Izraelští letci při nedělním náletu na jiholibanonskou vesnici Kana zabili desítky civilistů.
Téměř jistě šlo o - nemravným jazykem vojenských plánovačů řečeno - "vedlejší škodu" ofenzivy proti radikálům z šíitského hnutí Hizballáh, kteří z jihu Libanonu odpalují rakety na území Izraele.
Novináři však mají povinnost nazývat věci pravými jmény. Zemřeli, byť zřejmě omylem, libanonští civilisté, kteří měli s Hizballáhem málo společného.
Útok je tvrdou ránou uštědřenou nikoli Hizballáhu, ale pragmatikům v bejrútském kabinetu, kteří si před začátkem války od USA tolik slibovali. V Americe viděli především jedinou mocnost, která je schopna ovlivňovat Izrael.
Upřímně ale také plánovali hospodářskou reformu: s americkými kolegy je pojí přesvědčení, že svobodná soutěž vede k prosperitě, která je schopna mírnit radikální nálady opomíjených vrstev.
Libanonská vláda se proto nestyděla často a veřejně prohlašovat USA za zemi spřátelenou, což na Blízkém východě vyžaduje notnou dávku odvahy. Již proto, že taková slova mobilizují islamistické teroristy.
Teď se však Libanonci zdají být Amerikou zklamáni. Izraelská ofenziva přináší utrpení a ekonomické ztráty, americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová pak úsměvy, nekonkrétní sliby a těžko vyplnitelné požadavky.
A přestože si přinejmenším někteří Libanonci uvědomují, že radikálové z Hizballáhu jejich zemi škodí, při pohledu na mrtvé civilisty nemohou než solidarizovat s těmi, kteří útoky trpí nejvíce - tedy s libanonskými šíity.
Nejen svět, ale i Izrael může jen doufat, že zklamání libanonské vlády je pouze dočasné, či - cynicky řečeno - taktické. A že se bude i nadále snažit o to, aby ve spolupráci se svobodným světem usilovala o prosperitu a otevřenost vlastní země.
Pokud však utrpení v Kaně, kterou některé prameny označují za biblickou Káni galilejskou, změní Libanon v další antiamerickou baštu, vydělají na tom jen ty síly a státy, kterým je Západ dlouhodobě břevnem v oku.
