Podepsal jej asi v tranzu, protože u dnešního soudu získal rozsudek, že byl spolupracovníkem StB nevědomým. Zveřejnit, že fízlem byl, je právě ten nedovolený zásah do osobnostních práv agenta.
Zasažený agent se může podle zákona domáhat finanční satisfakce, sankce a náhrady škody. Kdo se chce bavit ještě strašlivěji, připomene si, že ministerstvo vnitra má podle zákona seznam agentů StB zveřejnit, čili zasáhnout do jejich osobnostních práv, a umožnit jim vysoudit finanční obnosy.
Česká země věru není žádný právní stát. Je to stát poloprávní. Být udavačem StB znamená nepochybně být nemravným člověkem. Ale udavači StB mají v českém státě velkou moc.
Nejenže ovládají soudy, které jim vystavují klamavé listiny bezúhonnosti. Nejenže jim po třinácti letech už odlehlo a dnes jsou velmi agresivní, a člověk aby se jich zas už pomalu bál, ale dosáhli už takové moci, že i parlament pro ně vytvořil zákon, který jim umožní opět přijít k penězům.
Řekněte o udavači, že byl udavač, a on se na váš úkor u soudu ještě obohatí, protože má prý ta bezectná osoba nějaká osobnostní práva. Proč mají takovou moc? Protože jich bylo mnoho, jsou na vlivných místech, protože spolu drží a jejich odpůrci jsou naivní lidé.
Zanedlouho si za své udavačství prosadí příplatek na penzi. Příplatek mohl by se získat snížením penzí lidí, které kdysi udali. Česká spravedlnost mohla by se pak šklebit po svém. Zkusme to: Eva se jmenoval Vitásková. Podepsal akt, ale nevěděl to. Jak si to my odpykáme?
