Na letecké záchranné službě bylo ten den rušno. Tým se balil a vyrážel k nehodě. Službu měl i Rudolf Zvolánek. Bylo 9. března 2011.
Na místě nehody už byli hasiči i lékaři záchranné služby, ale ti si nevěděli rady. Mladý muž, který pomáhal ve firmě zavádět recyklační linku na plasty, měl vážnou nehodu. Stroj ho při kontrole vtáhl do svých útrob. Jeho tělo se zaklínilo mezi ocelové lopatky stroje.
PŘEHLEDNĚ: Kdo letos dostal vyznamenání |
Rudolf Zvolánek dlouho nepřemýšlel. Dobře věděl, že pokud do drtičky na plast nevleze, muže nezachrání. Otvorem 50 krát 50 centimetrů vlezl do válce o průměru 1,5 metru. "Myslel jsem si, že zraněného drží ve stroji mikina, chtěl jsem se pokusit ji rozstřihat a vytáhnout ho ven,“ vzpomínal při rozhovoru s MF DNES Zvolánek. V neděli večer pak nechyběl na Hradě, kde prezident udílel vyznamenání (více najdete zde).
Bylo potřeba amputovat
Jenže tak jednoduché to nebylo. Liborova levá ruka byla dvakrát obtočena kolem hřídele. S tělem nešlo hnout. Lékař proto vytáhl kapesní nůž s vroubkovaným ostřím. Věděl, že bez amputace levé ruky těsně pod ramenem Libor nepřežije. Podařilo se.
Lékař si myslel, že má vyhráno. Bohužel. Tělo se stále nechtělo pohnout. Lékař si všiml, že dvě ocelové lopatky pronikly do horní části Liborova břicha a do hrudníku. Rudolf Zvolánek proto musel uvolnit tkáně, aby bylo možné lopatku z těla vyjmout. V tu chvíli ještě Libor komunikoval. Pomalu už však ztrácel vědomí. Lékař věděl, že musí být rychlý. Tělo už nic nedrželo, s pomocí hasičů se nakonec podařilo vytáhnout ho ven.
"Teprve v tu chvíli jsem si všiml, jak rozsáhlá jsou poranění. Nic takového jsem předtím neviděl. Hrudník byl otevřený, bijící srdce odhalené, plíce byly poraněné a o žebrech ani nemluvím,“ vypráví Zvolánek. Pacienta okamžitě převezli na urgentní příjem a tam začal další boj.
Dvacet dní v umělém spánku
Lékaři, kteří pacienta přebírali, ani nevěřili, že by mohl tak rozsáhlá poranění přežít.
"Já jsem viděla pacienta na heliportu a už tam jsem si říkala, že ta zranění jsou příliš vážná. I když pracuji na urgentním příjmu řadu let, něco takového jsem skutečně neviděla,“ říká Kateřina Vaníčková, lékařka, která pacienta od Zvolánka přebírala.
Okamžitě ho odvezli na sál a dodali Liborovi ztracenou krev. Za nějakou dobu se jim podařilo zastavit krvácení.
"Přijeli jsme za Liborem a lékaři nám v podstatě dali najevo, že se můžeme rozloučit,“ popisovala pro Českou televizi Liborova přítelkyně. Jen co odjeli, pacientovo srdce se zastavilo. Ale lékaři i toto zvládli. Libor byl dvacet dní v umělém spánku. Pak se probral a rychle nabíral sílu. Málokdo věřil, že to přežije. Ve většině případů lékaři záchranné služby pacienta předají a pak už ho nevidí. U Libora Ševčíka to bylo jiné.
"Pan doktor pravidelně volal. Pokaždé, když přijel s jiným pacientem, zeptal se, jak se mu daří,“ dodává Vaníčková. A v kontaktu jsou zachráněný a jeho záchranář dodnes. "Lze říci, že jsme přátelé,“ přikyvuje Zvolánek.
Vyznamenání si lékař zaslouží, říkají kolegové
Nebýt Zvolánkových kolegů, možná by dnes o jeho hrdinském činu nikdo nevěděl. Byli to právě oni, kteří ho navrhli na ocenění Zlatý záchranářský kříž. A on vyhrál. Že si půjde pro cenu i na Hrad, nečekali. Ale neznají nikoho jiného, kdo by si to zasloužil tak jako on.
"K takovému zákroku je totiž třeba ohromné množství odvahy a také zkušeností,“ doplňuje Vaníčková. Ocenění si váží i sám Zvolánek. "Pokud by se něco podobného stalo, rozhodoval bych se úplně stejně. Ale budu mnohem radši, když se taková situace už nebude nikdy opakovat," míní.
