SLAVNÉ FOTOGRAFIENový seriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Sedmnáctiletý Juan Romero přijel 4. června 1968 jako obvykle po vyučování do hotelu Ambassador na Wilshire Boulevard v Los Angeles. Místo pikolíka mu zařídil tamní číšník, jeho nevlastní otec. Rodina se do USA přistěhovala o sedm let dříve z Mexika a on nechtěl, aby se Juan jen tak bezcílně potuloval po ulicích velkoměsta.
Romero pospíchal, ten den totiž do hotelu přijel prezidentský kandidát Robert F. Kennedy (zvaný RFK), senátor státu New York a bratr prezidenta Johna F. Kennedyho, zavražděného pět let předtím v Dallasu.
Juan Romero toho o politice moc nevěděl, Kennedyů si ale vážil. Předně to byli katolíci, kteří usilovali o zlepšení situace chudých dělníků a ostře vystupovali proti rasové diskriminaci a násilí.
Mladý Hispánec se chtěl setkat s Kennedym za každou cenu, dokonce s kolegou vyhandloval směnu, aby mohl senátora obsluhovat v apartmá. Stálo ho to několik dolarů a slib, že v noci umyje všechny špinavé tácy.
S "Bobbym" se prvně setkal již dopoledne před primárkami a poprvé si podali ruce. "Nikdo si se mnou do té chvíle nepotřásl rukou tak silně. Najednou jsem se necítil jako pikolík, ale jako lidská bytost," vzpomíná dnes devětapadesátiletý Romero, který se po letech usadil v kalifornském San José, kde pracoval pro dlažební firmu.
Juan Romero na snímku z června 1968.
Sotva čtvrt hodiny po půlnoci druhého dne sestupoval RFK za bouřlivého potlesku z podia hotelového tanečního sálu v Ambassadoru a oslavoval čerstvé vítězství v kalifornských primárkách.
Po sečtení hlasů z volebních místností, které se uzavřely o čtyři hodiny dříve, bylo Kennedymu jasné, že kráčí cestou svého staršího bratra Johna, který se chopil moci v Bílém domě začátkem šedesátých let.
Pane Bože, jen ne další Dallas!
V sále plném příznivců Demokratické strany, za kterou dvaačtyřicetiletý Kennedy kandidoval, asi nikoho nenapadlo, že se osudy obou bratrů za několik okamžiků přiblíží ještě víc. Oslavu sledoval z kuchyně i Juan a toužil se s možným šéfem Bílého domu setkat ještě jednou. Měl štěstí.
vrah RFK Vrah Roberta F. Kennedyho, palestinský přistěhovalec Sirhan B. Sirhan, skončil za mřížemi rychle; jeho útok dosvědčila řada lidí. Policie u něj doma našla dokument, napsaný měsíc před vraždou, v němž opakovaně uvedl, že "RFK musí být zavražděn". Sirhan zabil "buržoazního prezidentského kandidáta" za to, že podpořil Izrael při "šestidenní válce" s Egyptem. I proto se rozhodl zabít RFK právě v den výročí války, která začala 5. června 1967. Doživotní trest si odpykává v kalifornské státní káznici u Fresna. |
Kennedy měl po projevu projít špalírem hostů v sále, jenže každý by mu chtěl pogratulovat nebo s ním prohodit několik slov. Tomu se chtěl jeho tým vyhnout a navrhl průchod kuchyní. Někdejšího státního žalobce totiž čekala tisková konference a kvůli pozdní hodině a brzkým uzávěrkám v novinách všechny trochu tlačil čas.
Romero se protlačil davem až k RFK a podal mu ruku. Právě tehdy atmosféru nadšeného křiku a přetahování, kdo se k senátorovi dostane blíž, přeťalo osm výstřelů. Vypálil je teprve čtyřiadvacetiletý palestinský přistěhovalec Sirhan B. Sirhan.
Kennedyho zasáhly tři rány a sesunul se na zem. Smrtelná kulka proletěla pravým uchem do mozku a roztříštila několik kostí. Romero, jenž měl jeho ruku pořád ve své, k němu poklekl.
