Jeho neúspěch a odmítavý postoj Sněmovny mne zabolel proto, že jsem oddaným buddhistou a chtěl jsem příští rok navrhnout zavedení státního svátku na Buddhovy narozeniny.
Oba návrhy jsou - vzhledem k počtu praktikujících v Česku - asi stejně opodstatněné. Snad kdyby mělo narozeniny pivo - ale světit u nás jakýkoliv náboženský svátek jako svátek státní je irelevantní.
Na rozdíl od svátkové diskuse užitečný projekt přinesla Nadace Naše dítě a Sdružení linky bezpečí - zažádaly o grant Evropské unie, aby mohly zřídit internetové krizové linky pro děti, které přes internet přišly do kontaktu s pedofilem. Je to v našem prostředí plném gest malý čin proti velkému zlu, které nám přinášejí jinak osvobozující komunikační technologie.
Vedle projektu vypadá o to legračněji kampaň proti násilí, ve které se angažují političky od Petry Buzkové po Condoleezzu Riceovou. Nechávají se fotit jako zmlácené - paní ministryně školství má na fotografii kašírovanou modřinu u oka, jizvu na obočí a rozbitou pusu.
Je to jistě hezké, ale násilníci (zvláště ti domácí, ti jsou nejzbabělejší) nebývají soucitné duše, co se ustrnou pohledem na jakoby zmlácenou půvabnou Petru Buzkovou.
Kampaň proti násilí bude účinná až tehdy, když budou na billboardech autentické dokumentární fotografie dopadených pachatelů násilí na ženách, které na pár hodin půjčili militantním lesbičkám nebo radikálním feministkám.
I podobně koncipovaná billboardová kampaň proti pedofilii by mohla deviantům snížit chuť k akci. Pouze by dopadené pachatele na čtyřiadvacet hodin dostali k dipozici rodiče zneužitých dětí, a nafotil by to fotograf na patologii.
Líbivá gesta kolem Velkých pátků a kašírovaných monoklů jsou k ničemu - a tak jako by se nejvýznamnější událostí týdne stal nadací zřízený telefon pro zneužité děti...
