Dnešní šéf sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím (ODS) už tenkrát seděl v poslanecké lavici a zvedal ruku pro zákony transformující Českou republiku po čtyřiceti letech totality. Vicepremiér a ministr obrany Martin Barták právě skládal závěrečné zkoušky na lékařské fakultě a snil o kariéře neurochirurga. A dnešní první náměstek ministra vnitra Jiří Komorous? Ten nastupoval k Protinarkotické brigádě Federálního policejního sboru a brzy se měl stát úspěšným šéfem policejní jednotky pro boj s narkomafiemi.
Dnes jsou Vidím, Barták a Komorous lidé se značným vlivem na bezpečnostní složky státu. Současně jsou všichni tři blízkými kamarády zpěváka považovaného za otce českých skinheadů. Pravda, Landa mezitím sundal bomber, stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších umělců a neustále opakuje vzletné fráze o dobru a lásce.
Zpěvák, poslanec, ministr i náměstek jsou přitahováni zbraněmi, bojovými uměními a okázalým prosazováním "dobra". Všichni čtyři byli členy nebo sympatizanty zpěvákova řádu Ordo Lumen Templi.
Rytíři z garáže
"Daniel je snílek a má trochu potíž, že se příliš neorientuje v cifrách. Chtěl zduchovnět národ, postavit největší katedrálu v Evropě, nemocnice, školy... Bylo velmi příjemné si s ním povídat," říká Vidím, s nímž zpěvák rád probírá své vize.
Poslanec také chodil na seance řádu Ordo Lumen Templi do staré garáže na pražském Vyšehradě, kde u svíček a templářského kříže hovořili o tom, jak zlepšit svět.
"Normálně jsme si povídali o životě, byli jsme naladěni na stejnou notu. Jen jsme u toho nebyli v hospodě jako většina lidí," říká poslanec, který odmítá spekulace, že kontroverzní zpěvák ovlivňuje jeho práci v parlamentu. "Jestli máte představu nějakého spikleneckého hnutí iluminátů, které chce něco ovládnout, tak to určitě není. Jsme prostě jenom kamarádi."
Šéf sněmovního výboru pro obranu Vidím vzpomíná, že to byl právě Landa, který ho kdysi seznámil s jistým neurochirurgem z pražské Nemocnice Na Homolce, který se zajímal o vojáky a armádu. Muži si padli do oka a dnes je z chirurga Martina Bartáka ministr obrany a vicepremiér vlády. Ministr na dotazy MF DNES neodpověděl. Mimochodem, Barták vzal coby politik Landu před dvěma lety na výlet do Afghánistánu, aby tu zazpíval českým vojákům.
Kluci, co se našli
Psycholog Jeroným Klimeš považuje trojku okolo Landy za "kluky, kteří se našli". "Landa má rád akční věci a zároveň má dost černobílé myšlení, dobro a zlo jdoucí proti sobě. Ideologicky je dost chytlavý. Tohle ty čtyři lidi musí spojovat," říká Klimeš. Nejsou mesiášské sklony a boj s démony u politiků ovládajících ozbrojené sbory trochu rizikem? "Podle mě je horší bezcharakterní zkorumpovaný politik než politik-snílek," odpovídá Klimeš.
Když Landa svůj řád v roce 2008 opustil (kamarádi prý příliš tíhli k "hlubinné křesťanské spiritualitě"), vedení převzal dnešní náměstek ministra vnitra Jiří Komorous, který před časem prohlásil: "Co se týče bomberu a zelených kalhot, ve kterých jsem dříve chodil, tak to nesouviselo s hnutím skinheads, ale se vzorem, který jsem měl u americké námořní pěchoty." A podotýká: "Ordo Lumen Templi je o jedné cestě. O cestě na straně dobra."
Muži se škraloupem
Nejvýznamnějším činem řádu zůstává po šesti letech existence výstavba dětského hřiště na pražském Vyšehradě. Po Landově odchodu jsou však aktivity Ordo neviditelné a členové řádu (jsou jich nejvýše desítky) o nich nechtějí mluvit. Když se loni zúčastnil jednoho zasedání reportér MF DNES vydávající se za zájemce o vstup, slyšel pouze fráze o dobru a lásce. "Chodím odsud vždy posílený sounáležitostí. Jednou jsem šel domů skrz barák, kde jsou feťáci, prostitutky a pasáci, a oni ode mě úplně odskakovali. Cítili ze mě tu duševní sílu," svěřil se jeden z řádových bratří, Josef Zámečník.
Webové stránky Ordo zájemcům vzkazují: "Důležitá je skutečnost, že (...) adept dává najevo své odhodlání vykročit na cestu, na které se bude snažit vyvarovat svých chyb z minulosti." Landa není (respektive nebyl) v této partě jediný, kdo za sebou vláčí kontroverzní minulost. Před časem se objevil Komorousův dopis, jímž se roku 1987 hlásil do školy komunistické StB a vychvaloval sovětskou okupaci. Po zveřejnění dopisu Komorous začal psát nenávistné esemesky novinářům a s mnohými nekomunikuje. "Strana Zla s oblibou používá jako svůj nástroj vás novináře, kteří jsou schopni poškodit či ublížit věci, která slouží Dobru, Hospodinu. Pax!" napsal například před časem autorovi tohoto textu.
