U fotografie ztraceného smějícího se chlapečka Tomáše Rajsigla je v policejní databázi poznámka: "Zveřejněná fotografie nemusí odpovídat skutečnosti".
Je jisté, že jí stoprocentně neodpovídá, protože pokud je Tomáš živý, je mu dnes 28 let. Zmizel v roce 1992.
Mezi lidi, po kterých policie pátrala, patřil i vozíčkář, který vycestoval do Švýcarska za asistovanou sebevraždou.
Jak vyplývá z nejnovějších údajů, největší skupinou mezi pohřešovanými jsou děti, které utekly z dětských domovů a výchovných ústavů. Těch je asi čtyřicet procent, ale většinou se najdou.
Další jsou lidé, kteří odjeli pracovat do ciziny, ale rodině nedali vědět o svých plánech. Hůře se odhaduje počet obětí zločinů mezi ztracenými. Při rozplétání klubka lidí a vztahů po vraždě Františka Mrázka policie třeba narazila na desítky lidí, kteří od začátku devadesátých let zmizeli.
Kostru našel díky detektoru kovu
"Hledali jsme svědky a zjistili, že nikdo neví, kde jsou. Byli mezi nimi třeba bílí koně dosazení do vedení různých firem," řekl zástupce ředitele protizločineckého policejního útvaru Hynek Vlas.
Ročně se ztratí kolem deseti tisíc lidí, ale drtivá většina se najde. Úplně nejkurióznější případ se stal, když musel na základě zjištění policie soud člověka již jednou prohlášeného za mrtvého znovu úředně "oživovat".
Kromě hledání zmizelých má policejní odbor pátrání v popisu práce zjišťovat totožnost nalezených těl či koster. V Česku bylo podle Petra Šmahaje z odboru pátrání nalezeno 359 těl nebo jejich částí, u kterých není jasné, komu patřily.
"Tato těla se po ohledání pohřbívají, když z nich lékaři odeberou DNA," vysvětluje Šmahaj. Například v červnu nalezl hledač pokladů u Budčevsi na Jičínsku pod klestím kostru, která tam podle patologů ležela asi pět let. Jeho detektor kovů zareagoval na zlatý zub.
"Zatím se nám nepodařilo vypátrat, kdo to byl. Pravděpodobně se jedná o ženu," sdělila ve středu východočeská policejní mluvčí Iva Marková.
Tulák a hotelový fantom
Revoluci v hledání ztracených lidí přineslo letos v únoru zveřejnění databáze pohřešovaných (spolu se zločinci na útěku) na internetu na www.policie.cz.
"Stalo se nám dokonce, že se nám ozvala jedna dívka s tím, že našla sama sebe v databázi zmizelých. Chtěla se ´odhlásit´. Jenomže nechtěla, abychom sdělovali policii její adresu," řekla Marie Načeradcová z odboru pátrání.
Policisté se setkali i s dalšími kuriózními příběhy pohřešovaných lidí. Po zemích jižní Evropy například cestuje jeden Čech, který se prokazuje pouze náhradními cestovními doklady.
Češi se ztrácejí
Vždycky, když ho zatknou, požádá na zastupitelském úřadě o další náhradní doklad, který platí deset dní. Někdy pohřešovaný přeskočí do kolonky "podezřelí ze zločinů". To když zmizelý poruší zákon.
"Máme tu pohřešovaného člověka, který dvakrát přespal v hotelu a nezaplatil," vypráví Načeradcová. Zatím to je přestupek, ale až to udělá ještě jednou, policie ho už bude hledat pro trestný čin.
Češi se ztrácejí více než v minulosti. "Je snadnější než dříve začít žít někde v cizině. K cestování po Evropě stačí jen občanský průkaz, otevřel se pracovní trh v jiných zemích, a navíc cestování je levnější," vysvětluje Marie Načeradcová z odboru pátrání policejního prezidia.
Policie přijme více pátračů
Policie proto přijme více pátračů. Dnes pracuje na policejním prezidiu tým cíleného pátrání vedený Janem Rybárem, který se zaměřuje na "velké ryby". Hledá totiž hlavně zločince, ale tu a tam dostane i zakázku najít pohřešovaného.
"Nově by podobné týmy měly vzniknout i v krajích," plánuje šéf odboru pátrání policejního prezidia Ladislav Kadeřábek.
