Fakultní nemonice v Motole odpověděla jedné ze zdravotnických škol, že u nich nesmí vykonávat praxi dívka zahalená do hidžábu, tedy muslimského šátku, jenž zahaluje vlasy, ramena a poprsí (více o postoji Motola čtěte zde).
Rozhodnutí přišlo v době, kdy se ombudsmanka Anna Šabatová zastala dvou studentek na jiné pražské zdravotnické škole. Ty odešly ze školy a na Šabatovou se obrátily s tím, že je tam diskriminovali, protože nemohly nosit šátek. Podle Šabatové ale takový zákaz odporuje ústavnímu pořádku v České republice, školskému i antidiskriminačnímu zákonu (více čtěte zde).
Patří do nemocnic pokrývka hlavy, konkrétně muslimský šátek, nebo ne?
Co se týká mých zkušeností, podpořil bych pana ředitele Ludvíka (Miloslav Ludvík, dlouholetý ředitel FN Motol a současný kandidát ČSSD na pražského primátora, pozn. red.), protože hygienické požadavky na zevnějšek zdravotníků jsou poměrně striktní. Z důvodu rizika přenosu infekcí zakazují v některých zdravotnických profesí, včetně těch sesterských, nošení náušnic či jiných šperků a já si nemyslím, že u šátků by se měla připouštět výjimka. To není žádný ideový postoj, ale čistě pohled z praxe, kde vše musí být podřízeno tomu, že jde o službu pacientovi.
Hovoříte o infekcích. Hrají roli i jiné faktory?
Toto bych považoval za hlavní. Není to žádná legrace, protože virové a bakteriální kmeny bývají často rezistentní. Proto jsou prostě nějaké předpisy, které platí pro všechny bez ohledu, zda je to křesťan, muslim nebo ateista. Náboženské vyznání ostatně nemá v nemocnici nikoho co zajímat. V rámci zdravotnického zařízení by neměla do popředí vstupovat propagace nějakého konkrétního náboženství.
Takže jste proti jakýmkoliv pokrývkám hlavy?
Ano. Výjimky by totiž mohly skončit tak, že doktoři budou po nemocnici chodit v baretech a některé sestry budou nosit čepice. Já prostě nevidím důvod, aby se v tomto kdokoliv odlišoval. Pokud opustí bránu pracoviště, pak ať si nosí, co chce. Pokud je ale v práci, je tam nařízený nějaký pracovní oděv a ve zdravotnictví je stejnokroj lékaře či sestry daný. A já nevidím důvod to měnit.
Obrátila se na Ministerstvo zdravotnictví nějaká nemocnice s dotazem, jak se má zachovat v situaci, kdy by dívka chtěla v práci nosit šátek
Zatím tady takový problém reálně není, ale je pravděpodobné, že se objeví a bude narůstat. Momentálně je to jen záležitost Motola, jinak jsem se s tím nesetkal. Nepředpokládám, že ředitelé v Ostravě, Olomouci, Přerově či kdekoliv jinde narazí na sestry muslimského vyznání, které budou chtít mít pokrývku hlavy. Myslím, že se s tím zatím nesetkali. Motol je v tomto zatím precedent a já plně stojím za jeho vedením.
Ten problém podle vás neexistuje, protože nemáme muslimské sestry, nebo proto, že vyžadování určitých pravidel je tak samozřejmé, že nikdo výjimku nevyžaduje?
Myslím, že mimo Prahu a možná ještě nějakého dalšího města není koncentrace muslimů nijak velká, takže tu skutečně takový problém není.
Mají nemocnice v provozních řádech výslovně uvedeny nějaké pokyny k muslimským šátkům?
Ne. Myslím, že vnitřní předpisy definují zevnějšek zdravotníků. V předpisech není, co zdravotník na sobě nemůže být, ale naopak co má mít.
Myslíte si, že se i na základě současné veřejné diskuze budou předpisy měnit?
To si nemyslím. Podle mě není nutné do provozního řádu psát, že se nesmí to či ono. Prostě všechny věci, které jsou navíc a mohly by zvyšovat riziko infekce, jsou nepřípustné. Pokud někdo chce nosit čepice, šátky nebo kápi, ať si je nosí po pracovní době.
Nedomníváte se, že poté, co se ombudsmanka zastala studentek, budou se některé domáhat, aby na praxi mohly s šátkem?
Myslím, že to, co naznačujete, prakticky hrozí a docházet k tomu může. Ale zároveň si myslím, že by jim nebylo vyhověno, protože zájem pacienta stojí nad těmito věcmi. Ti lidé by se měli přizpůsobit tomu, co tady je. My bychom neměli měnit hygienické řády, neměli bychom péči o pacienta přizpůsobovat tomu, že třeba někdo chce vyjadřovat, že je muslim.
Je to tedy tak, že pokud se někdo chce zahalovat, měl by zvážit, zda vůbec studovat zdravotnickou školu?
Asi ano. Měl by vzít v potaz, že bude muset přizpůsobovat své chování, svůj zevnějšek pacientovi. Personál je tu pro něj, ne naopak.
