Malála byla v rodném Pákistánu slavná dlouho před tím, než stačila zaujmout západní média. Už od jedenácti let popisovala ve svém internetovém zápisníku nelehký život místních žen a dívek. Kritizovala zejména uzavření dívčích škol Talibanem, který ovládal dívčino rodné údolí Svát po dobu dvou let, než byl v roce 2009 vytlačeni pákistánskou armádou. Její zápisky následně pod pseudonymem pravidelně uveřejňoval zpravodajský server BBC (příspěvky na blogu v angličtině si můžete přečíst zde).
Malála následně získala za svou iniciativu státní civilní ocenění za hrdinství. V druhé polovině roku 2012 byla rovněž nominována na mezinárodní cenu pro dětské aktivisty. "Sním o zemi, kde zvítězí vzdělání," prohlásila tehdy.
Její sen však dostal o několik dní později velkou ránu. Devátého října se Malála vracela spolu s dalšími dětmi ze školy. Do autobusu však zničehonic vtrhli ozbrojenci z Talibanu a na mladou blogerku několikrát vystřelili. Zranili další dvě dětí, nejhůře však dopadla Malála. Střely ji zasáhly do hlavy a krku (více o útoku čtěte zde). Zástupci Talibanu později prohlásili, že dívčiny zápisky byly obscénní a to bylo důvodem k útoku.
Podívejte se na záběry Malály těsně po útoku:
10. října 2012 |
Z náručí smrti až k založení nadace
Malála skončila nejprve v Pákistánské nemocnici, po šesti dnech ji pak lékaři transportovali do britského Birminghamu (více o převozu zde). Po sérii složitých operací se začala zotavovat. Útok Talibanu jí bude do konce života připomínat titanová destička, kterou jí lékaři museli vyztužit prasklou lebeční kost.
Na nemocničním lůžku ležela mnoho týdnů. Nejprve nemohla mluvit a s okolím komunikovala prostřednictvím psaných vzkazů. "Ve které zemi jsem?" napsala jako první věc po probuzení z umělého spánku (více zde).
Lékaři sledovali její pokroky a v lednu letošního roku, tedy více než tři měsíce po hospitalizaci, ji propustili z nemocnice (jak se Malála loučila s lékaři, čtěte zde). Jen o dva měsíce později nastoupila, s růžovou aktovkou na zádech, do dívčí školy Edgbaston v Birminghamu (více o jejím nástupu do školy najdete zde). Tou dobou už to nebyla obyčejná dívka, ale jedna z nominovaných na Nobelovu cenu míru.
Pak už šlo vše ráz na ráz. Pod petici založenou Malálou se podepsalo na tři miliony lidí. Jejím cílem bylo apelovat na OSN, aby prosadila základní vzdělání pro děti na celém světě. V hlavě mladé blogerky se tou dobou začala rodit myšlenka na založení nadace, která by nesla její jméno. Netrvalo dlouho a plány se změnily ve skutečnost (více o nadaci Malály se dočtete na jejích oficiálních stránkách).
Na půdě OSN a hrozby Talibanu
Ta největší událost na ni však teprve čekala. V polovině července totiž vystoupila na půdě OSN v New Yorku. Shodou okolností téhož dne slavia své šestnácté narozeniny. "Jsem jen jednou z mnoha, kterým Taliban ublížil," řekla Malála. "Stojím tu jako jedna z mnoha, mluvím tu za ty, kteří sami mluvit nemohou. Za ty, kteří také bojují za svá práva - právo na mír, důstojné zacházení, právo na vzdělání," prohlásila mimo jiné Malála, která si za své vystoupení vysloužila potlesk od všech přítomných diplomatů (o jejím vystoupení v OSN čtěte zde).
Úspěch Malály sleduje zpovzdálí také Taliban. A její názory se mu stále nezamlouvají. V rozhovoru se serverem washingtonpost.com jeden ze členů Talibanu uvedl, že "naše skupina se bude snažit Malále jakýmkoli způsobem ublížit až do té doby, dokud nepřestane kritizovat naše snahy o zavedení islámského práva v Pákistánu".
Reakce Malály na sebe nenechala dlouho čekat. V rozhovoru pro BBC totiž uvedla, že právo na vzdělání by měl mít každý a zavelela ke změně pákistánského školství. "Chci změnit budoucnost své země a udělat vzdělání povinné. Doufám, že Pákistánci budou jednou svobodní, budou mít práva, že bude mír a že každá dívka a každý chlapec půjde do školy," uvedla Malála.
Malála Júsufzajová o svém životě napsala i knihu. Zájem o ni je obrovský
Zároveň pak apelovala na západní mocnosti. Ty by podle ní měly místo bojů prosazovat vyjednávání s Talibanem. "Dialog je nejlepší způsob, jak řešit problémy a bojovat proti válce. Nejlepší způsob boje proti terorismu a extremismu je podle mne velmi jednoduchý: vzdělat příští generaci. Teroristé se bojí vzdělanosti," zopakovala své základní myšlenky Pákistánka.
Z blogerky političkou a sběratelkou ocenění
O své budoucnosti má Malála podle všeho jasno. Chce být političkou. A zřejmě také bude v následujících letech sbírat mnoho ocenění. Před několika dny například získala cenu Anny Politkovské, která se každoročně uděluje na počest ruské novinářky zavražděné v roce 2006 (více zde)
"Jsem nesmírně hrdá, že jsem dostala ocenění, které nese jméno Anny. Doufám, že budu moci být tak statečná jako ona. Velmi obdivuji její angažovanost za pravdu, rovnost a lidskost," uvedla ve své řeči. Možná už má projev připravený i na páteční předávání Nobelovy ceny za mír, kde je brána jako hlavní favoritka. Stejně tak jako při udělování Sacharovovy ceny za svobodu a myšlení (více o její nominaci na tuto cenu zde).
Za jeden rok se tak život skromné pákistánské blogerky sice změnil od základu. Myšlenky však prosazuje stále stejné a každodenní tlak okolí jakoby nevnímala.
