Proč najednou slyšíme o smogových dnech víc než v předchozích letech?
V posledních letech se několikrát změnila pravidla pro vyhlašování smogových situací. Ministři životního prostředí z ODS nastavili pravidla tak, aby se pokud možno nevyhlašovaly vůbec. Doba překročení limitů musela být dlouhá a čísla rostoucí. Šlo spíš o politické než racionální rozhodnutí. Když se před rokem a půl zavedla pravidla odpovídající zdravému rozumu, ukázalo se, že smogových situací bude víc a města na to nejsou připravená.
Uplynulou zimu jsme slyšeli třeba o instantních nápadech typu MHD zdarma a podobně, které se však nepodařilo dotáhnout.
Politici cítili, že je potřeba něco udělat, protože lidé byli naštvaní. Opatření však neměli nijak promyšlená ani připravená. Ve městech, kde je hlavním problémem doprava, typicky Praha, Brno, Plzeň a v dalších, vůbec neexistují takzvané regulační plány.
Proč je to problém?
Říkají, co dělat, když už je zle. Nyní existují pouze v regionech s významným vlivem průmyslu – třeba v severních Čechách či na severní Moravě. Na jejich základě musejí největší znečišťovatelé v době smogových situací snížit výkon či se zdržet činností zvyšujících prašnost – třeba přehrabování uhlí na skládce. Nevím o tom, že by návrh regulačního plánu měli připravený i někde jinde.
Takže když bude zítra smog, bude situace stejná jako uplynulou zimu? Jen zmatečné návrhy a žádné řešení?
Obávám se, že ano. Regulační plány se však týkají krátkodobých opatření, užívaných, když už kritická situace nastala. Větší pozornost by se měla věnovat těm dlouhodobým.
Miroslav Šuta
|
Jak je to s plány zlepšování kvality ovzduší, které připravilo ministerstvo životního prostředí jako prevenci smogu? Daří se je uvádět do praxe?
Plány jsou velice obecné a obsahují převážně informace z médií a internetu. Mimo jiné předpokládají takzvané nízkoemisní zóny, které jsou celoročním opatřením ve velkých městech, kde hraje významnou roli doprava. Města, kterým bylo jejich zavedení do roku 2020 uloženo, je však ani přes jejich „měkký“ obsah, zdá se, zavést nehodlají.
Jak to politici zdůvodnili třeba v Praze?
Různými výmluvami, třeba že proti zónám měly výhrady některé městské části, že by to údajně nemělo význam, nebo že čekají na dostavby různých silnic. Jenže už tři roky existuje studie proveditelnosti, podle níž v hlavním městě nízkoemisní zóny zavést lze. Vyhodnocení efektivnosti říká, že by se významně snížilo znečištění jak prachem, tak oxidy dusíku. Přesto je město zavést nehodlá a podobně se nedávno vyjádřilo i Brno.
Jak se omezení vjezdu do vybrané části města osvědčilo v zahraničí?
V Německu těchto zón funguje asi padesát, jsou i v Holandsku, Dánsku, Švédsku. V Česku se mohou vyhlásit, ale ještě to žádné město neudělalo.
Jak to, že plány nejsou závazné?
Stát města přímo postihnout nemůže, ale rozděluje třeba peníze na ekologická opatření a tohle by měl zohlednit. Někteří lidé z Prahy a Brna však města kvůli nedodržování ministerských stanov zažalovali u soudu. Před osmi či devíti lety se stát zavázal dodržovat limity pro znečištění ovzduší a pořád se tak neděje.
Jaké to pro nás může mít důsledky?
Je velká mediální kauza, že Evropská komise chce Česko hnát k unijnímu soudu, protože neplní závazky týkající se přijímání uprchlíků. Podobná žaloba ale hrozí Česku i v případě ovzduší. Před samotnou žalobou stát obdrží dvě varování a má možnost ještě změnit přístup. Česko už dvě varování dostalo.
Některé státy této žalobě u Evropského soudu už čelí.
V případě Bulharska už soud rozhodl, že pravidla nedodržuje a v tuto chvíli se řeší, jaké z toho budou vyvozeny důsledky.
