Pan Zeman, tohoto času premiér, spolu se svými vládními druhy žaluje pana Holuba a Respekt nejméně o 170 milionů korun s cílem "... aby Respekt konečně zanikl".
Komické, či nebezpečné? Rozlišme tři roviny.
Nejprve vidíme směšnou banalitu - vláda se soudí o stamiliony, neboť prý "neprohrála svůj boj s korupcí". Trapné, trapné, trapné. Člověku je stydno za vládu, která si své domnělé úspěchy chce dokázat u soudu s novinářem.
"Korupční chování ministrů Březiny a Grégra" je tématem pro klasický a regulérní spor na ochranu osobnosti. Šéfredaktor přijde, uvede příklady korupčního chování. Pokud je soud neuzná, bude se Petr Holub muset omluvit, případně onu újmu vynahradit penězi.
Poslední rovina je však pro demokracii v zemi nejvážnější: Miloš Zeman zároveň vykřikl, že zaplacením odškodného Respekt konečně zanikne. V tu chvíli již nejde o jeden respektovaný časopis (který, mimo jiné, první přinesl informace o podezřelých obchodech ministra Fencla s pozemky).
Jakkoli mnozí trpí nad vulgárností bulváru, jiní nad komentáři MF DNES a Miloš Zeman zrovna nad Respektem, svoboda tisku je stále menším zlem než jeho nesvoboda.
Alexandr Lukašenko, poslední evropský diktátor, také neničí všechny nepohodlné novináře pomocí bomb. Jen se je snaží marginalizovat a odstranit ekonomicky.
Mezi Lukašenkem a Zemanem je naštěstí propastný rozdíl, přesto řekněme s plnou vážností: vláda, která se snaží zlikvidovat nepohodlný tisk, patří tam, co pan Lukašenko na politické smetiště.
