Události jara 1985, kdy je spartakiádní vrah Jiří Straka připravil o ty nejdražší, si vybavují i příbuzní žen, které zavraždil.
Když matka Marty Michalčíkové pronese ta slova, není v tom cítit ani trochu emocí. "Nejradši bych ho zabila. Opravdu bych ho zabila," řekne.
Je ledově klidná. Za těch devatenáct let se už k té myšlence vrátila tisíckrát. "Zavraždil mi dceru, s tím se člověk nikdy úplně nevyrovná," dodá, jako by se snažila omluvit předchozí ostrá slova.
Strakovi přejí smrt
Její dceři bylo tehdy dvacet devět let. Třicetin, které měla slavit o měsíc později, se nedožila. Jiří Straka si ji 16. května 1985 vyhlédl v Praze 6. Brzy ráno, v pět hodin, zrovna když šla do práce.
"Bylo to hrozné. Musela jsem se upnout na její děti, to jediné mě zachránilo. Tenkrát bylo vnukovi čtyři a půl roku a holce devět. Pořád plakala po mámě. Dodnes o tom nechce mluvit, nesmím jí to ani připomínat," přibližuje ve zkratce rodinnou bolest matka Michalčíkové.
Ze ztráty třicetileté dcery se dodnes nevzpamatovala ani matka další ze Strakových obětí. "Nevolejte jí, dodnes se léčí na psychiatrii. Nechceme to komentovat. Táhne se to naším životem, a o to, aby se ještě někdo podílel na naší bolesti, nemáme zájem," říká bratr zavražděné Věry Fikarové.
Hned po vraždě se rodiče dívky přestěhovali. "Její máma měla to místo denně před očima. Viděla tam z balkonu," přiblížil jejich trauma soused Karel Roth. I v něm otázky na události staré devatenáct let budí emoce.
"Byla to moje kamarádka, milá holka. A pak jednou vyjdu před dům a vidím ji tam ležet brutálně ubitou. Potom jsem viděl i jeho, jak mlátil do figuríny navlečené v jejích šatech, aby policistům ukázal, co všechno s ní udělal," vzpomíná Roth.
Sama už ven nechodí
Jiný večer téhož jara si do podrobností vybavuje i další žena. Její dcera Strakův útok přežila.
"V televizi tehdy dávali úplně bláznivý film o nebezpečích atomového věku. Trochu mě to rozhodilo, tak jsem v půl dvanácté šla k oknu a čekala jsem na dceru. Nepřicházela, i když dávno předtím volala, že jede domů," říká žena, která se bojí zveřejnit jméno, aby ji nebo dceru Straka v případě svého propuštění nenašel.
"Od té chvíle už nikdy sama večer z domova nevyšla," dodala matka. Její dcera se provdala, změnila adresu a o Strakovi mluvit nechce.
Tehdy devatenáctiletou Ludmilu Šímovou Straka skoro znásilnil a uškrtil před jejím domem v ulici Pod Bání. Ani ona už tam nebydlí. "Odstěhovala se hned druhý den poté, co se to stalo. Kam, neřekla," říká sousedka Šárka Nováková.
Těsně předtím, než si dívka sbalila kufry a z domu zmizela, zazvonila podruhé v životě na zvonek rodiny z prvního patra. Aby se omluvila za to, že je svým zvoněním v noci vzbudila a zachránila si tak život.
