"Bylo to nepříjemné. Rozhovor nebyl vedený profesionálně, byl úplně zbytečně agresivní. Finální odpověď jsem jenom střelil, protože jsem toho moderátora měl plné zuby a už jsem ho chtěl mít z krku." Tato slova vyřknul generální ředitel ČT Petr Dvořák krátce poté, co byl Radou ČT zvolen do funkce.
Jeho kritika mířila na moderátora Jakuba Železného, který ho ve studiu podrobil ostrému výslechu. Řediteli Dvořákovi se nelíbilo, že se jej moderátor ptal na jeho komunistickou minulost, zkoušel ho ze starých pořadů a zajímal se i o jeho vztah s miliardářem Petrem Kellnerem.
Že mu tyto otázky a způsob vedení rozhovoru nebyly po chuti, se svěřil hned druhý den novinám. A moderátora obvinil z neprofesionality. Za svá slova se nikdy veřejně neomluvil (více zde).
Tato historka, kterou se Dvořák v ČT uvedl, je ilustrací toho, že v době svého nástupu nechápal, v čele jaké instituce se vlastně ocitl. Že moderátor veřejnoprávní televize nesedí ve studiu proto, aby svému řediteli vyleštil jeho mediální obraz. A že zpravodajství není PR agentura.
Asi jsem nebyla sama, kdo chtěl věřit, že časem si Petr Dvořák smysl a poslání veřejné služby ujasní a přejde mu do krve, takže to nebude jen prázdná floskule, která se dobře vyjímá v projevech. Bohužel poslední události svědčí o tom, že jsou to pro něj stále jen slova, kterým chybí obsah.
V pátek odvolal Petr Dvořák ředitelku Nových médií Pavlínu Kvapilovou. Důvod nejdříve nesdělil žádný. Až na dotaz novinářů přiznal, že mu vadilo, že Kvapilová "vytahovala na veřejnost špinavé prádlo, které se pere doma" (více zde).
Nezmínil ale, že jedna kupka špinavého prádla byla v době, kdy Kvapilová vydala své prohlášení, už dávno venku. A ukazovalo se, že další se válejí po chodbách zpravodajství. Kvapilová svému řediteli pouze připomněla, že instituce, kterou řídí, by žádné špinavé prádlo ve špinavých koutech schovávat neměla. Její existence záleží na její pověsti a ta musí být bez poskvrnky.
A tak nabídla svůj recept, jak na to: špinavé prádlo vyprat společnými silami, otevřít dveře a okna, vysmejčit temná zákoutí a pustit dovnitř čerstvý vzduch. Ředitel jí vyčítá, že tento pracovní postup neřešila "mezi svými".
Zapomíná ale říct, že Kvapilová se o to pokoušela už mnohokrát předtím. A tak se rozhodla zavolat hlasitěji. Její veřejné prohlášení nemělo za cíl poškodit ČT. Naopak dávalo vedení ČT elegantní možnost, jak všechny pochybnosti vyvrátit a do budoucna podobným malérům předcházet.
Že se v minulosti snažila hasit i zárodky možných nepříjemností, aby na ČT neulpěla skvrna pochybností, dokládá například to, že před nedávnem do svého oddělení narychlo přijala mladého technika, kterého - zřejmě ve snaze zalíbit se - krátce předtím vyhodili jeho nadřízení z České televize.
Zcela bez důkazů jej totiž obvinili z toho, že z televize vynesl legendární záznam, na němž generální ředitel nabízí v nekuřáckém prostoru prezidentovi popelníček, zatímco ředitel zpravodajství prosí o podpis do památníčku (více zde).
Jejich chování přitom skutečně poškodilo image ČT na rozdíl od veřejné výzvy Pavlíny Kvapilové. Místo, aby se oba zastyděli, bylo vyhlášeno pátrání. Technik byl předveden před tribunál a pod nátlakem donucen k podpisu výpovědi.
Až teprve zásah odborářů, Nory Fridrichové a Pavlíny Kvapilové, donutil generálního ředitele vzít toto rozhodnutí zpět.
Kvapilová je podle všech lidí, kteří ji znají, člověk s extrémně vyvinutým smyslem pro fér hru a pro spravedlnost. To ji nutí v takových případech nemlčet. K tomu přičtěte stoprocentní nasazení v práci a nadprůměrný rozhled v oboru.
A nejsou to jen její kolegové, kteří to o ní vědí. Z reakcí zvenku je zřejmé, že její kvality oceňují i diváci, kteří ji viděli jen skrze televizní obrazovku. Ne, sebevědomý ředitel se takových lidí nezbavuje.
