V Sýrii už několik let zuří válka, zdevastované Aleppo – o něž armáda Bašára Asada krytá Ruskem bojuje s povstalci, islamisty i kurdskými milicemi – má za sebou další ničivý nálet. Bomby spadly na čtvrť Katardží, aktuálně ovládanou syrskými rebely. Imámové v mešitách zrovna svolávali k večerní modlitbě.
Byl by to jen z mnoha článků na stejné téma. Ikstá zpráva o složitém konfliktu a jeho obětech. Kdyby v tom nebylo dítě. Podobně jako u Ajlana za uprchlické krize nebo holčičky zasažené napalmem ve Vietnamu, i tady utrpení nevinného dítka pomůže znovu přitáhnout pozornost světa, který už si na hrůzy války, navíc na neklidném Blízkém východě, tak nějak zvykl.
Pětiletý Umrán Dakníš ho však chytí za srdce o to silněji, že jej neotravuje svým pláčem, nedrásá divákům nervy znova a znova svým křikem v neustále se opakující reportáži. Na krátkém videu si jen rukou protře zakrvavené oko a nahmatá místo na spánku, které ho asi bolí. I když kolem něj panuje chaos, klidně sedí na oranžovém křesle sanitky. Jen o pár chvil dříve ho přitom vyprostili z trosek vybombardovaného pokojíčku.
Záběry, jež se pak staly jedním ze symbolů této války, pořídil syrský aktivista a fotograf Mahmúd Raslan ze skupiny Aleppo Media Center (AMC). Ve zprávě, kterou zveřejnila povstalcům nakloněná skupina Syria Campaign, popsal, že s ním tragédie hluboce pohnula. „Když jsem to fotil, začaly mi téct slzy. Při natáčení traumatizovaných dětí jsem brečel mnohokrát. Vždy brečím. My váleční fotografové pláčeme vždycky. Minulou noc všichni plakali,“ líčil.
Ale popořádku. Psal se 17. srpen 2016 a na oblast se snesly dva nálety, první však zřejmě ještě nikoho nezranil. „Bydlím jen tři sta metrů od místa útoku. Po modlitbách v sedm večer jsme slyšeli exploze. Běžel jsem tam s dalšími třemi mediálními aktivisty. Nejdřív jsem uviděl, jak odnášejí tři těla do sanitky. Byli to sousedé Umránovy rodiny. Jejich budova byla úplně zničená. Ze všech šesti pater zbyla suť. Pak jsem vzhlédl,“ začal Raslan své vyprávění.
Omran's picture on front pages around the world, drawing attention to what's happening in #Aleppo https://t.co/f6d8p4z28E
Spatřil další zpola zdemolovaný dům. „Ten byl Umránův. Záchranáři Bílých helem šli po schodech v budově vedle, protože v jeho domě už byly zničené. Přidal jsem se a chtěl pomoct. První přeživší, kterého zvedli, byl Umrán. Vzal jsem kameru a začal natáčet. Na dobré záběry byla moc velká tma, ale pokračoval jsem a šel za ním. Bílé helmy ho odnesly do sanitky a posadily na židli. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak traumatizovaný ten kluk je.“
„Přestal jsem natáčet a rozhodl se pořídit statický obraz,“ vysvětluje fotograf s tím, že právě tehdy se mu do očí vehnaly slzy. Malý Umrán však neuronil ani jednu. Mlčel. Podle zdravotní sestry, jež ho ošetřovala, se otřesený kluk rozplakal, až když uviděl rodiče. Ti prý zdravotníkům řekli, že o tom, co se jim stalo, nemohou mluvit, protože se bojí odplaty od Asadovy armády.
Umránův otec Mohammed v jednom z rozhovorů krátce po útoku také raději vystupoval jen po přezdívkou abú Alí. „Hrozně to bolí, když vaše děti padnou přímo před vašima očima,“ řekl pro The Telegraph. Ten také napsal, že jsou Umránovi tři roky a ne pět. Informace o chlapcově věku se zpočátku v médiích lišily. Většina se nicméně držela a dodnes drží prvně udávaného údaje.
