Poté přetekla míra trpělivosti eurooptimistů ze Štrasburku. A tak místopředseda parlamentu Alejo VidalQuadras a předseda ústavního výboru Jo Leinen svolali minulou středu tiskovou konferenci, která se zabývala názory českého prezidenta.
Vidal-Quadras tam mj. prohlásil: "Prezident Václav Klaus používá zavádějící a lživé argumenty a tato neserióznost, o niž opírá svůj euroskeptický přístup, zřetelně škodí zájmům České republiky." A vyjádřit názor, že pokud český parlament nebo česká veřejnost euroústavu schválí, měl by odstoupit.
Následovala víc než rozhořčená Klausova reakce, otevřené dopisy adresované Evropskému parlamentu (jeho předsedovi Josepu Borrellovi) i domácím sympatizantům se štrasburskými eurooptimisty (předsedovi PS Zaorálkovi). V prvním z nich důrazně odmítá "hrubé urážky", "urážlivé, nepřijatelné útoky", pokusy "funkcionářů EU umlčovat, dehonestovat urážkami či zastrašováním občanů členské země bránit svobodné diskusi". Útok je prý veden na práva a svobody "občanů a zejména jejich demokraticky zvolených nejvyšších představitelů" ("funkcionáři" EP nejsou demokraticky zvolení?) a jde o "urážku suverénní členské země".
V dopise Zaorálkovi Klaus předsedovi Poslanecké sněmovny, který se ztotožnil s názory obou poslanců EP, navíc vytýká, že "veřejně schvaluje urážky prezidenta vlastní země" (zjevně něco podobného jako schvalování atentátu na Heydricha).
Abychom dospěli k vyváženému pohledu na konflikt, pokusme se nejprve přísný prezidentův metr aplikovat na jeho inkriminovanou předmluvu ke Coughlanovu pamfletu: tvůrci euroústavy se podle něho snaží všemožně zastírat skutečný význam toho dokumentu. "Z dobrých a pro sebe rozumných důvodů si nepřejí, abychom o jeho skutečném významu věděli." Argumenty, které používají na jeho obhajobu, "nepoužívali jenom lidé s ušlechtilými úmysly". Autoři textu dobře vědí, že si obyvatelé Evropy to, co bude euroústava znamenat, nepřejí, a proto se snaží jejich skutečný názor na tyto věci nebrat v úvahu. Dalo by se napsat mnoho o jejich skutečných motivech. Mají velmi přízemní (i když v jistém smyslu možná pochopitelné) zájmy.
Tyto neslušné, temné a zcela paušální narážky známe dobře z bolševických polemických textů. Předmětem kritiky není věc sama, ale nekalé úmysly, které se za ní skrývají.
A proto, než se pan prezident rozčilí, měl by si přečíst pár řádek z textů, k nimž se hlásí u nás několik spolků, jež kdysi přirovnal k zahrádkářům.
Říká se tam mj.: "Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra." Ještě podstatnější věc jsou řeči o "občanech, a zejména jejich demokraticky zvolených nejvyšších představitelích" a o tom, že urážka takového představitele je "urážkou suverénní členské země".
Primátor Bém, prostší letora než jeho guru, propadá úžasu, že si činitel EP "dovolil kritizovat názor hlavy státu" – a "my" teď musíme dát najevo, že jsme "suverénní stát, který musí mít právo říci svůj názor".
Náš stát, jak vidno, je Václav Klaus. Bohužel to neladí se skutečností, že Česká republika má v současné době dva názory, jeden hlásá prezident a druhý vláda (ministr zahraničí je ve zmíněné Klausově předmluvě poměrně neslušně napaden).
Od Chammurapiho po moderní demokratické režimy se lidský stát vyvíjel směrem k depersonalizaci a desakralizaci.
Zde jsme svědky pokusu obrátit kolo dějin nazpátek, učinit z prezidenta něco posvátného a nedotknutelného, někoho, kdo si může vůči jiným s přehledem dovolit to, co by od nich vůči němu bylo rouháním a vlastizradou.
Je to pokus o budování autoritativního režimu, samozřejmě v těch skrovných dimenzích, které nynější Evropa umožňuje. A tomu je třeba za všech okolností bránit.
