Do Prahy jste se z Bratislavy přestěhovala před deseti lety. Tak dlouhá je i vaše kariéra v Amazonu. Byla práce pro Amazon důvodem stěhování?
Práce to tehdy byla, ale ne pro Amazon. Do Česka jsem přišla po ukončení vysoké školy s tím, že je ten správný čas na změnu. Chtěla jsem si v Praze najít zaměstnání a chvíli zůstat. Vlastně trochu naivně jsem si tehdy myslela, že tu na mě budou všichni čekat s otevřenou náručí, ale tak tomu samozřejmě nebylo. Práce nakonec přišla, ale víceméně náhodou. Tehdy jsem se hlásila na pozici inzerovanou přes personální agenturu. Poslala jsem životopis a už za dvě hodiny mi z agentury volali, že můj profil sedí přesně na pozici, jakou hledají, a pokud mohu, ať ještě ten den dorazím na pohovor. V tu chvíli jsem zjistila, že jde o Amazon, který sídlí v Dobrovízi. Tehdy jsem neměla auto a taky jsem se dozvěděla, že pokud mě vezmou, budu do práce jezdit 1,5 hodiny. V Praze jsem byla asi dva týdny a ještě se ani nevyznala v metru. Začátek tak byl rozhodně zajímavý. (smích) Dopadlo to tak, že mi ještě ten večer po pohovoru volali, že mě berou. Myslím si, že to tak prostě mělo být.
Letos to už bude deset let, co v Amazonu pracujete...
Ano, i pro mě je to neuvěřitelné. Myslela jsem si, že v Česku budu dva roky a pak se posunu ještě více na západ. Ale už jsem zůstala. Jsem tu spokojená a ani jsem nepřemýšlela, že bych z Prahy nebo Amazonu chtěla odejít.
Jak byste popsala své kariérní začátky? Na Slovensku jste měla práci, než jste přišla sem.
Pracovala jsem při studiu jako recepční. Byla to první příležitost nahlédnout do personalistiky a zpracovávání mezd. Tam jsem zjistila, že HR není jen o lidech, ale i o číslech a tabulkách. Potom jsem pracovala v personální agentuře v Bratislavě a jedním z našich klientů byl právě Amazon. Takže značku jsem poznala už na slovenském trhu.
Amazon v Česku před deseti lety rovněž teprve začínal.
Já do Amazonu nastoupila asi tři měsíce poté, co se nová budova logistického centra otevřela. Vlastně jsem byla první zaměstnanec personálního oddělení v České republice, můj šéf byl Francouz a kolegové Němci. Na začátku šlo hlavně o vysvětlování, například že osobní složky se musí vést i v papírové formě. Kolegové se proto museli seznámit i s českým zákoníkem práce. Bylo to náročné období, ale ráda na to vzpomínám. Nikdy jsem se nenaučila tolik jako první rok v Amazonu.
Byla personalistika vaše první volba, chtěla jste jít vždy touhle cestou?
Původně jsem chtěla být psycholožkou, což je v podstatě docela blízký obor. Po střední škole jsem ale nakonec začala studovat personalistiku. Stále jsem si myslela, že to bude jen o lidech. Až po nějaké době mi došlo, že mluvíme o rozpočtech, tabulkách a podobně. Personalistika je vlastně personální management, a to mě nasměrovalo k manažerskému postu.
Na pohovoru jste na druhé straně stolu seděla naposledy možná před deseti lety. Vybavíte si ještě nějaké své dojmy?
To není úplně přesné. Před třemi lety jsem byla povýšena na pozici HR manažera a nebylo to automatické povýšení, musela jsem projít pohovorem. Připravovala jsem se na něj týdny, možná měsíce. Sepisovala jsem své úspěchy za poslední roky. I proto, že proces znám právě z druhé strany. Pozice HR manažera byl pro mě milník, kterého jsem chtěla do třicítky dosáhnout. Když jsem pak měla příležitost, říkala jsem si, že to opravdu nesmím pokazit. Dala jsem si na tom tedy záležet, aby se to podařilo, a naštěstí ano.
 Zuzana Zajacová
|
Covid změnil mechanismy fungování, na jaké jsme byli zvyklí. I výběrová řízení už jsou jiná. Dá se kvalitní výběrové řízení udělat online?
