Od doby, kdy Praze přibyl nový, možná první a nakonec i poslední rockový klub - Bunkr, uplynulo už devět let. Netrvalo dlouho a stal se pojmem, nejslavnějším klubem v zemích bývalého východního bloku, dokonce i test nejčtenějšího německého hudebního časopisu Spex označil klub synonymem evropské kvality.
Dnes po něm zbyly jen prázdné, neudržované prostory a jeden zhrzený, pro někoho problémový a svéhlavý, ale pro jiné rovný chlap, velký bojovník a drsný rocker - muž s koženou bundou, dlouhými vlasy a téměř vždy nasazenou baseballovou čepicí s logem Bunkru - Richard Nemčok.
Na tento rozhovor přišel v tričku s programem ruské "filiálky" Bunkru a dobře naladěn - do otevření nového Bunkru v Holešovické tržnici už zbývá málo....
Váš věk se v různých novinových článcích velmi liší. Ve stejném roce někde uvedli, že je vám šestačtyřicet, v jiném, že jste oslavil padesátku. To tak mlžíte úmyslně? Kolik je vám vlastně let?
Ježiš, to byl jen tiskařskej šotek. Je mi čtyřicet šest a táhne mi na čtyřicet sedm - v únoru. A nemám z toho problém.
Není to tak dávno, co jste řekl, že už nikdy žádný Bunkr...
Co vám na to mám říct?! Tahleta branže se prostě špatně opouští. Podívejte se jen na některý kapely, který řekly, my končíme, ale nešlo to. Katapulti, Olympici, Hudba Praha.
A vždycky se vracej k těm svejm kořenům. Třeba dělaji svoje sólový věci, ale nakonec se vrátěj. Ten šum prostě chybí. Já teď byl na jedné oslavě a hrála tam neuvěřitelná kapela, která by narvala kterýkoliv sál ve městě. Zpívala s nima úžasná černoška asi šedesátiletá, hráli tam kluci z Blue Efektu, no já skoro omdlíval, jaká to byla krása. A o tohle Praha 1 připravila Pražany. Dneska si s Bunkrem nevědí rady.
Radní nakonec prohlásili, že zavření Bunkru nebylo nejšťastnějším řešením. Ale vaše chování jim nepřipadalo zrovna vstřícné...
Mně to připadá, jako když někdo znásilňuje dívku a pak se hájí u soudu, že ta dívka nebyla dostatečně vstřícná.
Jako že vás někdo znásilňuje a řekne, že jste nebyl vstřícný. Ale zkuste to, sedět v podniku, kde se hraje špičková muzika a pít u toho sodovku ! A to s tím hlukem - já už na to několik let upozorňoval. Říkal sem, nasaďte policii a nebude rámus. Všichni ale čekali , že já budu zasahovat a porušovat tím zákon, ale to by se jim hodilo.....
Co jste dělal od doby, kdy exekutoři vyklidili Bunkr v Lodecké? Čím se živíte
Ničím. Vyhrabal jsem z polštáře nějaké zbytky a z toho žiju a pořád čekám jak dopadnou soudy a jestli něco vysoudím zpátky. Co jsem dělal? Tři roky spřádal myšlenky a plány až mi tam vyrostl nový projekt - nový Bunkr. Pak jsem jen čekal, až se najdou prostory. A ty jsou skutečně nádherný. Jestě lepší, než ty staré v Lodecké.
Za ty tři roky se přece jen něco změnilo. Lidi dnes láká jiná muzika, chtějí změnu. Budete se snažit přijít s něčím novým?
Jasný je, že trošičku musíme jít s dobou. Ale v žádným případě tam nebude techno - teda jedině živá kapela - to jo.
Ale že bych to měl směrovat tím jednoduchým stylem, jak to dělají nějaké kluby... které i když vědí, že se na ně nabaluje strašně moc dealerů drog a přesto jim to nevadí....Protože jim to prostě vynáší prachy, tak s tím já nesouhlasím.
