Členové souboru Vertigo, který se doma jen zřídka sejde v plném obsazení, se podílejí i na dalších projektech, které přitom mají i značně odlišný charakter. Zvlášť aktivní je mnohostranný saxofonista Marcel Bárta.
Jeden z vedoucích hlasů Bártovi patří na albu Projekt Z, jehož je účasten spolu s kytaristou Petrem Zelenkou, s bubeníkem Danielem Šoltisem (rovněž z Vertiga) a se španělským flétnistou Rodrigo Parejem (recenzi na tuto nahrávku najdete ZDE). Celkové ladění tam alespoň zčásti připomíná jemný postmodernistický pohled na dědictví free jazzu.
O albuDoMa Ensemble Dorota Barová, violoncello,voice, line6; Marcel Bárta, saxofony, basklarinet. CD, stopáž 56:14. Vydala firma Polí5. |
Bártovo dueto DoMa Ensemble se zpěvačkou a violoncellistkou Dorotou Barovou (jinak jeho partnerkou z Vertiga) však vyznívá zcela jinak. Barová přitom hraje také na elektronickou pomůcku "line6" - v podstatě prý jakousi novou a zdokonalenou obdobu kytarové "kouzelné krabičky". Při zpěvu (většinou bez textu, jen na vokál) na ni vyrábí cinkavé perkusivní zvonky, ale také dlouhé držené, téměř dechově znějící tóny doprovodu, a k tomu občas na cello doplňuje i pizzicatovou basovou linku. Duo tak působí jako barevně bohaté trio nebo i kvarteto. Album bylo natočeno ve studiu, ale (podle Bárty) bez jakýchkoliv playbacků a jeho zvuk je prý možno opakovat kdekoliv v klubu - byť ne v tak technicky dokonalé podobě.
Jedenáct nahrávek v rozsahu od tří do osmi minut jsou skladby obou členů dueta - většinou podepsané společně. Převládá přemýšlivý, zadumaný zvuk a la ECM (tedy známý z nahrávek této proslulé mnichovské firmy). V úvodní Létavici se blíží soudobé "vážné" hudbě, ale například ve skladbě Andromeda jej vystřídá útočná, téměř freejazzová exploze. A je tu i návrat ke kdysi oblíbenému jazzovému recitativu „jazz and poetry“ s textem, který s náležitou civilností přednáší jeho autor David Růžička.
Obal alba DoMa Ensemble
Je to nový zvuk, náladově i výrazově odlišná kombinace, jakou jsme v domácích luzích a hájích dosud neslyšeli a ukazuje, že hledání našich jazzových třicátníků může přinést ještě lecjaké překvapení. Ale jazzové cítění, nepřehlédnutelné ve zvuku Bártových saxofonů, které střídají rejstříky i barvu, umožňuje komunikaci se standardním kádrem jazzových posluchačů, schopných vnímat tyto nové proměny v soudovém jazzu. Závěrečný kraťas Lato nabízí obvyklé smiřlivé rozloučení zpěvu Doroty Barové s jazzově pizzicatovým basovým doprovodem na cello a Bártovým sólem v odpovídající náladě.