My děláme pohovory běžně online, je to méně časově náročné. Vidíte kandidáta i pohovorujícího na kameře. Je to trochu jiné než osobní rozhovor, ale stále lepší než jen přes telefon. Účast na pohovorech patří mezi mé povinnosti, ale hledání kandidátů už ne, na to máme jiné oddělení.
U online pohovorů trochu chybí osobitost, přeci jen „face to face“ na sebe lidé nějak působí. Hrají při pohovorech roli i sympatie? A nechybí v online prostředí?
Prvnímu dojmu naživo se nic nevyrovná, to je prostě fakt. My si s touto bariérou ale umíme poradit. V procesu výběrového řízení, máme připravený set behaviorálních otázek týkajících se předchozích pracovních zkušeností. Například kdy naposledy řešili nějakou komplikovanou situaci. Tím, že musejí popsat celou situaci, víme, jak by reagovali v budoucnosti. I když se tedy nevidíme naživo, to, co potřebujeme, zjistíme v odpovědích. Finální rozhodnutí musí být rozhodnutím všech, kteří dělají pohovor. Standardně jsou za naši stranu jakožto firmu tři účastníci. Před rozhodnutím si navzájem čteme zpětnou vazbu, kterou jsme po pohovoru napsali. Každý případ si projdeme a i člověk, který na pohovoru nebyl, by měl být na základě informací schopen rozhodnout. Takto se snažíme odbourat názor na první pohled. Každý má šanci nás přesvědčit svými zkušenostmi.
Je něco, co vás na člověku zaujme, ať už jde o zkušenosti, studium, nebo koníčky, že záhy usoudíte, že je vhodným kandidátem?
Nevím, jestli to tak mají všichni personalisté, ale mě zajímá, jaké mají lidé koníčky. Lépe si tak člověka zapamatuji. Není to samozřejmě to, na základě čeho se rozhodnu, ale dokážu si kandidáta lépe spojit s ostatními informacemi v životopise. Fotky v životopisech už dnes nebývají, alespoň tak mám něco, na základě čeho si kandidáta vybavím.
Fotky už dnes nejsou součástí životopisů? To mě překvapilo...
Záleží, na jakou pozici se kandidáti hlásí. Když má LinkedIn, ihned vidíte životopis i fotku, ale není to věc, na kterou se dívám jako první. Náš náborový systém nám přepíše informace do kolonek, kde pak fotka není.
Co je hlavní náplní vaší práce?
Každý den dělám něco jiného. To mě na mé práci baví nejvíc. Ráno si připravím agendu na daný den, ale pak se to stihne ještě pětkrát změnit. Některé společnosti píší do inzerátů, že se jedná o dynamickou práci. No tak u nás to platí na sto procent.
Ráno pro mě začíná mítinkem s vedením společnosti, kdy vedoucí jednotlivých oddělení odprezentují to nejdůležitější pro daný den, čemu se chtějí věnovat a případně výsledky předchozího dne. Díky tomu se občas stane, že se změní priority. Například že se někde něco pokazilo a podobně a je třeba to řešit. V mém oddělení je 30 zaměstnanců. Na svůj tým jsem pyšná, většinou zvládnou sami zmanažovat komunikaci se zaměstnanci, a já se tak mohu věnovat své manažerské práci, tj. partneringu se senior managementem, strategickému směrování, plánování do budoucnosti a projektové práci.
Velkým tématem v oblasti personalistiky jsou v současnosti rovné příležitosti a podmínky žen a mužů. Podle studie PwC Women in Work z roku 2022 však ženy stále vydělávají méně než muži, a to v průměru o 20 %. Oproti západním zemím Česká republika i nadále zaostává i v počtu žen zastoupených ve vedení firem.
Mrzí mě, že v České republice máme takovou nerovnováhu. Nepřijde mi to fér a pro mě osobně je to důležité téma. Myslím si, že co se týče zastoupení vedoucích pozic, hodně jsme se v republice posunuli oproti situaci před deseti lety a době, kdy se o tom tolik nemluvilo. Mám pocit, že si to nyní za svůj cíl dává každá firma. A to je dobře. Já sama jsem na vedoucí pozici. Jsem jedna z těch, kterým se to podařilo. Když jsem nastoupila do Amazonu, byl můj manažer muž, pak žena, poté opět muž a poté žena. Takto se to střídalo, takže u nás ve firmě je to obvyklé. I můj tým je také víceméně takto vybalancovaný.
