Dětí bude čím dál méně. Bezdomovců na ulicích z řad důchodců začne valem přibývat: stát totiž nebude mít na jejich penze.
Pracující lidé budou "ekonomicky obtížné" skupiny obyvatel těžce snášet. Nepomůže ani česká inteligence.
Vysokoškoláci totiž v Česku nezůstanou a budou rozvíjet hospodářství třeba ve Spojených státech, kde je čekají lepší příležitosti a ohodnocení jejich práce. A česká ekonomika bez potřebných reforem nebude schopná konkurovat.
To jsou jen některá varování sociologů a ekonomů, kteří vypracovali na objednávku ještě expremiéra Vladimíra Špidly studii o tom, kam dospělo Česko a co ho čeká. Mluví se v ní o hrozící sociální i morální krizi.
1. Čechů se rodí čím dál méně
Čechů ubývá a nejspíš se tento trend v následujících letech zásadně nezmění. Studie proto volá po rychlé a promyšlené rodinné a imigrační politice. Podle jejích autorů je třeba myslet také na starší lidí, motivovat je, aby pracovali i po dosažení důchodového věku.
Vláda však zatím zůstává spíš u dílčích kroků. K důchodové reformě se zatím neodhodlala. "Novomanželské půjčky nebo výstavba bytů nedonutí lidi masově mít děti," upozorňuje v souvislosti s politikou vlády Stanislava Grosse jeden z oponentů studie, Petr Mareš z Masarykovy univerzity v Brně.
Vymírající Česko mohou dočasně podle expertů zachránit cizinci. Ministerstvo sociálních věcí už spustilo pilotní projekt, v jehož rámci se mohou Bělorusové, Moldavané, Kazaši, Bulhaři a Chorvaté dočkat po dvou a půl letech povolení k trvalému pobytu v Česku.
2. Máme strach z cizinců. Jsme lhostejní
Sociologové varují před stále rozšířenou nechutí Čechů přijímat mezi sebe cizince. "Tady hrozí konflikt. Společnost se spíše uzavírá a trvale odmítá etnické a kulturní odlišnosti," upozorňuje vedoucí týmu autorů Martin Potůček.
Česká společnost prochází podle sociologů rovněž morální krizí, která souvisí s prohlubováním rozdílů mezi životní úrovní. K tomu přispívá také v posledních letech rostoucí nezaměstnanost, uvádí se ve zprávě.
Lidé se stali více lhostejní k svému okolí. Ale ne vždy, například v době přírodních katastrof, kdy se naopak obvykle vyburcují k mimořádným gestům solidarity. "Jedním z nejdůležitějších zdrojů rozvoje země je společné sdílení rizik," míní Potůček.
3. Nebudeme-li vzdělaní, neuspějeme ve světě
Bez kvalitního vzdělání nebude země schopna obstát ve stále silnější konkurenci, kterou přináší i členství v Evropské unii.
České školství totiž podle studie produkuje především masovou, krátkodobou a levnou pracovní sílu. Vysokoškolsky vzdělaných lidí je podle OECD 12 procent, což je málo. Situace se pomalu zlepšuje. Až polovina maturantů pokračuje ve studiu.
"V prvé řadě je nutné vytvořit takové prostředí, které bude lidi všech generací vtahovat znovu a znovu do vzdělávání," uvádí se ve studii, která připouští, že peníze ze státního rozpočtu české školství nespasí.
"Je třeba přijít s dalšími zdroji, jako například zavedení sociálně únosného školného i na veřejných vysokých školách," docházejí k závěru autoři.
Další z oponentů dokumentu, hlavní ekonom Raiffeisenbank a bývalý vicepremiér Pavel Mertlík vidí problém v nízké popularitě technických oborů. "Nechci nikoho urazit, ale lidé s humanitním vzděláním hůře hledají práci na rozdíl od lidí, kteří se naučí alespoň počítat," říká Mertlík.
To si stát uvědomuje a ve své vysokoškolské koncepci slibuje, že se zaměří na podporu studia přírodních a technických oborů.
4. Ekonomika potřebuje další reformy
Ani v ekonomické oblasti si Česká republika nevede tak, jak by teoreticky mohla. Hospodářství neprošlo dostatečnou restrukturalizací, je stále orientované spíše na těžký průmysl, který je zároveň drahý, spotřebuje totiž spoustu energie.
Studie tady důrazně volá po modernizaci výrobních technologií. A zejména pak po reformách, které budou vlády sebevědomě prosazovat. "Je třeba podpořit malé a střední podnikání, reformovat veřejné finance, zdravotní a penzijní systém," vyjmenovávají nutné systémové změny autoři.
Česká ekonomika by pak mohla podle Potůčka ročně růst až o osm procent, a ne o tři procenta, což je stále více, než je průměr starých členských zemí Evropské unie. Osmiprocentní růst však ekonom Mertlík považuje za přehnaně optimistický předpoklad, který se v příštích letech podaří jen těžko naplnit.
5. Vytvořit nový systém bezpečnosti země
Ačkoli střední Evropě nehrozí bezprostřední válečný konflikt, musí být stát připraven reagovat na všechny možné hrozby. Češi nesmějí být podle studie pasivní vůči diktátorům, podceňovat extrémní nacionalismus a vláda by se měla vyvarovat příliš obecných bezpečnostních strategií.
"Často řešíme problémy minulosti, budoucnost nás může překvapit. Proto je třeba vytvořit nový systém komplexní bezpečnosti země," míní Potůček. Podle něho je třeba se věnovat především rostoucí roli zpravodajských služeb či zpracovávat důkladné prognózy možného vývoje a následné reakce.
Česko by také mělo lépe umět těžit ze svého nového členství v Evropské unii. To bude za předpokladu, že se úředníci a politici naučí, jak unie funguje. Země by si také měla lépe ujasnit, jaké cíle v rámci EU sleduje.
"Naše zahraniční politika by se měla věnovat těm zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky, s nimiž jsme měli tradičně dobré vztahy, a to nejen ekonomické," míní autoři studie.
Tím mají na mysli především oblast Balkánu, země Blízkého východu a nástupnické státy bývalého Sovětského svazu. Za důležitou část české zahraniční politiky považují také rozvojovou pomoc zaostalým regionům. "Může to přinést zajímavé možnosti pro české hospodářství i propagaci České republiky," míní.
