Téměř čtyři dny se nevědělo, kde jsou letové zapisovače ze zříceného letounu malajsijských aerolinií. Bylo jim věnováno tolik pozornosti, že by se mohlo zdát, že mohou přinést nějaký klíčový důkaz, který by ukázal na viníka katastrofy. To však v principu není možné, stejně jako je téměř nemožné manipulovat se záznamy, které jsou v paměti skříněk nahrány. Záznamy by měly zůstat neporušeny, protože samotné zapisovače jsou značně robustní. Odolají žáru o teplotě 1 100 °C po dobu jedné hodiny, při nárazu vydrží přetížení až 3 400 G během 0,6 sekundy a snesou tlak a další účinky mořské vody v hloubce až 6 km po dobu nejméně 30 dnů.
Jak funguje „černá skříňka“Jsou to kovové krabice o hmotnosti pět až šest kilogramů a pro vyšetřování leteckých nehod jsou naprosto klíčové. Takzvané černé skříňky jsou ve skutečnosti oranžové a vydrží téměř vše.  Více o nich se dozvíte v článku: Proč jsou černé skříňky dvě, co vydrží a proč se jim říká "černé" |
Dvě skříňky
Nyní je jisté, že se našly a do rukou malajsijských zástupců byly předány obě černé skříňky. První z nich je takzvaný zapisovač letových údajů (Flight Data Recorder – FDR). Ten zaznamenává data o průběhu letu. Dokáže pojmout 25 hodin záznamů o rychlosti, výšce a poloze letu, o chodu motorů, o pohybech řídicích pák a ploch a další údaje. "Celkem zaznamenává kolem 800 parametrů, přičemž se běžně analyzuje kolem 100," vysvětlil již dříve Technetu Martin Krupička, technik avioniky z Czech Airlines Technics.
Druhou "skříňkou" je záznamník hovoru v pilotní kabině (Cockpit Voice Recorder - CVR), který zaznamenává veškeré hovory a zvuky v kokpitu po dobu asi dvou hodin. Ukládá se komunikace pilotů se středisky řízení letového provozu, konverzace pilotů mezi sebou i veškeré další zvuky, které se v kokpitu během letu mohou ozvat. Všechny údaje jsou u obou skříněk zaznamenávány do flash paměti, která se postupně přepisuje.
Podívejte se na záběry z nálezu černé skříňky boeingu:
20. července 2014 |
Zázraky nečekejte
V případě letu MH17 však ani jedna z nich s největší pravděpodobností nepřinese žádné zásadní informace. Vyšetřování letecké katastrofy je komplexní dílo, jak se ostatně mohli čtenáři na našich stránkách mnohokrát přesvědčit. Především v tomto případě se bude vycházet z analýzy trosek a záznamy ze zapisovačů budou jen jedním ze střípků celé mozaiky. Podle poškození trosek bude například možné určit, jaký typ střely letoun zasáhl. Výbuch rakety ze systému BUK (případně jiné) totiž zanechá na letadle charakteristický „podpis“. Podle rozložení trosek a zranění obětí zase vyšetřovatelé zjistí, v jakém stavu letoun dopadl na zem a zda mohl někdo strastiplné okamžiky přečkat až do dopadu. Mechanická poškození dalších součástí letadla ukáží, jak se letadlo ve vzduchu postupně rozpadalo, kde došlo k největšímu poškození, čím bylo způsobeno, atd.
I z těchto důvodů je nepravděpodobné, že by právě se záznamy zapisovačů chtěl někdo ze separatistů nebo vojáků manipulovat. Už jen proto, že je v podstatě nemožné záznamy měnit. Navíc k vybavení, které by to teoreticky umožnilo, se rozhodně nedostane amatér, který přijede k troskám v gazíku. Upravit a vložit záznam je příliš sofistikovaná činnost a lze ji téměř vyloučit.
Ani zaznamenaná komunikace pilotů v kabině by příliš neobjasnila. „Piloti prostě přibližující se raketu neuvidí, protože letí za nimi,“ vysvětlil našemu serveru odborník, který si nepřál být jmenován. Nemohou tak na ni ani reagovat, protože nemají jak ji odhalit. Po výbuchu je již pozdě.
Palubní personál a cestující během několika sekund při dekompresi upadají do bezvědomí, pokud rovnou nezemřou při pravděpodobném zásahu částí (šrapnelů) z rakety. „Ve výšce 10 000 metrů se člověk dokážete udržet při vědomí 30, maximálně 60 sekund. Většina lidí pociťuje začínající hypoxii jako ospalost, zavře oči a usne,“ uvedli vyšetřovatelé v roce 2005 při vyšetřování havárie stroje kyperské společnosti Helios Airways.
Teroristický útok nad ČSSR
Bohužel i Československo zažilo útok teroristů na civilní letadlo. Nad Českou Kamenicí v lednu roku 1972 explodoval letoun DC-9 letu 367 společnosti Jugoslovenski Aerotransport na lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb. I přes poměrně jasné důkazy o bombě v zavazadlovém prostoru se dodnes objevují konspirační teorie o sestřelení letadla československou armádou.
Podobností s letem MH17 je několik. Také na palubě letu 367 totiž došlo k explozivní dekompresi. Vyšetřovatelé podle rozložení trosek a porovnáním s trasou letu zjistili, že jako první z letadla odpadly drobnější části potahu, pocházející z předního zavazadlového prostoru za pilotní kabinou (zde byla bomba). Ve chvíli, kdy bylo letadlo poškozeno, také přestaly fungovat oba letové zapisovače. Těžce poškozený stroj pak nedokázal odolat silám, které na něj za letu působily. Rozptýlenost trosek jen potvrzovala to, co vyplývalo ze svědeckých výpovědí: letadlo se rozpadlo už ve vzduchu.
Postup vedoucí k podobným zjištěním, ve ztížených podmínkách válečného konfliktu, mají před sebou i vyšetřovatelé letu MH17.
S katastrofou letu 367, který jako zázrakem přežila letuška, se můžete seznámit zde.