Jaká je situace v Amazonu? Přibližují se pracovní podmínky žen a mužů?
V Amazonu více než 40 procent zaměstnanců jsou ženy a všem nabízíme transparentně stejné podmínky. U nás rozdíly neděláme.
Jiný výzkum, který realizoval Sociologický ústav Akademie věd ČR v roce 2003, o postavení žen na trhu práce, zase říká, že ženy s dětmi předškolního věku, po mateřské dovolené a starší ženy patří mezi tři z pěti nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Co si o tom myslíte, došlo za vaši kariéru k posunu?
Ano, došlo. V Amazonu máme asi 15 procent zaměstnanců na zkrácený úvazek. Využívají to zejména ženy, z této skupiny využívá zkrácených úvazků asi 20 procent. Pro ženy je to šance, jak pracovat dva až tři dny v týdnu, aby se mohly vystřídat s partnerem, a není to proto tak náročná volba.
Když se podíváme obecně na trh, myslíte, že by ženy měly být v manažerských pozicích? Jaké k tomu mají předpoklady?
Určitě, stejně jako muži. Každý z nás může přinést společnosti něco nového. Pocházíme z různých prostředí, máme jiné názory, nápady. Jen tak mohou vznikat kreativní týmy. Můj manažerský styl je můj, ne nějak typicky ženský. Dělám to podle sebe, podle toho, co jsem si v životě prožila, co mě zformovalo, do toho, kde teď jsem. Jako každý dělám chyby, ale ve vedení týmu se víc než na ně soustředím na to pozitivní a na to, co se podařilo. Jen tak může být můj tým úspěšný a jen tak se v něm můžou vyvíjet i jednotlivci.
Poradila byste ženám na prahu kariéry, ať jdou za tím, co chtějí?
Přesně. A aby zůstaly samy sebou.
Podle studií si však ženy často nevěří, například o povýšení si spíše neřeknou.
Já se snažím ženám v mém týmu ukazovat, že kariérní rozvoj mají ve svých rukách. Nedávno jsem byla na školení v rámci našeho programu Women in Leadership (Ženy ve vedení). Byly to dva dny zaměřené na rozvoj a motivaci žen, aby si více věřily a věděly, že příležitosti jsou tu. Nejvíce inspirativní pro mě byla polská kolegyně na pozici regionální manažerky pro technický tým. Vyprávěla nám o své profesní cestě a o tom, jak skloubit roli matky a vrcholové manažerky. Myslím, že tyto programy jsou důležité. Nastavují zrcadlo.
V Amazonu máte velmi vstřícné podmínky mateřské i otcovské dovolené…
Máme dva benefity, které podle mě mnoho firem nemá. Když odejde matka na mateřskou dovolenou, doplatíme jí 14 týdnů mzdu, protože podpora státu nemusí být vždy dostatečná. U rodičovské dovolené doplácíme 6 týdnů. Otcům, pokud to nejsou oni, kdo nastupuje na rodičovskou dovolenou, potom nabízíme 6 týdnů placené dovolené, aby po narození dítěte mohli být s rodinou doma a užít si toto období.
Využívají toho novopečení tatínci?
Ano, v podstatě všichni. Vezměte si, že to je 6 týdnů dovolené, kterou dostanete navíc ke klasickým pěti týdnům. Navíc v době, kdy se vám narodí dítě. Doufám, že doma v této době maminkám skutečně pomáhají. (smích) Využívají to všechny skupiny zaměstnanců, manažeři i zaměstnanci na nižších pozicích.
Vedle mateřské a rodičovské dovolené funguje ve firmě ještě program Ramp Back. O co jde?
Znamená to postupný návrat do práce. Ve chvíli, kdy např. ukončíte rodičovskou dovolenou, se můžete vrátit na poloviční úvazek po dobu osmi týdnů a postupně si to navyšovat, aby to nebyl takový šok nejen pro vás, ale celou vaši rodinu. Tento program může pomoci s návratem ale i zaměstnancům po dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Jak vás vaše práce ovlivňuje v osobním živote? Co si s sebou nosíte domů?
