Na plošině, odkud je výhled na místo, kde stával symbol New Yorku - dvě identické, do nebe se tyčící věže - dvojčata -, se střídají skupinky turistů. Každý chce co nejblíže. Nikdo se však nemačká, nikdo nenadává. Je tu klid. Z výrazů ve tvářích se dá vyčíst smutek a neklid.
"Byl to jako můj druhý domov. Když jsem tu, padne na mne smutek. Pořád si to nemohu vysvětlit," říká viditelně rozrušený Joseph Svehlak, jehož rodiče se do Ameriky přestěhovali před více než osmdesáti lety. Nyní nám tu dělá průvodce.
Z provizorní dřevěné plošiny se otevře pohled na velké staveniště. Velký kráter je obehnán stavebními buňkami, místy tam stojí bagr či jiný velký stavební stroj. Dělníky nebo záchranáře nevidíte. Málokdo by z toho pohledu uvěřil, že ještě před několika dny - tedy půl roku po útocích - tu našli těla mrtvých hasičů. Jen na kraji se tyčí velký mrakodrap zahalený do černého hávu. Je z poloviny zničený, zpoza černé látky trčí železobetonová konstrukce. Z toho obrazu na vás dýchne hrůznost okamžiku.
Joseph Svehlak obrací svůj pohled na kostelík, který stojí opodál. Je u něho malý hřbitov. "Je to zázrak, ale tento starý kostel útok neporušil. Je to jako memento," komentuje.
Byť má každý, kdo vstoupí na plošinu, vstupenku, nemůže tu stát neomezenou dobu. Už tu totiž čeká další skupinka. Černá Američanka nás proto prosí, abych už odešli. Nikdo neprotestuje, fotoaparáty naposledy zablikají.
|
New York |
Stále je ale na co se dívat. Konec plošiny i zdi ulice, která lemuje místo neštěstí, připomíná zeď nářků. Jsou na ní seznamy těch, kteří v troskách zahynuli. Vzkazy od jejich nejbližších, americké vlaječky, leží tu hračky. O betonovou zídku se opírá malý chlapec v džínách, hlavu položenou na rukách a pláče. Ne! To je jen figurina, kterou sem někdo přinesl jako symbol smutku.
Tamhle se zastavil manželský pár. Jsou to Američané. V jejich očích se lesknou slzy. Přijeli se podívat a uctít památku těch, co tu zemřeli.
Byznys se však dostává i sem. Na ulici postávají černí Američané u provizorních stánků. Prodávají alba s fotografiemi, které před půl rokem oblétly celý svět. Musejí jít na odbyt, vždy jeden z nich jich přináší plnou náruč.
Před půlrokem tu zemřelo na tři tisíce lidí, mezi nimi i desítky obětavých hasičů. Američané si jich proto velmi váží. I nad Ground Zero se tyčí obrázky hasičů v uniformách. A před jednotlivé stanice nosí lidé květiny. Byli jsme se podívat do jedné z nich. Na velkém plakátu je nápis: 11. září 2001 - nikdy nezapomeneme. Pod ním je hned několik fotografií mužů, kteří v troskách zůstali.
Jedeme se podívat do Battery Parku. Je kousek od bývalé chlouby New Yorku - World Trade Centra. Nyní ho tu připomíná obrovská bronzová koule, kterou před nedávnem vyhrabali ze sutin a jež ještě před šesti měsíci zdobila náměstí před Světovým obchodním centrem. Teď je to jeden z památníků, který musí mít každý turista ve svém albu.
Místo katastrofy připomíná i světelný památník "Tribute in Light". Každý večer, od 11. března po dobu jednoho měsíce, se rozsvítí osmdesát reflektorů, které znázorňují místo, kde stávala "dvojčata". Nejlépe jsou světla vidět ze 102patrového Empire State Building, budovy, která před dostavbou "dvojčat" byla, a po jejich pádu znovu je, nejvyšší ve městě.
Skupina pokračuje v prohlídce přístaviště, které lemuje Battery Park. Novináři se odpojují, chtějí vidět Ground Zero z druhé strany...
Procházíme kolem ohromných budov, které ještě před časem byly lukrativním místem místních boháčů. "Nyní už to tak není. Mnozí zvažují, že se odsud odstěhují," říká Ivan Knorr, průvodce cestovní kanceláře America Tours. Když se po útocích mohli vrátit domů, našli vše pod tunami prachu a teď se bojí o své zdraví. Visí tu strach z rakoviny a dalších nemocí.
Jen o pár kroků dál to žije. Křižovatku řídí policisté, neboť na zbořeniště obehnané betonovými zátarasy směřují policejní vozy. Je tu množství záchranářů v plné práci. Jdeme o ulici výš. Proudí tudy zástupy turistů i místních obyvatel. Žádný hluk, jen blesky fotoaparátů. Nikdo moc nemluví. Řidiči aut respektují příkazy policisty. Ti, kdo kolem něho procházejí, mu klepají na rameno. On je za to odměňuje smutným úsměvem.
Smutek, který vás zcela obstoupí, vyjadřuje i navečer osvícný, k nebi ze zbořeniště čnící zlatý kříž.
|
Cestu do New Yorku sponzorovaly cestovní kancelář |