Inspirace může přijít z Polska
Spolu s Bulharskem, Polskem s Slovenskem jsme na tom co se týče kvality ovzduší v EU nejhůř. Měly jinde varování či žaloby efekt?
V Bulharsku nyní plány zlepšování kvality ovzduší přepracovávají. Na Polsko již byla podaná žaloba. V Krakově však funguje velmi zajímavá občanská iniciativa Krakowski Alarm Smogowy (Krakovský smogový poplach), s níž spolupracuje řada umělců, kteří věnovali do kampaně svá díla, reklamní agentury nabídly zdarma billboardy. Tito lidé začali tlačit na místní samosprávu, aby zakázala topení uhlím v místních topeništích a po mnoha peripetiích by zákaz tuším od příštího roku měl začít platit.
Nebylo však snadné to prosadit.
Výrobci uhelných kotlů a dodavatelé uhlí přesvědčili lidi, kteří uhlím topí, aby město zažalovali. Soud pak dal majitelům kotlů za pravdu, že zákaz není v souladu s tehdejším zákonem. Iniciativa však politiky následně přesvědčila, aby změnili legislativu, takže v Polsku je nyní možné zavést místní či regionální zákaz topení pevnými palivy. Krakov zákaz doprovodil ještě i systémem dotací, které mají lidem umožnit přejít na jiná paliva. V zemi to inspirovalo řadu dalších lidí, vznikl Polski Alarm Smogowy a lidé začali o zavedení tohoto opatření diskutovat s politiky v několika desítkách polských měst.
Takže je Polsko v tomhle ohledu oproti nám už výrazně napřed?
Neřekl bych, že se situace už výrazně zlepšila. Napřed jsou nikoli v řešení ale v aktivizaci. Ovzduší se stalo velkým tématem. Tamním lidem víc došla trpělivost, a to i s řadou politiků navázaných na uhelný průmysl. Určitě bychom se mohli inspirovat. Je to model, který by možná mohl být cestou i pro některá česká města nebo obce, jak znečištění potlačit
Jaké jsou předpokládané důsledky špinavého vzduchuBrno:
Praha:
Pozn.: údaje jsou za rok; zdroj: Centrum pro životní prostředí a zdraví |
Je potřeba, aby se i u nás lidé pořádně rozzlobili?
Zřejmě ano. Když se člověk baví s politiky mezi čtyřma očima, většinou přiznávají, že by jim zavedení nízkoemisních zón ubralo politické body u majitelů starších aut, které by to postihlo. Vždy s blížícími se volbami je ochota politiků k podnikání nepopulárních kroků nižší.
Jenže podle loňské zprávy Evropské agentury pro životní prostředí zemře v celé EU předčasně přes 400 tisíc lidí za rok. Pro Česko je to pak jedenáct až dvanáct tisíc.
Každý rok se čísla trochu liší podle situace v konkrétním roce. V Praze a Brně vychází proporcionálně trochu méně předčasně zemřelých, ale zase více hospitalizovaných. Lidem hraje do karet, že jsou tam špičková zdravotnická zařízení, takže i ty hodně nemocné nakonec lékaři třeba zachrání, ale jinak je to poměrně vážná situace.
Populistický krok MHD zdarma ve dnech smogu tedy podle vás nestačí?
Tím se určitě situace nevyřeší. Třeba ve Stuttgartu zavádějí celodenní smogový lístek pro lidi bez předplatného, avšak je otázka, jestli tohle opatření nepřijmout v kombinaci s dalšími, třeba právě omezením vjezdu aut, jako to mají některá italská či francouzská města. Švédsko si třeba vybralo model zpoplatnění vjezdu do centra měst a tímto směrem nyní zřejmě půjde Londýn. Obecně je potřeba tlačit určitě spíš na prevenci, smogová situace je několik dní za rok, ale situace je špatná dlouhodobě.
Ale je to i tak krok správným směrem?
Zkušenosti z Francie říkají, že když Paříž před časem hledala řešení během smogové situace, tak to vedlo mimo jiné k tomu, že si to více lidí uvědomilo a začalo se o tom víc diskutovat. Vedlo to k tomu, že pak přišla s ambicioznějším programem, který má do roku 2025 vést v postupných krocích ke zlepšování situace.
23. února 2017 |