Nosím si domů počítač, ale vlastně ho doma nikdy nezapínám. Jsem ten typ člověka, který je rád, když ví, že tam ten počítač je, kdyby se něco krizového stalo. Snažím se o víkendu relaxovat a vypnout, abych se v pondělí mohla vrátit odpočatá. Můj partner pracuje z domova, a to v americkém čase, obchoduje s kryptoměnami, tak se během týdne stará o naše zvířátka. Máme jich osm: psa, králíka a morčata. Těch jsme ale tolik neplánovali. Koupila jsem si dvě morčecí holčičky, ale obě už byly březí. No a já o ně převezmu o víkendu péči a užívám si to. A vlastně - s partnerem jsme se potkali v Amazonu.
Takže jste si domů z Amazonu přece jen něco „přinesla“…
No vidíte! (smích) On tam pracoval ve finančním oddělení.
Zmínila jste jednu krásnou věc. Myslím si, že lidé dnes už moc odpočívat neumějí. Vidím to na sobě, kdy ještě večer nebo o víkendu sedám k počítači. Mělo by to být součástí rituálu, že člověk jde domů a tam si odpočine, užije si víkend, nečte si maily na dovolené a podobně. Taková mentální psychická očista…
S tím úplně souhlasím. Když si o víkendu neodpočinete, tak jedete nonstop. Máte pocit, že stále musíte kontrolovat telefon a sledovat maily. Není to fér vůči vám ani zaměstnavateli, protože nemůžete dávat práci 100 procent. Musíte na chvíli vypnout, abyste mohli nabít baterky. Já osobně to mám tak, že pokud mi nezvoní telefon, přes víkend nepracuji. Mám to takto nastavené, že kdyby někdo něco potřeboval, zavolá mi. Distribuční centrum funguje i o víkendu, ale já mám tým, který tam je, a plně mu důvěřuji. Nemám potřebu jim do toho zasahovat. Věřím, že když u mě vidí, že nepracuji večer a o víkendech, ani oni nemají tendenci to dělat. To je ten příklad, který chci, aby u mě viděli.
Měla jste to takto vždy?
Ne. (smích) Když jsem nastoupila, byla jsem tak nadšená, že jsem v Amazonu, že jsem pracovala každý víkend, po večerech. Naštěstí mi to dlouho nevydrželo, když jsem si uvědomila, že tak to nemá fungovat. Když si odpočinu, jsem více produktivní, jinak tomu nedám 100 procent a svět se beze mě nezhroutí. Není to cesta, kterou bych chtěla jít dlouhodobě.
Máte nějaký fígl pro lidí, kteří to neumějí? Jak se to naučit, srovnat si v hlavě?
Myslím si, že každý k tomu musí dojít sám, uvědomit si, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je důležitá. Neznamená to, že nemáte tu práci rádi, ale že máte čas i na své blízké a své koníčky. V práci se svým zálibám nevěnuji, tak proč bych se měla doma věnovat práci? Nedává to smysl. Každý si to musí nastavit sám a dospět k tomu.
Podporujete to v týmu, aby lidé odpočívali a pak podávali efektivní výkon?
Ano, snažím se je k tomu vést. Osobně jsem k tomuto životnímu stylu dospěla už dávno, ale myslím si, že kdo je na začátku kariéry, dává práci často na první místo, chce si vše vyzkoušet, je to pochopitelné. Myslím, že každý touto fází projde.
Máte vyhlídky do budoucnosti, co byste chtěla v budoucnu v Amazonu změnit? Nebo něco na své práci, u sebe?
Krásná by byla dovolená na adopci zvířat. Nebo aby byla zvířata u nás v práci povolena, což samozřejmě z bezpečnostních důvodů v distribučním centru není možné. Ale vážně, v posledních letech se hodně mluví o diverzitě a inkluzi. U mě je to něco, co jsem vnímala už od dětství, že jsme si všichni rovni, a nechápala jsem, proč bychom se o tom měli bavit. Byla jsem tak vychovaná. V Amazonu máme v této oblasti spoustu aktivit, intenzivně se tématům DEI věnujeme a jsou pro nás opravdu důležitá. Ráda bych žila v ideálním světě, kde by to všichni chápali stejně a vše bylo spravedlivé.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
