Nikdo mne nemůže podezírat z toho, že bych byl k současnému i minulému vedení České televize nekritický, byť mi to rozhodně nepřinášelo výhody. Napsal jsem řadu článků o vážných pochybách vedení ředitele Jiřího Janečka a nešetřil jsem ani současného generálního ředitele Petra Dvořáka – kvůli některým organizačním a personálním krokům jsem rezignoval na funkci člena Kolegia.
Dvořák, jako zkušený manažer, velmi rychle mnohé pochopil a promítl do změn organizační struktury a během několika měsíců přeobsadil jednu z klíčových funkcí – ředitele vývoje nových formátů – velmi kompetentním a pracovitým člověkem.
Nemusím být politickým analytikem, abych si nedal do souvislostí dělostřeleckou přípravu televizních odborů, které v naprostém rozporu se svým posláním a kompetencemi veřejně vyhlásily, že přemístění paní redaktorky Drtinové z jednoho pořadu do jiného ohrožuje důvěryhodnost ČT, ne-li rovnou svobodu a demokracii v České republice.
Následně se zapojili do hry veřejných prohlášení další lidé včetně členky top managementu, ředitelky Nových médií Pavlíny Kvapilové.
Jestli generální ředitel Dvořák dělal něco od samého počátku správně, bylo to budování struktury řízení s jasnými kompetencemi a odpovědností – zavedení pořádku do chaosu a politikaření, jaké panovaly před jeho příchodem.
Paní ředitelku Kvapilovou odvolal z funkce. Jsou-li paní ředitelce známé poměry panující v západním světě, nic jiného nemohla očekávat. Chtěla-li se Kvapilová veřejným prohlášením postavit na pozici kritika vrcholového managementu, jehož je součástí, měla nejprve sama ze zastávané funkce odejít. Takový postup by byl etický a logický.
Není kouře bez ohně
Štafetový kolík převzala šéfeditorka Nových médií České televize Angelika Bazalová. Její vyjádření na iDNES.cz již nelze bez reakce přehlédnout:
"Asi jsem nebyla sama, kdo chtěl věřit, že časem si Petr Dvořák smysl a poslání veřejné služby ujasní a přejde mu do krve, takže to nebude jen prázdná floskule, která se dobře vyjímá v projevech. Bohužel poslední události svědčí o tom, že jsou to pro něj stále jen slova, kterým chybí obsah…"
Jiří Svoboda Narodil se v roce 1945 v Kladně. Vystudoval režii na FAMU (1966 – 1971) v Praze. Mezi jeho filmy patří Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím či Sametoví vrazi. Od roku 1975 do 1989 byl členem KSČ, v letech 1990 až 1993 byl předsedou KSČM. Přednášel na FAMU, nyní působí jako profesor na Vysoké škole finanční a správní. |
V lepším případě bychom si mohli pomyslet, že motivem je silný emocionální vztah ke kamarádce, která zas měla neméně emocionální vztah k další kamarádce (rozuměj Daniele Drtinové).
Odstavec, který cituji, je nápadný agresivitou a naprostou jednostranností.
Je-li řeč o poslání média veřejné služby, je snad pro paní šéfeditorku bezvýznamné zahájení vysílání dětského kanálu, jaký je neodmyslitelnou součástí evropské veřejnoprávní televize? Je pro ni bezvýznamné otevření kanálu ARTE? Na jedno ani druhé předchůdci Petra Dvořáka ani nepomysleli.
Pokud přemístění jedné redaktorky z jednoho programu do jiného představuje pro ČT ztrátu důvěryhodnosti, pro blížící se volby pak "ohrožení demokracie" by znamenalo, že demokracie a svoboda mají jen velmi mělké základy. Je Daniela Drtinová opravdu nosným pilířem demokratického průběhu parlamentních voleb?
Proč je válka kvůli jedné redaktorce?
Ohrožení důvěryhodnosti případně demokratičnosti voleb až nepříjemně nápadně kopíruje volební slogan jedné konkrétní politické strany. Příběh jednání z kamarádství ke kamarádce lze pochopit. Nejde tu však spíše o koordinovaný pokus o intervenci některých politických stran a jejich "spin doktorů" do poměrů ve veřejnoprávní televizi?
V takovém případě bych ovšem již ohrožení nezávislosti České televize v rámci předvolební kampaně spatřoval.
Bylo dostatečně zřejmé, jakou pozici zastává část zaměstnanců ČT, když běhali po chodbách s odznakem jednoho z prezidentských kandidátů, což by mělo být v budově veřejnoprávní televize zcela nepřípustné. Pak už mohou chybět jen spací pytle politiků bránících demokracii, kterou ztotožňují s monopolem na pravdu a věčným monopolem na volební úspěch a členství ve vládě.
Proč tak divoké vyhlášení války generálnímu řediteli kvůli jedné redaktorce?
Byť se v Etickém kodexu Syndikátu novinářů výslovně ukládá novináři povinnost "dbát na rozlišování faktů od osobních názorů" a "nezneužívat výsad plynoucích z povolání novináře k prezentování svých osobních postojů", redaktorka Drtinová doložitelně nikdy neskrývala své sympatie k jedné části politického spektra. Její způsob vedení rozhovorů byl mimo pochybnost velmi vzdálený standardům vedení rozhovorů s politiky v BBC či ZDF.
Kdo si tedy vlastně umazal prádlo, které je třeba vyprat?
