Příkoří, o němž se mladík rozhodl podat osobní zpověď s podporou své matky a sestry, se událo před rokem na tankovém učilišti v Čeljabinsku.
Silvestrovské veselí se zvrhlo natolik, že zbitému Syčevovi museli lékaři amputovat obě nohy a pohlavní orgány.
Na ruskou generalitu se snesla vlna kritiky z celého světa. A sebevědomí ruské společnosti dostalo další políček. Jakoby nestačilo, že na obrovské rozměry šikany v ruské armádě halasně upozornila už v roce 2004 organizace Human Rights Watch.
Od Putinových slibů se realita velmi liší
Pod nátlakem veřejného mínění tehdy prezident Vladimir Putin slíbil nápravu. Jak vážně své deklarace myslí se v případě nejznámější oběti šikany ukázalo právě před několika dny.
Dva invalidní vozíky, které intervencí ruského ministra obrany Ivana Sergejeva daroval oběti šikany sedmdesátiletý ukrajinský válečný veterán, se k mladíkovi nedostaly. Byly zabaveny a skončily ve vojenském skladu, aniž by je Syčev byť jen uviděl.
Za zbití Syčeva byl už ke čtyřem letům vězení odsouzen Alexander Sivjakov, který na učilišti působil jako poddůstojník. Proti verdiktu se už Sivjakův obhájce odvolal. Před soudem ale zatím nestanul žádný z důstojníků učiliště, kteří nesou podle rodiny zbitého muže svůj díl odpovědnosti.
Ruská děduščina má svoje specifika
"Není se ani čemu divit. Šikana - v ruštině zvaná děduščina - je sice záležitostí mužstva a důstojníci se do ní nezapojují, ale ani se jí nesnaží předcházet. Odkroutí si v kasárnách svou šichtu a dál své vojáčky nechají napospas sobě samým," říká bývalý generální konzul v Moskvě a expert na Rusko Vladimír Votápek.
"Šikanu sice generalita a Putin navenek odsuzují, ve skutečnosti se ale moc neděje," pokračuje expert, podle něhož je ruská realita na rozdíl od poměrů v armádách USA nebo Velké Británie velmi specifická.
"Zatímco dříve měli důstojníci v ruské společnosti elitní postavení, nyní se prodírají marastem zbídačelé země a motivace k péči o vojáky základní služby jim chybí," vysvětlil odborník.
Nerušené zvůli navíc nahrává fakt, že v obrovské zemi jsou vojenské posádky roztroušené a izolované. Často se tak čeká do jara, než země rozmrzne a někdo přijede se zásobami.
"Na kontrolu tam nikdo nechodí, nedostane se tam ani novinář nebo aktivista. Vojáci se tak pomoci nedovolají a jsou naprosto závislí na důstojnících a déle sloužících vojácích. Když má pak někdo sklony k násilí, vyjde v podstatě bez trestu," dodal Votápek.
Ruský medvěd měří cenu svých "poddaných" nízko
Podle experta má navíc ruská společnost do vyspělé demokracie velmi daleko a lidský život má nižší hodnotu než pro Evropana ze Západu.
Optimistický vývoj za prezidenta Putina ale Vladimír Votápek nečeká. "Šikana se omezí, jakmile půjde celá společnost cestou demokracie a armáda bude pod občanskou kontrolou. Jak ale dokázal Putin svou rétorikou během nedávné konference v Mnichově, něco takového se nedá čekat," dodal Votápek. - více zde
