Syn umírá, můžete nám pomoci? Telefonická prosba Daniela Kummera mě letos v únoru na chvíli ochromila. Z jeho hlasu bylo patrné zoufalství otce a naděje zároveň. Pár dní předtím jsme totiž zveřejnili článek o objevu profesora Viktora Brabce a Jaroslava Maliny z brněnského Biofyzikálního ústavu Akademie věd o šetrnějším a účinnějším způsobu léčby rakoviny.
Danovi i jeho manželce Jitce svitla po jeho přečtení znovu naděje, že se jejich šestiletý syn Tomáš může přece jen uzdravit. Proto prosili o kontakt na brněnské vědce.
Tomáš bojoval s rakovinou od tří let - tedy polovinu svého života. Po dvou složitých operacích a vracejících se metastázách se však lékaři z brněnské dětské onkologie rozhodli, že už ho nebudou dál trápit chemoterapií a nechají ho dožít doma s blízkými. Bylo to možné jen proto, že byli malému pacientovi kdykoliv k dispozici a na zavolání přijel lékař k nim domů.
Kummerovi přesto bojovali dál. "Pochopte, nelze jinak. Nemůžeme jen tak čekat na synkův konec," vysvětloval zoufalý Daniel Kummer, proč se domáhá kontaktu na vědce. A já se mu snažil šetrně vysvětlit, že výzkum nové léčebné metody potrvá alespoň pět let a musí ji navíc potvrdit i klinická praxe. Otec - odhodlaný podniknout k záchraně syna cokoliv - zklamaně poděkoval a zavěsil.
Znovu se mi Daniel Kummer z Brna ozval před několika dny a opět mi vyrazil dech: "Tomáš zemřel..." Když jsem se po chvíli zmohl na otázku, jak mohu pomoci, pozval mě na brněnskou dětskou onkologii fakultní nemocnice.
Poděkování Krtkovi
"Jen díky obětavosti a vstřícnosti tamních zdravotníků se z Tomášova odchodu vzpamatováváme," dodal na vysvětlenou. Následující větě jsem ale moc nerozuměl: Kummerovi prý zůstanou jednou provždy vděčni a zavázáni Krtkovi. V posledních měsících udělal pro chlapce všechno, co mohl. A hlavně díky němu mohl být Tomáš až do konce s blízkými.
Nadační fond Krtek Logo nadačního fondu Krtek |
Krtek? Asi nějaký primář z dětské onkologie, řekl jsem si. Určitě si s tím obětavým chlapíkem musím promluvit.
Až na brněnské dětské onkologii mi došlo, že Krtek není jméno obětavého primáře, nýbrž nadačního fondu, bez něhož by třeba dětský lékař Petr Lokaj nemohl nikdy jezdit za svými pacienty domů podle toho, jak potřebují. Nadační fond Krtek mu koupil služební vůz, hradí benzin, pořizuje potřebné přístroje zmírňující potíže nemocných dětí... Ale kupuje také hračky a posílá malé pacienty na ozdravné pobyty.
Jen za loňský rok se na účtu Krtka sešlo 14 milionů korun a podle Stanislavy Martínkové z nadačního fondu se na shromážděné částce z velké části podílejí drobní, zato však stálí přispěvatelé. Lidé z Krtka to považují za důkaz jejich soucítění s osudy dětí, které onemocněly nádory. Domácí péči o umírající pacienty, u kterých již lékaři vyčerpali všechny možnosti, organizuje brněnská dětská onkologie s pomocí fondu už třináct let. Zatímco na Západě je podobný přístup k těžce nemocným běžný, v Česku jde stále o výjimku.
Usnul u mámy v náručí
"Se smrtí Tomáše se vyrovnáváme jen proto, že mohl být s námi až do konce doma... a také proto, že skvělí lékaři z dětské onkologie mu byli na zavolání stále k dispozici. Tomáš odcházel a my i s jeho sourozenci Monikou, Honzou a Michaelem jsme mohli být s ním. Nelze vypovědět, jak moc to pro nás - a určitě i pro Toma - znamenalo. Jsem moc ráda, že to tak mohlo být. Vždycky jsem se bála, že Tom zemře někde v nemocnici a všemi opuštěn," svěřuje se Tomášova máma Jitka Kummerová.
Tomáš ve třech letech po první chemoterapii. Tehdy ještě byla naděje, že se vyléčí.