Navíc se mi techno vůbec nelíbí. Je to taková splácaná muzika - duc, duc, duc, duc. Nic víc. I když chápu, že se to někomu líbí a maji na to svý kluby, tak proč ne.
Myslíte si, že se může vrátit popularita Bunkru, jakou měl na Praze 1?
Určitě. Hlavně ten duch se vrátí. Bunkr Bunkrem dělali hlavně lidi, který tam spolu pracovali, dobrý kapely, dobrá atmosféra. Ochranka tam byla od toho, aby opravdu chránila hosty, hosty před hosty. Aby se nenapadali, aby byli v pohodě. I moji kamarádi letěli, když se chtěli prát. Spousta lidí, která dělala dříve v Bunkru se automaticky vrátí, přejde k nám. Tito lidé totiž dávali Bunkru atmosféru, pohodu, klid.
Nemáte strach, že se zase někomu znelíbíte, že budete někoho rušit.
Myslím, že dneska už je trochu zralejší doba, že lidi, který o takových věcech rozhodujou, už se trochu více bojí o svá křesla....Myslím, že dokud bude mít tržnici v nájmu ta firma, která ji má, tak tam bude i Bunkr.
Mnozí vidí váš spor o Bunkr tak, že to byl především spor radních s vámi než s klubem...
Víte co, já jsem byl nekompromisní k sobě, nekompromisní ke svým zaměstnancům, tak nevím, proč bych si měl hrát na nějaký hry s obvodním úřadem. Já sem dělal všechno pro to, aby klub fungoval. Investoval sem i do baráku, kterej nebyl můj.
Když tam prasklo potrubí, tak oni dělali výběrové řízení, kdo to opraví. Já sem tam prostě poslal lidi, aby to udělali a bylo to. To byla jen taková móda dělat výběrová řízení, tak je dělali na všechno - vždyť je to nesmysl, to bychom se nehli z místa. Ale to je ono - razítka, byrokracie, úplatky - to je současná situace. Na malých městečkách jsou takové věci vidět, tady ne ...
Jak se díváte na erotický klub, který bude s klubem sousedit? Může vám přivést i nechtěné zákazníky...
Ale lehký holky chodily i do starýho Bunkru. Ráno asi pět holek chodilo po šichtě na panáčka a pokecat a byly rády, že je nikdo neobtěžuje. Já rozlišuju jako nechtěné zákazníky jen darebáky, lidi, kteří přišli krást nebo se prát a je mi jedno jestli jsou černý, bílý, žlutý nebo fialový.
Je vám šestačtyčřicet, vaši vrstevníci mají asi trochu jiný životní styl ...
Jo, tloustnou a blbnou. Maji rodiny a děti...
Nikdy jste si neříkal, budu žít jinak, usadím se, založím rodinu...
S tím se člověk asi narodí. Jsou lidi, který se narodili, žili kousek svýho života v uvozovkách normálně, a pak si řekli, tak tohle ne. Teď jsou zalezlý někde v džungli a je jim dobře. Ten, kdo nehledá pohodný život a jde si za tím svým, toho vždycky čeká cesta utrpení.
Takže vy tou cestou utrpení - cestou rockera půjdete zřejmě do konce...
O tom není pochyb.
V té kožené bundě, s dlouhými vlasy...
No pokud mi nevypadnou....
Maminka vám nikdy neřikala, chtěla bych vnoučata?
Ona ví, že rodina, děti, do práce z práce, noviny, lahváč před spaním, že by mě to nebavilo. Já pořád rád něco vymýšlím, experimentuju. To mě baví. Spousta lidí si asi myslí, že sem netáhlo. Ale já se dlouhý léta živil rukama a není pro mě problém obstarat elektrikařinu, instalatéřinu, dělal jsem i jako dřevorubec... Jenomže lidi hodnotí člověka, jak vypadá, jestli má bílou košili, puky na kalhotách. Už se mi stalo, že si nějaký báby na ulici odplivly, jako co je to za zjeva.