"Podepřel jsem mu hlavu a ucítil teplou krev, všude kolem se ozývaly výkřiky: Pane Bože, jen ne další Dallas!" popsal tragické chvíle Romero.
Nejsi jen fotoreportér, toto je historie
Mladý Hispánec v jednu chvíli vložil Kennedymu do ruky růženec, jenže ten sklouzl. Omotal ho tedy kolem senátorova palce a dál ho utěšoval. Tento moment zachytil fotograf časopisu Life Bill Eppridge, kterého si RFK najal o necelé dva roky dříve, aby zdokumentoval celou kampaň.
"Nemohli jsme ho dohnat," vzpomínal Eppridge. "Běželi jsme za ním do kuchyně, ale pořád jsme od něj byli asi čtyři a půl metru. A pak se ozvaly výstřely. Bylo to osm ran."
Jako profesionál uvažoval rychle; vykřikl na televizního kameramana a ukázal mu, kde má začít svítit. Hlavou mu tehdy problesklo, že "teď není jen fotoreportér, ale spíš historik". Uvědomoval si sílu okamžiku a začal fotit.
Slavný záběr dvakrát jinak Ve stejný moment vyfotil umírajícího Bobbyho Kennedyho i fotograf Boris Yaro. Eppridge nebyl sám Fotoreportér časopisu Time nebyl jediný, kdo v hotelu Ambassador pořídil záběry z atentátu. Osudnou chvíli zvěčnil i fotoreportér The Los Angeles Times Boris Yaro. Jeho fotografii ale chybí dramatický náboj slavnějšího snímku.  Ve filmovém zpracování se role mladého pikolíka zhostil Freddy Rodriguéz ("Bobby", režie Emilio Estevez, 2006) Filmová vražda v hotelu Atentát na RFK se dočkal několika filmových zpracování. V tom posledním z roku 2006 nazvaném Bobby se role mladého pikolíka zhostil Freddy Rodriguéz. Točilo se v původním hotelu Ambassador, který byl záhy zbourán. |
Cvak. První fotka byla rozmazaná. Cvak. Na druhé se Romero dívá na Kennedyho. Cvak. Až třetí snímek se později vryl do dějin: u bezvládného těla v tmavém obleku klečí mladíček v bílé uniformě z hotelové kuchyně a upřeně hledí přímo do fotoaparátu. Vyděšeně a téměř prosebně.
Díky nasvícení televizního kameramana jsou na snímku ozářené jen určité části tváří obou mužů, nikdo jiný tam není. Jen opodál z temného pozadí vystupuje postava. Z fotografie, která se stala symbolem tehdejší nepokojné doby, číší nervozní tiché napětí, které se rázem protrhne v chaos.
"Hned po té scéně nastal blázinec," uvedl Eppridge. Senátor dalších 26 hodin marně bojoval v nemocnici o život. "Můžete si myslet, že byste měli pomoci. Jenže v místnosti byli lékaři a já si uvědomoval, že mohu dělat jen svou práci, že senátorovi nemohu jinak pomoci. Tak jsem se soustředil jen na práci," hájí se fotograf.
Proč je slavný snímek ohořelý Fotograf Bill Eppridge Bill Eppridge, který pracoval pro magazíny typu National Geographic, Life nebo Sport Illustrated, přišel o desítky fotografií i negativů při požáru v roce 1972, kdy jeho dům v kalifornském Laurel Canyonu zachvátil jeden z lesních požárů, které jsou v tamních kaňonech poměrně časté. Oheň z velké části poničil i negativ záběru z hotelu Ambassador, kopii fotograf neměl. Absolvent žurnalistiky z Missouri, který se narodil v roce 1938 americkým rodičům v Argentině, zvěčnil i další historické okamžiky včetně příjezdu britské kapely The Beatles do Ameriky nebo kultovní hudební festival Woodstock. Portrétoval také herecké hvězdy, třeba Barbaru Streisandovou nebo Clinta Eastwooda. V šedesátých letech zaujal fotografiemi narkomanů. |
