Kolem roku 1450 se dům údajně nazýval U kamenného beránka. V kronice z roku 1541 je však už možné se dočíst o "domě u Jednorožce na rynku". Jednorožec v erbovním kumštu představoval vzepjatého mladého oře s rohem uprostřed čela coby symbolem síly a útočnosti. Spojení jednorožce s pannou znamenalo zkrocení mužské síly erotickým svazkem. Jak vidět, sexu, který se táhne staletími jako červená nit, neuniklo ani domovní znamení. Divoké zvíře se stalo v přítomnosti nevinné dívky klidným a laskavým. Jenže ona toho využila, spoutala ho a lovci mohli získat kýženou trofej - roh sloužící proti hadímu uštknutí. Mistr kameník kolem roku 1630 znamení poněkud upravil a vylepšil, ale o mystické podobě jednorožce se poněkud neinformoval. Takže se znovu dostáváme k otázce, co vlastně na průčelí domu číslo 17 vidíme. Může a nemusí to být nedokonalý jednorožec. Nemusí, ale může to být beran, který časem ztratil jeden roh. Ergo kladívko - dívenka buď jednorožce zvládla a zkrotila - jak jí velí mystická tradice, nebo vede krotkého beránka třeba na pastvu.
Další domovní znamení na Staroměstském náměstí, která stojí za zhlédnutí, jsou na domech U červené lišky, U lazara, U zlatého velblouda, U bílého anděla a U zlatého koníka. V domě číslo 18 U kamenného stolu býval literární salon, kam docházel Franz Kafka i Albert Einstein. Vinárna U Bindrů byla v domě číslo 25 už v 16. století. Tehdy se dům nazýval U človíčků, prý podle malých skřítků, kteří sídlili ve sklepě a občas obveselovali i otravovali štamgasty, když v povznesené náladě odcházeli domů. Zajímavý příklad jak naši prapředci dokázali zatočit s případy korupce, podává palác Kinských. Aby byla povolena jeho stavba, podplatil majitel tři konšely. Když se na to přišlo byli konšelé údajně popraveni na třech šibenicích, které byly kvůli tomu před rozestavěným palácem postaveny. Tři kameny v dlažbě pak označovaly toto místo ještě desítky let. Palác však byl s úspěchem dostavěn. O tom, zda byl potrestán i ten, kdo konšely podplácel, dobové zdroje mlčí.
Celá kniha by mohla být napsána o pověstech vztahujících se k Staroměstskému orloji. Za zmínku stojí tvrzení, že kostlivec na orloji může předpovědět poslední bitvu českého národa. Této osudné apokalypse může zabránit malý nevinný hoch, který ve chvíli, kdy orloj odbíjí půlnoc, vyběhne od Týnského chrámu a kamenem rozbije hlavu kostlivci dřív, než zakokrhá kohout. Odmyslíme-li, že malé děti v tu chvíli už dávno spí, museli bychom obdivovat přesnou trefu, jakou by chlapec musel mít. Poněkud strašidelnější úlohu má jiný hoch v další pověsti. Desetiletý Aron, syn Žida Abelesa, byl pohřben v přístěnku levé lodi Týnského chrámu. Při renovaci zdi se zjistilo, že tělo mrtvolky existuje v neporušeném stavu. Chlapce zavraždil jeho vlastní strýc, když se dozvěděl, že Aron se skamarádil s jezuitským řeholníkem, který ho v Klementinu potají pokřtil. Strýc byl jat, mučen a lámán v kole na pražském popravišti na Šibeničním vrchu. K překvapení všech přítomných i on těsně před smrtí přestoupil ke křesťanství. Pražské pověsti mají ta nejroztodivnější rozuzlení.