Máte kromě manuální práce ještě nějaké jiné koníčky, sbíral jste někdy něco?
Ta manuální práce mě baví hodně. Rád pracuju v lese, všechno možné si spravuju. Dříve jsem dělal jeskyňařinu - to je jak lidi lezou nahoru, tak jsem lezl dolů.
Ale taky jsem něco sbíral - staré zapalovače. Měl jsem obstojnou sbírku, ale už to nešlo. Pár slušnejch starožitníků mi prodávalo za dobré ceny, ale jinak je to všechno předražený. Ty nejpěknější kousky jsem si nechal, ale jinak jsem to zrušil.
Sběratel, kterej sbírá obrazy, tak ví, že když koupí Chagalla za milion, tak ho za rok může prodat a dostane o půl milionu víc. Kdežto u těch zapalovačů to bude tak za sto let.
Otevření nového Bunkru se blíží, čím zahájíte?
Máme tříměsíční skluz, protože si na nás vymýšlejí nehorázný věci hasiči. Žádná stavba, žádný hotel v Praze nemá taková přísná opatření, tolik únikových cest, jako budeme mít my, ale to je jedno.
No ale kým zahájíme? Pořád ještě nevíme. Je to českej klub, tak by to měla bejt česká kapela, ale byl to i světovej klub, tak by tam měla bejt i světová kapela. My jsme si s kamarádem vymysleli takovou věc, že hlavní kapela by byl Ivan Mládek a předkapela Roling Stones.
Tak jsem to volal Ivanovi, jestli by mu to nevadilo a on to vzal po svým a říkal - já nevím, on je Jagger na mě naštvanej, že mu hraju jeho písničky. Právě z takovejch bláznovin vznikají dobrý projekty. Je to vlastně nesmysl, ale jsou situace, kdy ten zavolá tamtomu a i něco takovýho by se mohlo stát......
Bunkry mě vždycky přitahovaly
Richard Nemčok je pro jednoho rovným chlapem, pro druhého tvrdohlavým vzteklounem. On sám se považuje za individualistu, člověka bez kompromisů, který si nenechá nic líbit, dobrodruha a hlavně vehementního obránce spravedlnosti. Přátelé mu přezdívají Riči.
V sedmnácti začínal v televizi v Ostravě jako dekoratér. Pak pracoval v hutích, v cihelně, v divadle Petra Bezruče, na Barrandově dělal rekvizitáře. Stihl ještě prožít půl roku v kriminále za "příživnictví a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví" a za tím vším udělal tlustou čáru a emigroval.
"Neměl jsem pas, tak jsem to musel vzít přes Polsko," říká dnes Nemčok a připomíná dva roky, které strávil prací pro hnutí Solidarita."Když to začalo bejt hustý,"- dodává, vzal to přes Vídeň do Francie.
Tam dostal azyl a cestoval po celém světě. Také v emigraci střídal jednu profesi za druhou - spravoval pozemek v Itálii, pěstoval zde olivy a kiwi, v New Yorku dělal správce budovy, v Německu si zkusil práci v hospodě.
Do Čech se vrátil na Vánoce roku 1989. Původně na tříměsíční dovolenou.
Hudbu měl prý vždycky rád. Bunkr otevřel v roce 1991. "Proč Bunkr? Bunkry mě vždycky přitahovaly, v Sudetech jich byla spousta. V podzemí na mě vždycky promluví tajemno, zastaví se tam čas a problémy najednou zůstanou na povrchu. To se mi líbí, ta atmosféra," řekl v rozhovoru pro časopis Týden Nemčok s tím, že podobné krédo měl i jeho klub - atmosféru pohody, možná i klidu, ale spíš vnitřního.
Okolí klubu trpělo očůranými zdmi, hlukem, nepořádkem. Právě rozruch kolem klubu v Lodecké ulici dovedl iniciativu nájemníků k protestům a nakonec k vypovězení smlouvy Obvodním úřadem pro Prahu 1.