Bitva o Aleppo |
Abú Alí se prý nejdřív musel vyhrabat z trosek, než našel Umrána i jeho bratra. Podle jeho tehdejších slov oba syny předal záchranářům a chlapcům nařídil, aby na sebe navzájem dávali pozor. Sám pak pokračoval v hledání dalších dvou dětí.
Fotograf v těch chvílích myslel na svou sedmidenní dceru: „Říkal jsem si, že to mohla být ona. Mohlo to být kterékoliv dítě v Aleppu nebo Sýrii.“ Dobrovolníci organizace Bílé helmy mezitím pokračovali v záchraně zbylých členů rodiny. „Umránova nejstarší sestra se na mě podívala a poprosila, abych ji nenatáčel. Vypnul jsem kameru a řekl: ‚Samozřejmě, zlatíčko. Nebudu,’“ vyprávěl Raslan.
Svět byl otřesen. Na chvíli
V sanitce s Umránem opravdu seděli i jeho sourozenci. Pozornost se však upřela jen na chlapce v oranžovém křesle. Přestože první dostupné snímky byly nekvalitní záběry vystřižené z videa, měly takovou sílu, že v médiích zaujaly hlavní pozici.
A moderátorka televize CNN Kate Bolduanová musela při uvádění zprávy o Umránovi zapojit velkou dávku sebeovládání, aby se nerozplakala v přímém přenosu. „On vůbec nebrečí. Ten kluk je v naprostém šoku. V jednu chvíli je ve svém domově a v druhou ztracen ve válečné vřavě a chaosu. Nejméně tři lidé byli v tomto sousedství zabiti. Toto je Umrán. Je naživu. Chtěli jsme, abyste to věděli,“ říká, zatímco ji několikrát zradí hlas.
Americká moderátorka se jen těžko brání slzám:
Ani autor dojemných záběrů nečekal, jakou odezvu vyvolají. „Když jsem se vzbudil a zjistil, že celý svět tu fotku používá a mluví o ní, doufal jsem, že se virálními stanou všechny snímky dětí a útoků v Sýrii. Aby svět věděl, jak vypadá zdejší život. Možná by pak válka i bombardování přestaly. Možná Umrán i má dcera Amal budou moci žít normálně jako děti jinde, říkal jsem si,“ dodal Raslan.
Dění v sanitce nicméně nedokumentoval sám. Jedno video pořídil i novinář Mustafa Sarút, jehož vyzpovídal list The Guardian. I Sarút mluvil o dětské nevinnosti, která narazila na krutosti válčícího světa.
Mluvčí americké diplomacie John Kirby pak Umrána nazval „opravdovou tváří“ syrského konfliktu. „Ten malý chlapec za svůj život nezažil den, kdy by v jeho zemi nebyla válka, smrt, destrukce nebo chudoba,“ poznamenal. Tehdejší prezident Spojených států Barack Obama zase v Bílém domě přijal šestiletého Alexe, který se v dopise nabídl, že zraněný Umrán může bydlet u něj. „Všichni bychom měli být víc jako Alex,“ nabádal Obama v OSN.
Ohořelé dítě probudilo Ameriku. Japonci na hlavu fotografa vypsali odměnu |
Člen Bílých helem Bibars Halabi nicméně varoval: „Pro Umrána mi puká srdce, ale lidé musejí vědět, že toto se tu děje každý den. Každý den zachraňujeme děti a rodiny. Každý den potkávám traumatizované rodiče poté, co přišli o dítě anebo jeho tělo v ruinách ani nenašli. Jen to teď zachytily kamery.“
A přesto se našli tací, kteří záběry neváhali zpochybnit. „Tento malý chlapec se stal symbolem války. Myslím, že tu fotku znáte. Jeho jméno je Umrán a je mu pět. Je celý od krve. Vyděšený a v šoku. Je něco, co byste tomuto chlapci a jeho rodině chtěl říct?“ překvapil novinář švýcarského kanálu SRF syrského prezidenta, když přímo během rozhovoru vytáhl nepříjemný snímek.