Velmi problematickou minulost má i další hledač "dobra", ministr obrany Barták. Jednu ze svých firem prodal hlavě ruskojazyčné mafie Andreji Korpljakovovi, podnikal s řadou soudně trestaných lidí a zástupcem šéfa kabinetu na ministerstvu učinil Jana Mareše - muže, jenž musel s ostudou opustit křeslo šéfa Národního bezpečnostního úřadu poté, co se provalily jeho kontakty s konkurzní mafií soudce Jiřího Berky.
Včerejšek však přátelé asi moc neřeší. "Bartáka dlouhodobě považuji za jednoho ze svých nejlepších přátel, přestože jsme se po jeho vstupu do politiky přestali téměř vídat, což jsem mu měl celkem za zlé. Už jsme si to ale vyjasnili," říká Landa.
Kontroverzní umělec nedávno rozjel nový projekt Zlatý drak a chce vychovávat mladé lidi "v duchu sokolství". Žádný ze tří mocných kamarádů se k němu zatím nepřipojil. Nechají v tom Landu samotného?
"Náš řád? Profackovala nás realita"Zpěvák Daniel Landa své vlivné kamarády chválí. "Honza Vidím dovedl lidi, kteří si mé fantazie alespoň vyposlechli, a za tu možnost jsem mu velmi vděčný," říká Landa v e-mailovém rozhovoru pro MF DNES. Poslanec Jan Vidím, náměstek ministra vnitra Jiří Komorous i vicepremiér Martin Barták jsou vaši dlouholetí přátelé. Jak tyto lidi vidíte? A co vás jako přátele nejvíce spojuje? Martin mi na tréninku thajského boxu, kde jsme cvičili společně, ošetřil nepříjemné zranění oční rohovky a dohlédl i na rychlé následné doléčení, protože to ohrožovalo první závod Evropského poháru tahačů v sezoně. Byl by to velký průšvih, kdybych startoval se zdravotním handicapem. Tím jsme se seznámili a začalo i naše přátelství. S Martinem Bartákem mne spojuje zásadní kus společně prožitého života, výborně se o mne staral jako lékařská asistence na závodech tahačů, později máme za sebou mnoho emočně vypjatých zážitků z dob, kdy mi dělal spolujezdce v rallye, jak jsme o tom ještě na tahačích začali snít. Pomáhal mi řešit i zdravotně nejhorší a nejsmutnější události v mé rodině, a to s mimořádným osobním nasazením.
Jako romantikovi mi za vzor posloužili templáři a jejich neuvěřitelný podpis na architektuře středověku. A potom jsem to celé proflákl na Večeru s písní Karla Kryla (koncert v kostele na pražském Vyšehradě v létě 2004, pozn. red.). Některé přátele jsem tím na místě dokonce pěkně zaskočil, ale už se nešlo vzbouřit. Netušil jsem, že jim to takhle může uškodit, totálně jsem totiž podcenil zlomyslnost našich médií. Neměl to přitom být vůbec ústřední motiv, jenom koření, ale zastínilo to naprosto všechno. Někteří se lížou z účasti na tom večeru dodnes. Považoval jsem to za úžasnou scénickou symboliku a nechal se atmosférou zcela strhnout. Dodnes si myslím, že to byl úžasný večer, mnohým zahýbal a alespoň rozproudil obrovskou diskusi i nad myšlenkami, které tam zazněly a kterými se trápíme. Média potom vyrobila z uměleckého večera politickou deklaraci a celé to převrátila naruby. Martin Barták s Honzou Vidímem se vzápětí stali raději příznivci, viděli věci reálněji, zatímco my s Jiřím jsme ještě snili o vlídnější společnosti a skvělých stavbách. Realita, tedy naše reálné možnosti, schopnosti a čas nás spolu s vleklou mediální antikampaní profackovaly natolik, že jsme všichni rádi, že už to snad máme ve zdraví za sebou. |
Co se týče Ordo Lumen Templi a těchto pánů, jde to celé trochu na můj vrub. Začal jsem snít idealistický sen o velké krásné pohádkové škole a obdobných megalomanských projektech. V té době mi zemřela matka, takže jsem díky tomu dostal na něco podobného obrovskou chuť. S Jirkou Komorousem jsem se do té doby vídal jen sporadicky na akcích Aleše Brichty (rockový zpěvák, pozn. red.) a připadal mi jako zajímavý vlivný člověk. Vzal jsem si od Aleše číslo, zavolal jsem Jiřímu a domluvil si s ním schůzku. Na ní jsem mu řekl, že lidé jako my, kteří mají tu možnost, by měli mít také tu zodpovědnost něco mimořádného pro svou zemi udělat. Jiří mne nezklamal a slyšel na to. Protože jsem znal Martina Bartáka i Honzu Vidíma a věděl jsem, že máme mnoho společných témat, sezval jsem i další lidi a doufal jsem, že z jejich kontaktů a pozic půjde vytvořit tvůrčí skupina, která bude mít potenciál nějaký z těch megalomanských projektů skutečně realizovat.
