Sport je v každém případě důležitým fenoménem v životě společnosti a proto o něm mluví i církev. To však není nic nového, o sportu se církev zmiňovala od svého počátku. První text věnující se tomto tématu najdeme v Bibli u sv. Pavla.
I mnozí papežové vnímali asketickou dimenzi sportu na základě Pavlových slov v listě adresovaném korintským křesťanům, kteří každé dva roky pozorovali ve svém městě jarní isthmické hry: "Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“ (1 Kor 9,24-27)
Papež sportovců
Zvláštně v posledních sto letech se někteří papežové vyjadřují o sportu a sportovcích nebo hovoří k lidem, kteří sport praktikují. Činí tak u příležitosti velkých sportovních událostí jako je olympiáda, mistrovství světa ve fotbale nebo nejrůznější setkání se sportovci.
. Přítel sportovcůPapež Pius XII. byl nazýván "přítel sportovců“, protože ve Vatikánu nechal zbudovat sportovní halu |
První promluvu najdeme u papeže sv. Pia X., prvního papeže, který se roku 1905 setkal se sportovci v zahradě sv. Damasa. Papež Pius XII. byl nazýván "přítel sportovců“, protože ve Vatikánu nechal zbudovat sportovní halu. Také Jan Pavel II. byl známý jako "papež sportovců“ a tomuto tématu věnoval mnohá zamyšlení.
Před olympiádou v Aténách v roce 2004 se Jan Pavel II. rozhodl založit "úřad pro sport“. Protože podle papeže "sport má významnou roli nejen v soukromí, ale i v celosvětovém měřítku.“ Úkolem tohoto úřadu je mimo jiné zprostředkovávat národním a mezinárodním organizacím kontakt s církví, navrhovat studijní témata, která souvisí se sportem, organizovat a podporovat iniciativy, které ukazují svědectví křesťanského života mezi sportovci, a podněcovat místní církve k pastorační péči ve sportovním prostředí.
Proč sportovat
Ale jaký by měl být cíl sportu, proč bychom měli sportovat a účastnit se nejrůznějších turnajů a setkání? Jen kvůli výhře, kvůli penězům nebo kvůli něčemu jinému? Každý ať si odpoví po svém, ale ať se také zamyslí nad tím, že sport by měl podporovat zdraví, harmonii těla a důstojnost člověka.
. Služba člověkuSport musí být vždy ve službě člověku a ne naopak. Jinak se člověk stává otrokem a to, co mělo pomáhat, pak škodí. |
Neustále stoupá počet obézních a nemocných lidí, často kvůli životu plnému stresu. Právě sport a aktivní odpočinek je pro tělesné zdraví velmi důležitý.
Kromě toho však existuje ještě jiné "zdraví“, které sport dává. Pokusím se nastínit čtyři hodnoty, které by ke sportu měly patřit:
1. vychovávat, rozvíjet a posilovat tělo;
2. připravit tělo na službu duši a celému člověku;
3. napomáhat člověku k dokonalosti;
4. přibližovat člověka Bohu.
Sport musí být vždy ve službě člověku a ne naopak. Jinak se člověk stává otrokem a to, co mělo pomáhat, pak škodí.
Sport, ve kterém se dodržují pravidla "fair play“, je výchovným nástrojem a spojuje lidi v lidských a duchovních hodnotách.
U příležitosti mistrovství světa ve fotbale v Itálii v roce 1990 řekl papež Jan Pavel II. hráčům: "Na vás se dívají lidé celého světa. Buďte si vědomi své zodpovědnosti. Nejen vítěz na hřišti, ale celý člověk má být vzorem pro miliony mladých lidí, kteří žízní po vzorech a ‘lídrech’. Potřebují vzory lidí, kteří umějí komunikovat a mají smysl pro kázeň, čestné lidi, kteří se radují z altruismu. Toto vaše svědectví vám může pomoci žít osobní život s nadšením!“