Asad odpověděl, že jde o falešnou fotku. „Podívejte se na internet a uvidíte, že tento chlapec byl i se svou sestrou zachráněn při dvou různých incidentech. Bílé helmy jsou fasádou pro an-Nusru,“ přesvědčoval novináře. I na samotné záchranáře se totiž vrhla syrská propaganda, podle níž jsou Bílé helmy teroristé, kteří falšují důkazy proti syrskému režimu. Od doby, kdy se do konfliktu v roce 2015 naplno vložilo Rusko, vlna dezinformací ještě zesílila.
Moskva také rázně popřela, že to byl její nálet, kvůli kterému rodina Dakníšových přišla o všechno. „Cynicky jste využili Umránovu fotku ve své protiruské propagandě,“ obvinil Kreml Západ. A také Čína snímek označila za „součást západní propagandy“.
Zakladatel Bílých helem zemřel. Našli ho mrtvého na ulici v Istanbulu |
Vedení organizace si nicméně vždy zakládalo na tom, že její záchranáři jsou neutrální a neozbrojení. Dobrovolníci, kteří před válkou pracovali jako hasiči nebo třeba učitelé, s nasazením vlastního života zachraňovali civilisty v oblastech ovládaných povstalci a díky kamerám natočili válečné zločiny spáchané syrským režimem včetně nejméně jednoho chemického útoku.
Podle Spojených států dobrovolníci z Bílých helem k roku 2019 v Sýrii zachránili přes 115 tisíc lidí, a to i z řad etnických a náboženských menšin. Za svou práci byla organizace s oficiálním názvem Syrská civilní obrana dvakrát nominována na Nobelovu cenu míru.
Malého Umrána lékaři po několika vyšetřeních v nemocnici známé pod kódem M10 propustili. A válka běžela dál. „Myslím, že za pár týdnů všichni na Umrána i Aleppo zapomenou. Dnes budou mluvit a plakat a tolik ho litovat a přát mu lepší budoucnost. A pak zapomenou. Možná, že Umrán zemře a nikdo si ho nebude pamatovat,“ předpověděl tehdy učitel angličtiny a protivládní aktivista Abdelkafe Hamdo.
18. srpna 2016 |
Rok poté. Všechno je (prý) jinak
O rok později se o Umránovi na chvíli psalo znova. Vyjasnilo se, že nebyl „fejk“. Skutečný syrský chlapec narozený do válečných nepokojů se uzdravil a i s rodiči se přestěhoval do jiného bytu. „Spadl na nás,“ řekl o starém domově novinářům ze CNN, když výjimečně dostali svolení s Dakníšovými mluvit. V té době už byla totiž tato část Sýrie dávno zpět pod Asadovou kontrolou – a stejně tak i mediální výstupy pořízené v Aleppu.
Chlapcův otec tehdy neskrýval vztek na aktivisty, humanitární pracovníky a světový tisk. Osudnou noc si prý totiž pamatoval úplně jinak, než jak ji hltali čtenáři a diváci daleko odsud. Za prvé Mohammed Dakníš upozorňuje, že situace nebyla ani zdaleka tak vyhrocená, jak se z onoho videa zdálo.
Krev na Umránově tváři ve skutečnosti nepatřila jemu, ale jeho otci, který ho zamazal, když jej vynášel z trosek. Chlapec byl navíc zraněn jen lehce, zdůraznil Dakníš s tím, že mu syna do sanitky odnesli bez jeho vědomí či svolení. Pravdou zůstává, že při náletu zahynul Mohammedův další syn Alí.
