Žloutenka typu C je nejzávažnějším typem žloutenky. Neexistuje proti ní očkování a je nejčastější příčinou jaterní cirhózy, rakoviny jater a transplantace jater.
Lékaři každoročně diagnostikují 800 až 1 000 nově nakažených pacientů. Podle Soni Frankové z Kliniky hepatogastroenterologie pražského IKEMu přejde 80 procent infikovaných lidí do chronického stádia žloutenky.
Nejvíc chronicky nemocných je ve věku 30 až 44 let, následuje věková skupina 18 až 29 let. „Jelikož se tato nemoc dlouho nemusí vůbec projevit, je možné, že většina nemocných ani neví, že se nakazila,“ řekl Roman Chlíbek z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové.
„Výskyt žloutenky C mezi dospělými podle studie činí 1,67 procenta, chronické formy 0,93 procenta. V přepočtu na celou populaci jde o 140 tisíc dospělých, kteří prodělali žloutenku C. Z nich přes 80 tisíc tvoří lidé, kteří s touto infekcí žijí. Ve srovnání s daty Státního zdravotního ústavu je to téměř osmkrát víc než v roce 2001,“ uvedl Chlíbek.
Speciální tablety zbaví organismus viru rychleji
Nejnovější metodou léčby žloutenky typu C jsou speciální tablety, které zbaví organismus viru rychleji a šetrněji než dosavadní léčba. „Pomocí těchto tablet lze většinou nemocného plně uzdravit do tří měsíců. Úspěšnost je od 95 do sta procent. V hepatologii jde o velký zlom,“ řekl předseda České hepatologické společnosti profesor Petr Urbánek.
Žloutenka C se přenáší krví, velmi vzácně při porodu z nakažené matky na dítě. Vysoce rizikové je injekční užívání drog. Rizikové může být i tetování či piercing provedené v amatérských podmínkách. „Zvláštní skupinu tvoří lidé, kteří dostali krevní transfuzi před rokem 1992, kdy ještě nebyl znám virus HCV, který žloutenku C způsobuje,“ doplnil Urbánek.
Počínající onemocnění se obvykle projevuje zvýšenou únavou, bolestmi svalů, depresí, poruchami spánku a soustředění či přechodnou ztrátou chuti k jídlu. Dalším příznakem může být svědění kůže či její žluté zabarvení.
Diagnózu hepatitidy C stanoví výsledky krevních testů. Testy určují přítomnost protilátek nebo samotného viru. Podle lékařů je toto onemocnění nejčastěji odhaleno zcela náhodně při jiném vyšetření.
Dosud se léčila interferony v kombinaci s přímo působícími antivirotiky. Interferon ale vyvolává příznaky podobné chřipce, poruchy funkce štítné žlázy, krevní poruchy, vyrážky nebo dočasnou ztrátu vlasů, proto v pacientech budí obavy.
Řada nemocných navíc musela tuto léčbu podstupovat opakovaně, než se viru zcela zbavili. Části se to nepodařilo nikdy. „V tomto směru představují nové léky pro pacienty velký přínos,“ dodal na závěr Urbánek.