Osmého června se Tomáš ještě ráno pletl dospělým na zahradě pod nohy při očkování králíků, večer se mu ale velmi přitížilo, přitulil se na divanu k mámě a začal podřimovat. Kummerovi už tušili, že se blíží konec, a tak zavolali děti, kněze, Tomášovu kmotru i lékaře Petra Lokaje, jehož Tomík považoval za svého velkého kamaráda. "Špatně se mu už dýchalo, takže usnul v náručí mámy a pak nás tiše opustil," říká Dan Kummer.
I v posledních měsících svého života si Tomáš s dětmi normálně hrál. Jen někdy se vymluvil na únavu a šel si lehnout na divan. "Pouze my s manželem jsme věděli, proč vlastně, a dusili jsme to v sobě," říká Jitka Kummerová.
Nehledě na smutný konec tohoto příběhu, Kummerovi i dnes oceňují, že s nimi primářka dětské onkologie Viera Bajčiová jednala od počátku otevřeně a nic nezamlčovala. A společně hledali cesty, jak by mohl malý Tomáš prožít dny, které jsou mu vyměřeny, šťastně a doma s blízkými. Jen málokdy se tato setkání obešla bez slz.
Začátkem roku pak Jitka s Danielem řekli dvěma starším dětem - šestnáctileté Monice a třináctiletému Honzovi - že jejich bratr je nevyléčitelně nemocný. Ty už však dávno tušily, že to s ním není dobré. "O to vřeleji se k němu však začaly chovat. Nevěděl to pouze osmiletý Michael. Chtěli jsme, aby si s Tomíkem dál normálně hrál a nelitoval ho," vysvětluje Daniel Kummer.
Právě tohle je podle pediatra Petra Lokaje důvod, proč dětská onkologická klinika v Brně věnuje domácí péči takovou pozornost.
Pediatr Petr Lokaj
V Tomášově sestře Monice se i dnes mísí smutek se štěstím: "Za tři roky Tomíkovy nemoci jsme se hodně sblížili. A já teď nedokážu říct, jak hodně nám všem dal. Stále to moc bolí. Ale i proto, že s námi mohl být, si teď s brášky mnohem víc vážíme jeden druhého," uzavírá.
Když požádáte Petra Lokaje, aby promluvil o domácí péči o těžce nemocné děti trochu konkrétněji, moc se mu do toho nechce. Vysvětluje to tím, že dokud děti žijí, tak pro ně dělá vše. Když ale zemřou, tak už na ně myslet nemůže, protože by přišel o rozum. Po chvilce váhání se však přece jen rozhovoří o případech, jež dávají jeho práci smysl.
Zemřela, aby dítě mohlo žít
Sedmadvacetiletá Irena se vyléčila z nádoru, kterým jsou postiženy většinou jen děti. Už jedno dítě měla a další s manželem počala. Jenomže nádor se jí vrátil a ona dostala na výběr: porodit dítě s tím, že určitě umře, anebo jít na potrat, léčit se a mít určitou naději na uzdravení. "Obětovala se pro život překrásné holčičky. Postupně ale ochrnula, já za ní domů jezdil, aby neměla bolesti a mohla se - sice jen vleže - ale přece jen o dítě starat. A já si troufám říct, že tito věřící manželé prožili devět měsíců, které Ireně zbývaly, jako vyrovnaný a šťastný pár," vypráví Lokaj.
Může si sám ulevit od bolesti
Desetiletý Ludvík má nádor v břiše, takže se v něm tvoří hodně tekutin, což je bolestivé. Lékaři mu proto zavedli břišní drén a díky fondu Krtek ho mohli vybavit odsávačkami i sáčky a Ludvík může být doma. Když cítí, že se mu břicho opět naplňuje, tak prostě povolí svorku a odpustí po konzultaci s lékařem určité množství tekutiny.
"Okamžitě se mu uleví, život jde dál a hlavně - Ludvík je doma," líčí Petr Lokaj.
Tušil, jak na tom je
Devatenáctiletý maturant Petr nastoupil na onkologii o svatém týdnu. Sympatickému gymnazistovi diagnostikovali kostní nádor. Doktor Lokaj za ním docházel rok.
Od určité doby se Petr přestal vyptávat na svůj stav. Prostě tušil, jak na tom je.
"Dnes vám, pane doktore, asi moc nepomůžu," zněla jeho poslední slova k Petru Lokajovi. Ani on nezůstal díky brněnským lékařům v nejtěžších chvílích sám.