Ačkoliv se o Bunkru mluvilo ve spojení s drogami, byl to právě Nemčok, který do svého klubu přijal drsné, svalnaté muže, ochranku, která nekompromisně vyhodila každého trochu "podezřelého".
Odpovědný se cítil Nemčok nejen ke vztahu k drogám, cítil se být vždy zodpovědný i za ostatní lidi. "Chtěl jsem se bít za občana," vzpomíná rocker na svoje kandidování do senátu. "Richard je tvrdej chlap, strašnej bojovník a toho si na něm vážím. Jde si tvrdě za svým a i když mu hážou klacky pod nohy, tak jde dál," říká zvukař Radim Hladík mladší.
"Majitel" tří Českých lvů pracoval v proslulém nahrávacím studiu v bývalém klubu Bunkr. "Nemyslím si, že to byla vůči Bunkru úplně čistá záležitost. Myslím, že tam měl někdo jen trochu jinej zájem. Starej Bunkr už nikdy nebude," říká se sentimentem v hlase Hladík a i když Nemčokovi fandí, pro něj už prý doba klubů skončila.
"Možná se do nového Bunkru podívám, ale jinak už mám dnes jiné starosti a hodně práce," dodává.
Vleklé, ještě neskončené soudní spory a rozpory s Obvodním úřadem Prahy 1 přivedl Nemčok do kontaktu s šéfy a zaměstnanci několika oddělení. "My jsme si jen dopisovali, takže nevím co to je za člověka," říká Ivona Matějková z živnostenského odboru.
"Myslím, že je takový, že si jen hájí jen své zájmy, vždy se zajímal jen sám o sebe. "To, že lidé v okolí Bunkru trpěli, že se tam ráno vyvalily lidi, pozvraceli okolí, čůrali na ulici, souložili v průjezdech v době, kdy děti šli do školy, že tam byl pěkný bordel, ho nezajímalo. Jen on sám. A to jeden z nájemníků skončil dokonce na psychiatrii," vzpomíná Matějková.
Ti, kteří v klubu hráli, kteří se s Nemčokem pravidelně stýkali, považují Nemčoka za fajn člověka, liberála, prostě příjemného chlapíka, s kterým to občas nejde, jen když se napije, ale to se dá říci o každém druhém člověku.
"My se známe hrozně málo, protože abych mohl něco říci o člověku, musím ho znát léta. Ale můj dojem je takovej, že on je lehce přepjatej, což u těchto lidí s buldočí povahou bývá. Vidí věci jen ze svého hlediska, je přesvědčen, že dělá věci správně. Myslím si, že kdyby byl býval trochu ustoupil, mohl Bunkr pokračovat. Tím ale neomlouvám postup vedení radnice, který byl a je skandální," říká šéfredaktor časopisu Rock & pop Vojtěch Lindaur, který se kauzou Bunkr zabýval.
Jako promotér, šéf klubu je však Nemčok podle něj ideální. "Všechny ty jeho povahový rysy jsou pro vedení klubu užitečné. Myslím, že to nemůže dělat nějaký vypiplaný jedničkář, Nemčok s těmi lidmi žije, pohybuje se mezi nimi, tak to má být," dodává Lindaur.
Mezi přáteli se novinář dozví na Nemčoka jen to nejlepší. "Mě se Richard špatně hodnotí, protože se intenzivně přátelíme už asi tři roky. On je opravdu svérázná postava, osobitý člověk a chápu, že může svým zjevem i chováním vzbuzovat nějaké negativní reakce. Pro mě je to všechno ale jen slupka na něžný a laskavý duši," míní zpěvák a hudebník Petr Janda.
 Richard Nemčok, šestatřicetiletý podnikatel, rocker a majitel proslulého rockového klubu Bunkr - dnes zatím spíše značky. Otevření nového Bunkru v Holešovické tržnici se zatím odkládá. (27. února 2001) |