Jako kdyby spal... Fotka utopeného batolete dala lhostejným Evropanům facku |
Otec také tvrdí, že aktivisté z AMC Umrána ošetřili až poté, co si ho vyfotili a natočili. „A to přesto, že říkali, že je vážně zraněný,“ rozčiluje se. Bílé helmy však podle CNN popřely, že by se s lékařskou péčí čekalo. „Všem členům této rodiny jsme poskytli první pomoc,“ uvedl mluvčí organizace s tím, že byl chlapeček v těžkém šoku. Vážná zranění nicméně opravdu neměl.
Co však Umránova otce štve ještě víc, je celý cirkus, který se kolem chlapce rozjel. V jeho očích si z něj svět udělal loutku a využil ji k politickému boji. Aby syna ochránil před mediálním zájmem, ještě v době, kdy bylo Aleppo pod kontrolou povstalců, mu Dakníš ostříhal vlasy a změnil jméno. Fotka ze sanitky už si ovšem žila vlastním životem.
„Pravda je jedna věc. Oni ho využili způsobem, který nebyl pravdivý, a to mi vadilo. Ozbrojené milice a jejich média ho využily až přehnaným způsobem,“ tlumočí američtí novináři otcovy tehdejší pocity. Mohammed Dakníš navíc upozorňuje, že některá média jeho děti rovnou pohřbila.
Dakníš starší odpovídal moderátorce, která si podle listu The Independent během války pořídila selfie s těly zabitých povstalců:
الطفل عمران الذي حاولت قنوات سفك الدم السوري تضليل خبر اصابته بأنها ضربة من الجيش العربي السوري
ها هو الان يعيش في كنف الدولة السورية مع جيشها وقائدها وشعبها
„Pořád je zabíjeli a zase přiváděli k životu. Navzájem ze sebe dělali lháře a pak to popírali. Opravdu velmi, velmi mi to vadilo,“ dodává otec a CNN přidává dovětek, že není jasné, jak moc svobodně může tento Syřan na Asadem kontrolovaném území vlastně mluvit. Také další Syřané v západních médiích upozorňovali, že tato slova pravděpodobně nejsou z jeho hlavy.
Dakníš nechtěl, aby se o jeho rodinu ještě někdy zajímali novináři, natáčení však v průběhu času povolil syrským, íránským a ruským médiím. „Naštěstí byl jen lehce zraněn. Díky Bohu jsme poté, co armáda postoupila vpřed a znovu dobyla tato území, zpět ve svých domovech. Situace je teď velmi dobrá, díky Bohu,“ řekl muž ruské agentuře Ruptly.
Opoziční novinář Musa Omar to tehdy okomentoval slovy, že Umránův otec není doopravdy prorežimní. „Je rukojmím, vězněm pod režimní kontrolou, nucen říct každé jedno slovo z tohoto rozhovoru,“ podotkl.
V dalším interview zase Dakníš popsal, že mu rebelové nabídli přesun celé rodiny do Turecka včetně zajištění ubytování a nové práce, pokud potvrdí, že za tragickým náletem stáli Rusové. „Odmítl jsem to. Miluji svou zemi a oni mě nepřesvědčili. Jsou směšní,“ řekl.
Čí bomba mu spadla na dům, však nevěděl. K událostem z noci 17. srpna 2016 se po roce vyjádřilo i AMC, které zdůraznilo, že nahrálo ruská válečná letadla vzlétající z jedné z tamních základen ruské armády těsně předtím, než se dům Dakníšových zhroutil. Sám Umrán měl po roce jasno jen v tom, že chce být obráběč kovů stejně jako jeho otec.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy ikonických fotografií – ať už vznikly na bojištích, sportovištích, na koncertech nebo „jen“ zachycují obyčejné lidské osudy. Již jsme psali: Kung-fu šok v Premier League. A Cantonu štvalo, že drzouna nekopl víc Šílený pohled syfilitika. Co skrývá poslední Leninova fotka Selfie plné zmaru. Antarktida je strašné místo, napsal Scott před smrtí Stando, ty jsi vyfotil zázrak. Jak vznikl unikátní snímek v louži? „Tak to Palach nechtěl.“ Fotka skauta vyprovodila Čechy do normalizace |
