje za svého učitele. Až v roce 1981 dokončil studium ekonomie a politologie na Marmarské univerzitě v Istanbulu.

Od roku 1983 byl Erdogan členem Strany prosperity (RP), jež byla v lednu 1998 rozpuštěna kvůli nepřátelskému postoji vůči režimu. Z téhož důvodu byla v červnu 2001 zakázána i Strana ctnosti, jíž byl Erdogan členem od roku 1998. V létě 2001 stál u zrodu proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), jež na podzim 2002 vyhrála volby.

Recep Tayyip Erdogan

  • narodil se 26. února 1954 v Istanbulu.
  • od června 1978 je ženatý s Emine Gülbaranovou, mají spolu dva syny a dvě dcery
  • březen 1994 - zvolen starostou Istanbulu
  • prosinec 1997 - na shromáždění citoval starou tureckou báseň ("Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety..."), za což byl později odsouzen na 10 měsíců
  • srpen 2001 - založil proislámskou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), dodnes je předsedou
  • listopad 2002 - v předčasných volbách zvítězila jeho AKP, získala téměř dvě třetiny křesel; Erdogan ale do zákonodárného sboru neusedl kvůli záznamu v trestním rejstříku; premiérem se stal Abdullah Gül.
  • březen 2003 - Erdogan vyhrál doplňovací volby v provincii Siirt a stal se poslancem; a pár dní nato i premiérem.
  • říjen 2005 - Turecko zahájilo s EU jednání o vstupu
  • květen 2007 - parlament přehlasoval veto prezidenta a schválil tak ústavní dodatek umožňující přímou volbu prezidenta
  • červenec 2007 - v parlamentních volbách vyhrála Erdoganova AKP. Jako první vládnoucí strana za více než 50 let získala více hlasů (46,6 %) než v předchozích volbách (34,3 %)
  • červen 2011 - v parlamentních volbách opět zvítězila AKP a ještě s větším ziskem hlasů (49,83 procenta)
  • 10. srpna 2014 - už v prvním kole prvních přímých voleb tureckého prezidenta byl zvolen hlavou státu

Erdogan v nich však kandidovat nemohl, neboť byl v roce 1998 odsouzen za podněcování k náboženské nesnášenlivosti. Poslancem se stal až poté, co parlament ovládaný AKP schválil změnu ústavy, jež mu umožnila účast v doplňovacích volbách - ty vyhrál a stal se premiérem.

Nepokoje na Taksimském náměstí

Velkou oblibu si Erdogan získal jako starosta Istanbulu (1994-1998), i když kvůli zadávání městských kontraktů islámským obchodníkům byl obviněn z korupce, nakonec jej ústavní soud pro nedostatek důkazů zprostil viny.

V poslední době se stal terčem hnutí odporu proti monopolizaci moci. Protesty vyvrcholily loni v květnu v Istanbulu na Taksimském náměstí. Původně šlo o demonstraci za záchranu parku Gezi, na jehož místě měla vyrůst replika kasáren z dob Osmanské říše s nákupním centrem a mešitou (Erdoganovi bývá vyčítáno i ohrožování sekulárního systému).

Po tvrdém zásahu policie, který si vyžádal i několik obětí, se protesty rozšířily do dalších měst a demonstranti žádali demisi vlády a policejních šéfů Istanbulu a Ankary a svobodu slova a shromažďování (vše o nepokojích v Turecku najdete zde).

Jednání o vstupu do EU a mír s Kurdy

Další vlnu protestů vyvolal korupční skandál desítek obchodníků, poslanců a funkcionářů blízkých režimu, včetně synů tří ministrů, kteří byli v prosinci zatčeni kvůli korupci při veřejných zakázkách. Erdogan kauzu označil za spiknutí a krátce nato byly propuštěny či přemístěny stovky policistů a soudců, kteří se na vyšetřování kauzy podíleli (více o korupční kauze zde).

Fotogalerie

Erdoganovi ovšem nelze upřít, že z Turecka udělal ekonomického tygra a hospodářského tahouna regionu a že země začala po 40 letech průtahů jednat o vstupu do EU. I kvůli tomu přijalo Turecko řadu reforem, například omezilo moc armády, jež dlouhá desetiletí určovala veškeré dění v zemi, v ústavě zakotvilo rovnost pohlaví, zrušilo trest smrti i pro dobu války či reformovalo trestní zákoník. Erdoganova vláda též zlepšila postavení kurdské menšiny a uspěla i v jednání s kurdskými separatisty, kteří loni v březnu vyhlásili příměří.

Reformy se však zatím Evropské unii nezdají dostatečné, zejména kvůli nedodržování lidských práv (udělovány jsou například i tresty za „rouhání“ kvůli kritice proroka Mohameda). Rozhovory s EU, které komplikuje i kyperská otázka (Ankara neuznává řeckou část Kypru), postupují velmi pomalu - od října 2005, kdy začaly, byla uzavřena jen jedna z 35 kapitol jednání. Některé země, včetně Německa, tak místo členství připouští „privilegované partnerství“, což ale Erdogan odmítá.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kim Čong-un na sjezdu Korejské strany pracujících (9. května 2016)
KLDR žádá popravu exprezidentky Jižní Korey. Chtěla zabít Kima, tvrdí režim

Severní Korea ve středu oznámila, že vydala příkaz k „popravě“ bývalé jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje a šéfa jihokorejské rozvědky I Pjong-hoa za to, že...  celý článek

Věžový dům Grenfell Tower čeká po požáru demolice.
Požár Grenfell Tower má další oběť, požárními testy neprošlo 120 věžáků

Policie ve středu uvedla, že požár, který před dvěma týdny strávil budovu v Kensingtonu, si vyžádal osmdesát obětí a bilance může ještě růst. Britové začali po...  celý článek

Kardinál George Pell na snímku z roku 2008
Australská policie obvinila šéfa vatikánské pokladny ze zneužívání dětí

Australská policie ve čtvrtek obvinila hlavního finančního poradce papeže Františka, kardinála George Pella ze sexuálního zneužívání dětí. Toho se bývalý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.